Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů se vydává ve své druhé knize JITA Splítková, kterou si pamětníci pamatují jako editorku Neviditelného psa z let 2000-2004. Sám si nejsem jist, zda by byla ráda, že připomínám na prvém místě zrovna toto, neboť Jita je především všestranná výtvarnice a fotografka, zcela neúnavná propagátorka vědy a nezničitelná organizátorka diskusních skupin, ať už virtuálních nebo konvečních.
Její prvá kniha Mýty v zrcadle vědy a fantazie sklidila pozitivní ohlas, ve kterém byla mezi jinými označena za Součka v sukních. Silnou inspiraci velkým fabulátorem dosvědčuje též její výtvarná práce - valná většina výstav nese označení "Tušení ..." Součkovský koncept se jí drží i v knižní tvorbě - záhadologická literatura faktu prokládaná autorskými rekonstrukcemi, alias povídkami volně se dotýkajícími tématu. "Stopy" se nesou v duchu mírného odklonu od rigidní struktury směrem ke koncepčně uvedené sbírce povídek.
Nahlédneme-li do knihy, zjistíme, že název je pozpátku. Nejprve přijdou na řadu záhadné poklady a pak až tajemní umělci. Oak Island - Ostrov Dubů je nicotná výspa u pobřeží Nového Skotska, což bývala svého času neklidná oblast poznamenaná nejen vybíjením Indiánů, ale i vybíjením Francouzů. Chatka Johna McGinnise, deník kapitána Sellerse popisující ukrytý poklad, to vše jsou ingredience, které autorka okoření templáři, piráty, ba i nacisty. Tajemný Ostrov Dubů patrně skryl tolik nepravostí, že pravda může být skoro cokoli. Koncem dvacátých let 20. století na něm pátrala nastrčená německá firma, piráti se na něm skrývali s velkou pravděpodobností a jak víme z Browna - templáři jsou všude.
Poznamenal jsem si, že snaha podsouvat templářům touhu po ovládnutí světa je poněkud poplatná socialistické dějepravě. Templáři představovali jistě neuvěřitelnou sílu, ovšem jejich na středověk neočekávaná efektivita byla nouzí, která naučila Dalibora housti. Jen neúnosná náročnost války ve Svaté zemi jí templáře naučila. Jejich trudný konec, započatý francouzským králem, kterému vedli státní pokladnu, přišel, jistě ne náhodou, pět let po pádu poslední bašty na Blízkém východě. Král sice vydal pokyn, ale jak se dočteme v zasvěcené publikaci, majetek nakonec rozchvátila lokální šlechta a nemohu uvěřit, že vševládnou sílu za týden rozehnala venkovská hrabata. Obočí mám povytažené i nad atentátem na Heydricha, jakožto záchrannou akci pro Canarise, ale povídka Na struně ukazuje skvělé vytěžení zmíněného Canarise i Maty Hari. To je klenot! Nakonec autorka příběh Oak Islandu uzavírá mnoholičným, realistickým závěrem. Nejsem si jist, zda to správně zapáleným záhadologům nebude málo záhadné. Autorka připojuje ještě dovětek o pokladech v legendách a pověstech s bohatými ukázkami lidové slovesnosti.
Krátká kapitola Tajemství zlata je zcela v součkovském duchu o hledání Ofiru a Puntu, tajemných zdrojích bohatství krále Šalamouna. Tajemní umělci jsou Leonardo da Vinci a Hieronymus Bosch. Davinciovská povídka rozptýlená v textu má velice autentickou atmosféru, to se ukazuje autorčinou velice silnou stránkou. Literární část se zabývá (povinně) Julesem Vernem, Jonathanem Swiftem a Rogerem Baconem. Těžiště leží v Baconovi a v upozornění na kláštery, jakožto temná místa pod svícny, kde bylo možné myslet a ještě to zapisovat. Kapitolu uzavírá Krása k sežrání, řekl bych, že téměř kingovská povídka naopak ukazující nevšední sílu těch úplně blbých.
Tajemství lásky je hormonálně a technologicky podbarvené naříkání nad šedou pustinou vztahů. Takovou intelektuálně emoční rozcvičkou před povídkou starého dobrého sci-fi střihu Prostě láska. Lehce paranoidní, znovu s velmi silnou atmosférou.
A místo závěru už rovnou krásně vystřižená staroanglická, gotická povídka. Jak se vlastně jmenuje? Jak se to má s tajemstvím? Měl jsem při ní pocit, že jsem ve velkém domě se zahradou i že moknu v malajské džungli. Celkově tedy hodnotím záhadologickou faktografii jako slušný standard, zatímco povídky na výbornou. Třeba se autorce podaří prosadit zcela nový formát sbírek povídek - komentované pásmo. Splítková má neuvěřitelně vypracovaný styl, střihne si horror, gotický příběh, space operu, surrealistickou duchařinu a pořád je uvěřitelná. Vím, že to není zadarmo, ale i mezi píšícími autory je to nevšední univerzálnost.
Vydala Grada v roce 2009.
| nápověda
