Příběhy o vztazích mezi muži a ženami jsou staré jako písmo samo, a myslím, že se o nich bude psát, dokud bude existovat na světě aspoň jeden muž a žena. Vztahy mohou být mnohé - milostné, erotické, vášnivé či nenávistné. Jen si vybrat. A o většině z těchto vztahů píše i český autor, muzikant, zpěvák, skladatel a textař Josef "Pepson" Snětivý (*1973) v jeho nové sbírce povídek "Dopisy ve nevratných láhvích".
Obecně bych o kvartetu povídek mohl říci, že my muži v nich vystupujeme jako trubci, kteří myslí spíše penisem než rozumem. První tři povídky toho jsou ukázkovým důkazem. Když jsem se začetl do prvního příběhu "Odjeďte z tohoto světa", okamžitě mi v mysli zazněla jedna nemravná říkanka z dob socialistických, kdy si povídaly dvě lehké děvy, jedna z Ostravy a druhá z Prahy. Ostravská si stěžuje, že horník du-- celou noc, zatímco Pražanda s úsměvem kontruje tím, že pražský úředníček má ho jak malíček. Takovým úředníčkem je i hrdina příběhu, který žije pod pantoflem své úžasné, stále žádoucí ženy. Která jím ale pohrdá, jako slabochem a společenskou a sexuální nickou. A co je takový zamilovaný ňouma schopen udělat pro změnu image? I tu nejstupidnější věc! Povídka "Rožmberské zastavení" má spíše ženskou hlavní hrdinku, ale jen z jednoho důvodu - ukázat, jak lehké to mají štíhlé, vyvinuté blondýnky v životě. Zvláště když kromě svých vnad používají i mozek.
Příběh "Jednadvacet let poté" otvírá už známý názor (mužů), že sem tam úlet, nebo tvrdohlavější přístup, je u muže akceptovatelný jev, u žen ale nic takového nemůže existovat. Ale nakonec povídka překvapila nečekanou závěrečnou pointou.
Příběh, který se svojí myšlenkou vymyká předešlé trojici, je poslední povídka "Klub nespokojených". Už po prvních větách je poznat, že zde se tak trochu zabrouzdá do metafyzických končin. Jsem stále zde na zemi, přímo v Praze, v podivné zkrachovalé hospodě, kde stále vegetuje pár štamgastů. A jednoho dne do ní nečekaně vstoupí Poutník. A vše se najednou začne měnit, není radno před ním vyslovovat banální životní přání. Je to taky jediná povídka, kde jsem snad vycítil, že zde se dává naopak na frak ženám. Hláška Hostinského, že nevěří bytostem (ženám), které čtyři dny krvácí, a stejně nezemřou, byla takovou třešničkou na dortu.
Jak je tedy patrné, celá sbírka je laděna v humorné, či ironické atmosféře. Postavy jsou krásně emočně i milostně nevyrovnané, že by nad nimi člověk někdy i zaplakal. Přesto ale autor příliš nezacházel mimo realitu. Krásné na knize je to, že přes všechnu její nadnesenost je ze života (snad kromě té poslední). Moje první setkání s mistrem Snětivým bylo více než příjemné a překvapivé. Kniha by neměla uniknout vaší pozornosti, a tím myslím jak čtenáře, tak i čtenářky.
V roce 2009 vydalo nakl. Daranus.
