80 %

Smetana, Vít; Gjuričová, Adéla; Ellinger, Jiří; Cuhra, Jaroslav - České země v evropských dějinách - 4

Více informací k této knize najdete v detailu
Čtvrtý a poslední díl Českých zemí v evropských dějinách pokrývá období od konce první světové války a vzniku Československa až po dnešek a to opravdu dosti žhavý - poslední velké atentáty islámských radikálů v Londýně v roce 2005.

Autorský tým je v posledním díle nejpočetnější, obsahuje čtyři členy, uspořádáni podle prvého příspěvku ke knize to jsou: Vít Smetana, Adéla Gjuričová, Jiří Ellinger (ale ten absolvoval Diplomatickou akademii MZV, a proto nemá akademickou stránku s životopisem) a Jaroslav Cuhra.

Kniha je rozdělena do čtyř hlav: Československo v meziválečné Evropě, druhá světová válka, Československo v rozdělené Evropě a Evropa po pádu komunismu. Čili nic překvapivého a nic zcela neznámého. Přesto je zde mnoho momentů, které jsou málokdy vyřčeny otevřeně a svázány s dalšími událostmi, které je doprovázely nebo které vyvolaly.

Vstup do 20. století se Evropanům nepovedl: Lidsky, demograficky, morálně i politicky prohrála evropská civilizace jako celek. V zásadě se dá říci, že dějiny 20. století jsou už jen nutnými důsledky zbytečných jatek první světové války, které odstranily Evropu jako světovládný kontinent.

Pro Československo však vypadalo vkročení do nového století vcelku příznivě. Vznikl samostatný stát. Po počáteční bezradnosti české armády sice Maďaři koncem roku 1918 vyhnali československé úředníky, ale později již nebezradné Legie (a vypůjčené armády) vyhnaly Maďary hlouběji než se v 19. století snilo. Československu připadla Podkarpatská Rus a ministru Rašínovi se podařilo prosadit a do provedení utajit oddělení měny. Československé reprezentaci se nepodařilo ve Versailles získat jen koridor do Jugoslávie a mandátní správu Toga.

Celkově však situace po válce nebyla růžová. USA odmítly garantovat bezpečnost Francie před útokem Německa a nesignovaly ani Versailleskou smlouvu. Francouzi zahořkli. Turecku, respektive Mustafu Kemalovi se podařilo svrhnout sultanát, dobýt Maloasijské Řecko a dosáhnout výrazného vylepšení mírových podmínek. Dokonce i přeživší pětina Řeků byla vyměněna za Turky z Evropského Řecka. Dosahováním lepšího míru větším násilím inspirovali mnohé další. [Vlastně, až dodnes.]

Velmi přehledně je podáno přelévání hospodářské krize v USA a její následné přelití do Evropy a jejích jednotlivých států. Do vypuknutí druhé světové války nedosáhly hospodářské výsledky v Československu úrovně před ní. Obdobně je ukázáno, proč nebyl v samém počátku poražen komunismus v Rusku: Spojenci se více obávali Němci kontrolovaného Pobaltí, do něhož se stahovaly proněmecké nacionalistické živly nežli komunistického Ruska (ostatně vedeného německým agentem Leninem). Jednotlivé pokusy bělogvardějských generálů krachovaly, ačkoliv Wrangelova ofenzíva na jižní Ukrajině (spolu se Stalinovým válečným neumětelstvím) zachránila Varšavu.

Vcelku překvapivé je, že komunista van der Lubbe je uváděn jako by byl opravdovým strůjcem požáru Říšského směnu v roce 1933. V tomtéž roce Hlinka na Pribinových slavnostech ostře vystoupil proti Československu. V roce 1929 Hlinkova HSĽS opustila vládu kvůli souzení svého prominenta Tuky za špionáž ve prospěch Maďarska. Organický přechod ke druhé světové válce je vcelku jasný. Poněkud jsem postrádal, že není zmíněny souvislost mezi vybombardováním Rotterdamu a kapitulací Nizozemska (po té, co se Nizozemci stále nevzdávali a na východní straně Afsluitdijku dokonce odrazili Wehrmacht, jim bylo předvedeno, co dokáže Luftwaffe). V následujícím jsou však shrnuty významné úspěchy západních partyzánů.

