70 %

Stern, Jan - Média, psychoanalýza a jiné perverze

Více informací k této knize najdete v detailu
Teoretik médií Jan Stern se představovanou knihou ukazuje býti i jejich protřelým praktikem. Už jen ta obálka! Slečna na něm vyobrazená je takové dítě, kterému dali do ruky bičík a na ruku navlékli pásku s hákovým křížem. ... A co je infantilní, je i magické, fascinující,vzrušující, píše autor, takže se ani nedivíme, že s takovým citem pro relativizaci a postmoderní ohebnost světa podle idejí zaujal, a to leckde: v Obrysu-Kmeni, na Dobré adrese, v Britských listech a nyní i v Malvernu, dvorním nakladatelství krále české postmoderny Neubauera.

V předmluvě Stern své eseje připodobňuje detektivkám bez zločinu, anžto nejsa celebritou neměl by psát eseje. Děkuje proto nakladateli a vyzdvihuje nezbytnost tolerance při publikování zajímavých (svých) názorů. Pozoruhodné, neboť hned první esej je o zavrženíhodnosti a škodlivosti tolerance, jež nás vede jen k pustému přežívání. Druhý o tomtéž v případě počítačů a třetí reklamy. Doporučuji však vytrvat, poněvadž celá kniha není výborem z legendárního grimoáru Ideály zakyslých strejců.

Sternova kniha je opravdu pestrá, místy otravná, místy nadprůměrně zábavná, podnětná i definující opravdové problémy současné společnosti. Především k problematice médií má, co říci. Občas dokonce nazývá věci pravými jmény! Pasáže o pohádkách jsou výtečné. Stern nadto vládne mistrnou češtinou. Přesto budou jeho eseje pro mnoho čtenářů velkým utrpením. Ostatně, legendární motto Visacího zámku: "Lepší padnout s rachotem, než vyhrát bez povyku", je dobře patrné. Nejjednodušší by bylo tvrdit, že hranice snesitelnosti povede mezi lidmi humanitně a přírodovědně zaměřenými, ale Stern snad nejhůře omyl právě konceptuální umělce a všemožné Rejžky, takže dělicí čarou bude spíše vztah k reklamě a perverzím. Nikdo nemůže čekat, že vydrží nevypěnit celou knihu. Tolik tedy úvodem, bylo mi totiž žinantní hned od počátku šťourat a odradit tak případné zájemce, kteří by mé nářky nevydrželi do konce.

Stern si však o nějaké to rýpnutí přímo říká. Jednak opakuje všelijaká antiamerikánská klišé, jako že vymysleli AIDS. Navzdory tomu, že jednou polovinou eseje vysvětluje i nemohoucnost ideologie zelených, pevně věří ve všelijaké ekologisticko-antiglobalistické legendy. Ve výpadu proti svému nepříteli automobilu píše: Ve skutečnosti však člověk, na rozdíl od obdělávání pole, vzdálenosti překonávat nepotřebuje. Zábavné, uvědomíme-li si, že i vynálezci zemědělství se museli nejprve dlouho přesouvat, než ho měli kde vynalézt. Kromě různých vyložených nepřátel světa typu, Eskymáků, Mongolů a ostatních kočovníků, tak za opravdu správné lidstvo můžeme považovat jedině Etiopy a s jistou výhradou právě Američany, neboť ti také sedí doma na prdeli (útlocitnému čtenáři se omlouvám, ale bude mnohem hůře a snažím se jej jen otužit). Vůbec se ukazuje, že sepětí ideologie Salotha Sara se sociálními vědami je hlubší nežli sepětí sadomasochismu s anální fází vývoje. Naštěstí všechno to, co Sternovi na společnosti překáží, společnost má a může to dát i 12-iletým nedoukům, takže jí nehrozí, že na společnost vezmou pušky, sekyry a kanystry s louhem jako v Kambodži.

Schéma "evolučního stromu" je dědicem nejen mytologie, ale přímo třeskuté mystiky (sefirotický strom kabaly aj.). Naopak, právě proto, že sefirotický strom kabaly je právě tak to, co si adept intelektuálství přinese z přednášky do hospody (kde v devadesátých letech poprvé v této zemi povstaly mocné třídní rozdíly), naroubuje jej na vše další, co má stromovou strukturu. Pokud by šel autor dál a ve všem kulatém viděl koláček, nemusel by se tolika natrápit u neradostných vizí, neboť by mu vyšlo, že svět je samý koláček a tudíž sladký až k uzoufání. V obecnosti je Stern skalním stoupencem sémiotiky jako nadvědy, přesně tím, před kterým varoval Holeš: replikace DNA je přepisování znaku; informatika je pochopení vztahů znaků 1 a 0.

Ale konečně ke slibovaným médiím: A ve chvíli, kdy "humanitární bombardování" použije reklamní agentura jako slogan pro reklamní akci s vysypáváním bonbónů z letadla, už je jazyk definitivně odříznut od jakékoli zkušenosti a je z něj jen nešťastná prostitutka, která heroinovýma očima prosí každého kolemjdoucího: znásilni mě. Takto vybranými jazykovými prostředky autor čtenáře seznámí se znakem jakožto jednotkou moci, médii šířícími (dle McLuhana) strukturu myšlení, ale nikoli poznání nebo zprostředkovávajícími poselství - dědictví křesťanské ideje vykoupení světa prostřednictvím prostorové expanze. Pochopitelně také média a jejich stín (ve smyslu jungiánském).

Pokud se včas nebudeme zajímat o to, jak se vyrábí řeč, hrozí, že někdo jiný se o to bude zajímat až moc, neboť mu to nese, a pak musíme počítat s tím, že ten někdo vyrobí nás. To už se média přehoupla v propagandu a ta v masovou kulturu. K posledně jmenované má autor ambivalentní vztah, jednou jí pohrdá, potom se v ní až příliš zaujatě nimrá. Popem pohrdající intelektuál je ostatně figurka masové kultury, stejně jako je jí superman. [Pohrdání popem jako populární stylizace - Metaidentifikace humanitních elit. To by bylo téma na Ph.D.!] Céčka jasně ukázala, že motorem dětských mánií je infantilní fetišismus nikoli marketing. Překvapivě nehanobí české ikony, což bývá samozřejmostí.

Z pohádek sáhl Stern po osvědčeném kousku, nejoblíbenější pohádce masových vrahů, Červené Karkulce. I v tolikrát opracovaném kusu nalezl pole neorané: Poselství Červené Karkulky hovoří o nejvyšší formě ateizmu, u něhož končí nejvyšší duchovní zasvěcení: Jakákoli cesta, která se deklaruje jako cesta za Bohem, končí u jeho vlastního Stínu, jakákoli představa o Bohu je konstrukcí masky pro Ďábla... Naštěstí má Karkulka (jako poutník i dcera) mocné pomocníky: Ano, myslivec je psychoanalytik. Tímto kouskem se Stern vyrovná analýze Mrazíka M.C. Putny .

Zejména ekologicky zatíženého čtenáře zaujme výklad Perníkové chaloupky: Pečení Jeníčka, toť ukázka, co to je, být globálně oteplen, protože čarodějnice je Země, temná tvář Přírody, trestající konzum, který vyhnal sourozence na střechu perníkové chaloupky. Povšimněte si též, že ani jednoho nemusela čarodějnice krmit, tloustli dobrovolně! [Jak by vypadala nepsychoanalytická pohádka? Zelená Karkulka šla po louce, znásilnil jí otec a potom ji po kusech sežral medvěd, protože žádnou babičku neznala?] Nadto v obou kouscích Stern rozkryl téma masturbace u obou pohlaví. (Malá genderová pochvala.)

V dalším velkém tématu autor překračuje Jungův stín a rozpracovává teorii hrdiny. Jsou jich totiž dva druhy: Jeden je syn Boží, druhý je z lidu; Hrdina a Prorok; archetyp a dynamický boží plán. To nám Jung zamlčel, jelikož byl sám ve sporu s hebrejským patriarchou Freudem. Hrdina - archetyp je bezrozporný (Frodo), je to vítězství mýtu nad demokracií. Prorok je bytostně rozporný, proto jej exploatují jen upadlé existence typu kontaktérů mimozemšťanů (a trochu se v něm vidí i autor).

Je známo, že již jeden rok studia sociologie promění hodnotový systém a názor studenta na společnost, avšak, co se objeví v novém hrdinovi, z toho by se picnul i myslivec-psychoanalytik: Lenin je díky plánu elektrifikace GOELRO Světlonošem. Kibucy jsou stejné jako koncentrační tábory, protože byly obehnané ostnatým drátem. Tón společnosti udávají přírodní vědy. Vaření je zbytečné, je to jen magická praktika...

Pokud se Stern bohapustě baví, je zábavný, jakmile však zapomene, že výklad kulturních artefaktů je jen hra (jak sám přiznal), je se svou ideologií dosti protivný.

Obdobný je i esej "O hovně", o nějž prý autor s vydavatelem bojoval. "Na počátku bylo hovno" nejlépe ilustruje, že Stern je mág! A dokonce veliký, tvořící svět v úžlabinách svého vědomí. Veškeré objevy lidstva totiž plynou z jeho niterných úvah o mystériu bytí a perverzí, třeba i hnojení jsme odvodili z toho, že hlína zastupuje výkal. Pak, pravda, autorovi neštymuje, že hnůj je zpravidla zvířecí, naštěstí mu vegetariánstvím pročištěný zrak umožňuje zahlédnout obrys faktu, že lidské hovno je hovno masožravce a tak jest znečištěno pojídáním bližních, zatímco kravské ne. Obdivuhodné! Jistě si ze všech cestopisů pamatujete, že kdekteří divoši či lidojedi měli kol domu dvě striktně rozlišená hnojiště - masové a vegetariánské. (Kdyby měli masová a mléčná, byl by to anální košerismus, totální obrácení judaismu a tím pravý satanismus, pardon šejtanismus.) Jak Freudova teorie análního stádia v tomto pohledu žalostně selhává u národů, jež svá pole nikdy nehnojily, je nasnadě. Též se objevuje oblíbené: "žili nevědomím", což je Jungova fráze označující rozpor s lidstvím; nevědomím žijí zvířata předpovídající zemětřesení, šamani určují zloděje a jiné formy lesních opiček.

Psychoanalýza je ve Sternově pojetí soubor svatých knih proroka Freuda. Používá jej však jen v některých částech, pro rozbor kulturních artefaktů totiž potřebuje zastřešil kolektivním nevědomím a jungiánskou terminologií vůbec. Představa, že předměty existují a ne jen symbolizují, je mu místy dosti vzdálená. Svým postojem je tak patrně mnohem blíže relačnímu nebo interpersonálnímu přístupu, dá-li se alespoň vnějškově naroubovat na filozofie těchto směrů.

Posledně zmíněné v názvu, perverze, jsou to, čím se baví znudění intelektuálové, když ke svému zděšení zjistí, že souložit v misionářské poloze dokáže kdejaký nevzdělanec na vsi či na panelovém sídlišti.

S výjimkou dvou textů otištěných jen v této knize, vyšly všechny dříve na Britských listech. Pro knihu byly autorem přepracovány, ovšem na BL naleznete i autorovy nové kusy. Patrně nepřekvapí, že kniha vyvolala velký ohlas. Jistý Guy Peters dokonce přesměroval esej "O hovně" z hovna na menstruační krev, což je úprava, která se stává opravdu jen významným textům. Kniha samotná je autorem chápána jako rabínský komentář k Tóře jeho diplomové práce Latentní význam reklamního textu. Typologie sémiotických metastruktur, která je bohužel uložena v chrámu FSV UK v Lešeticích a dostupná pouze prezenčně, což mi připomíná: Lešetínského kováře za vousy potahovati neb svaly mu ohmatávati. - Viz: Neúcta ke stáří, též Přes hubu dostati. (Rada-Žák)

Vydal Malvern v roce 2006.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 14. Z toho průměrné hodnocení: 1,5.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30459 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a