Po fenomenálním úspěchu knih pro děti a mládež, jako jsou "Harry Potter" a "Pán prstenů", se dalo očekávat, že žánr fantasy bude nějakou dobu na vrcholu zájmu spisovatelů, nakladatelů a čtenářů. Už i na našem knižním trhu se objevily takové hity jako "Artemis Fowl" od E. Colfera (právě vyšel česky třetí díl), "Koralina" N. Gaimana, nebo trilogie "Jeho šerá hmota" od P. Pullmana. Nyní nakl. Mladá fronta přináší další světový bestseller v tomto žánru - "Cesta za tajemný hvozd" od Paula Stewarta ilustrovaný Chrisem Riddellem. Jde o první díl ze (zatím) pentalogie "Kroniky Světakraje" - orig. "The Edge Chronicles". Než jsem se pustil do čtení, projel jsem si reakce na tento seriál na internetu, a opravdu jsou více než pozitivní. Ohlasy jsou stejně nadšené jako u knih o Harrym Potterovi. První věc, která mne na knize zaujala, byly ilustrace, o kterých jsem si zpočátku myslel, že patří známému ilustrátorovi seriálu "Úžasná Zeměplocha" J. Kidbymu. Ale i když postavy jsou dost podobné, jde o jinou techniku malby. Ale právě ilustrace patří k největším kladům knihy. Země Světakraje je rozdělená na několik území - Hvozd, Močál, Dolní město, Srázy, létající město Svatý Frax, Soumračné lesy a Kamenné zahrady. Z hrozivého a nebezpečného Hvozdu pochází hlavní hrdina knihy - Snítek. Žije sice u lesních trollů, ale jak je na první pohled jasné, není to absolutně žádný troll, ale člověk. Že je Snítek jiný, to ví už od začátku, ale neví proč a hlavně, kdo tedy je?! Právě pro svoji odlišnost musí jednoho krásného dne opustit svoji trollí rodinu a na její přání se schovat k bratranci Hrabavcovi. Příčinou byl nebývalý zájem dalších svébytných postav Světakraje - létajících pirátů. Ale sám Snítek k nim vzhlíží s touhou, protože je považuje za opravdové svobodné tvory. Snítek vyšel na stezku lesem a ... hned se ztratil. Díky tomu se začíná setkávat s různými fantastickými bytostmi, který Hvozd obývají. Začíná to červoletem, zabijáky, lebounem, kvasnými skřety, hudrmanicemi, hniložery atd. Ale hlavně tu je bručivěd, medvědí bytost, která mu přirostla k srdci, protože je jedna z mála, které se ho nesnaží zabít nebo sníst. Všechny bytosti a tvorové jsou opravdu jedineční, jsou tak fantaskní, jak je to jen možné. Jediné přirovnání, které mne při čtení napadlo, jsou postavy ze slavného filmu podle M. Endeho "Nekonečný příběh". Ale o nic jiného jako by v knize nešlo. Nemůžu si pomoct, ale z dobrodružné fantasy se nakonec stala kniha jakýmsi panoptikem tajemných postav Hvozdu. Celý příběh je vlastně jen povídáním o různých bytostech a tvorech, na které Snítek narazil, ale chybí mi nějaká dějová linie, cíl, kam by měla kniha, potažmo hrdina, směřovat. Hrdina se i přes všechny nástrahy, které musel překonat, nemění. Je stále stejný nešika. Myslím, že nikdo nemůže být překvapen poslední kapitolou, kdy konečně Snítek najde své rodiče, nebo aspoň otce. Je jasné, že Snítek je člověk, a jediní lidé, kteří se odváží do temného Hvozdu, jsou děsiví létající piráti. Tak že otcem je.... hádejte. Knihu "Cesta za tajemný Hvozd" považuji za pouhou předehru k dalším knihám, ve kterých se různé postavy a bytosti, se kterými jsme se zde seznámili, teprve projeví na ději. Nesmíme ji brát jako špatný román, je napsaná podle mne dobře, ale schází mi v ní rychlejší logický děj. Ono hledání Snítkových kořenů je dosti podobné jako v případě Harryho Pottera, ale přece jen Rowlingová dovedla HP napsat přitažlivěji, aspoň dějově. Na nějaké závěry je ještě dost času. Knihu jsem dočetl až do konce, což samo o sobě znamená, že není špatná. Myslím, že kniha obsahuje spoustu zajímavých námětů, které se v dalších knihách rozvinou v něco dobrodružnějšího.
| nápověda