Podivné je též složité obhajování "neefektivity" bombardování německého týlu, úžeji zaměřené knihy totiž nepotvrzují ani to, že by nálety neměly ekonomicky dopad, ani to, že by se nepodepsaly na psychice obyvatel. Spolu s odsuzováním použití jaderných zbraní jsou to argumentace salónních válečníků, kteří by za čestné vítězství považovali snad použití kordů (a milióny mrtvých v bodákových útocích první světové války jsou velkým mementem tohoto stylu myšlení).

Vrtošivý odstavec opět vyvažují zmínky nepříliš čistých churchillovsko-stalinských dohod o Balkánu. Vzhledem k tomu, jak ostře bylo Československo připraveno o Podkarpatskou Rus, jíž bylo ochotné se samo vzdát ukazuje, jak mnoho za svou vstřícnost a jistotu příklonu doleva zaplatilo, dokonce i v malicherných tahanicích s Polskem, viz Ratibořský incident (jen anglicky, polskou verzí naštěstí ignorováno).

Zajímavá jsou uvedená vypořádání s nacismem. Norsko popravilo 2x více kolaborantů, než "denacifikované" Rakousko nacistů. K přechodu do období studené války by šlo doplnit, že vznik Bizónie neměl ani tak zachránit Německo jako spíše Velkou Británii, která v roce 1948 přišla na buben a USA musely převzít její závazky v okupační zóně.

Souhrnný přehled názorně ukazuje, proč byla učiněna mnohá rozhodnutí. Kupříkladu volby v roce 1946 vyhrála na Slovensku se 62% hlasů (jen slovenská) Demokratická strana. Komunisté ji osočili z pokusu o rozbití ČSR a zničili. A kdo by tomu po zkušenostech s pádem druhé republiky nevěřil? Nakonec bylo Slovensko vlastně jedním z velkých vítězů války, ze které vyšlo bez reparací, dostalo zpět maďarské zábory a v rámci Československa státoprávně posílilo (posledně jmenované doslovně píší autoři).

V otázce vítězství komunistů v roce 1948 autoři nepřipouštějí pochyby, avšak: V každém případě ovšem demokraté nemuseli prohrát tak trapně. V následujícím se vývoj komunistického tábora k horšímu proplétá s vývojem západu k bohatšímu a také s tématem integrace západu. Za zmínku rozhodně stojí, že financování evropské integrace bylo dobrovolně přijatými německými reparacemi Francii, kde dotace na zemědělství tak jako tak skončily. Nelze si snad ani nepoložit otázku, za co jsme nyní poplatky Unii trestáni my.

Jak již bylo zmíněno v prvém odstavci, kniha se nevyhýbá ani výbušným tématům dneška, včetně přechodu levicového palestinského terorismu k islámskému. Bohatě je rozebrány války v bývalé Jugoslávii (včetně jejich eskalace německým tlakem na uznání samostatnosti dílčích zemí).

A tím už je kniha velmi současná, což patrně mnohým přinese různé nepřekousnutelné a dráždivé formulace, třeba: Do jejího čela se postavil ministr financí Václav Klaus, původně přizvaný do vládního týmu OF jako odborná výpomoc ze "šedé zóny".

Téměř úplným závěrem je konstatování, že Navzdory českému sklonu k reptání není pochyb o tom, že na prahu 21. století je Česká republika relativně vyspělou zemí, s fungující demokracií a přijatelnou životní úrovní. I proto máme kvalitní přehledy dějin až do dneška, nikoli jako za Palackého do dneška mínus 300.

Vydala Paseka v roce 2006.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 4. Z toho průměrné hodnocení: 1,75.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30949 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Studená válka
(2) Příběhy rabi Nachmana
Mystikem, který v sobě viděl spravedlivého pokolení - cadika ha-dor - a podle některých náznaků i Mesiáše, syna Josefova, předchůdce pravého Mesiáše, syna Davidova. Považoval se za skrytého cadika, ...
(3) Slib, že mě zabiješ
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům