Snorriho Sturlussona tak máme možnost vidět nejen jako vzdělance, zákonodárce a titána islandské literatury, ale také jako zásadní figuru v mocenské hře, klasického Vikinga vypalujícího dvory příbuzných a jednoho z hrobníků islandské nezávislosti, kterou tolik opěvoval.
Prvá z přeložených knih, je Snorriho Prozaická Edda. Jeho jméno, jakož i jméno knihy se však zachovalo na jediném opisu. Právě díky tomuto spisu máme mnohdy jedinou možnost pochopit, o čem mluví Písňová Edda. Snorriho Edda obsahuje Prolog a tři kapitoly: Gylfiho oblouzení, Jazyk básnický a Výčet meter. Sám Snorri psal knihu patrně odzadu, tj. od poslední kapitoly. Nakonec připsal prolog, jež je kompilátem středověké učenosti. Dočteme se v něm o původu severských bohů v uprchlících z Turecka, čímž je myšlena Trója, i další střípky klasické vzdělanosti.
Hlavní částí je Gylfiho oblouzení - vyprávění o cestě krále Gylfiho vstříc přicházejícím mocným Ásům. Severská mytologie je vyložena formou dialogu mezi Gylfim, který si říká Gangleri - "Unavený chůzí" a trojjediným Ódinem ve formě Vysokého, Stejně Vysokého a Třetího. Gangleri je ovšem i jedno ze jmen Ódina. Je opravdu překvapující, jak složité konstrukce Snorri dokázal ideologicky kličkovat, aby zachoval božský původ severských králů odvozujících své rody od Ódina i nezavdat si s autoritou církve. Ásové jsou tak Asiaté z Tróje, démoni, bohové i významní muži a praotci severských králů.
Jak překladatelka píše, tato část Snorriho vyprávění je natolik literárně zdařilá, že nemusí být pro publikaci nikterak upravována. Hlavním úkolem Eddy však nebylo upomínat na pohanskou mytologii, ale oživit skaldskou poezii. Oslavnou roli ve třináctém století převzaly ságy - skaldové se stali přebytečnými a přešli na duchovní poezii, ve které se museli vzdát pohanské frazeologie. Úbytek kvalitních zakázek se projevil v kvalitě tvorby. Nápravě tohoto stavu chtěl Snorri pomoci vzorovou sbírkou forem a opisů heiti i kenningů. Neexistovaly jen dvoučlenné, ale je znám i sedmičlenný, ačkoliv Snorri považoval pětičlenný za hranici obecného vkusu.
Český čtenář by si ve Výčtu meter příliš nepočetl - tato především formálně správná báseň je díky neslučitelnosti češtiny s aliterací nepřeložitelná, respektive je přeložitelná, ale pak se vkrádá otázka: "Proč?"
Do cizích jazyků se zpravidla nepřekládá ani část třetí, Jazyk básnický. I tato část je psána formou dialogu, tentokráte mezi AEgim a Bragim na hostině pořádané Ódinem. Oba jsou opět běžní smrtelníci i Ásové-bohové, AEgi je bůh moře a Bragi básnictví. Čímž je i dáno, o čem si povídají. Část otázek vykládá další příběhy a mýty, většina otázek je formulována: "Jak se opisuje... třeba zlato?" Mezi jinými jsou uvedeny i kenningy pro Krista. Zvláště ke konci je tento soupis již začně suchopárný, takže nezbývá než děkovat překladatelce, že vynechala sedm kapitol synonym.
Druhá část názvu upomíná na první část Heimskringly - souboru ság o norských králích. Sága o Ynglinzích shrnuje bájnou historii předků norských králů až po Halfdana Černého. Každému následujícímu panovníkovi od půlky devatého do půlky dvanáctého století je věnována samostatná sága. Umělecký vrchol této sbírky je Sága o svatém Ólavu, kterou přeložil již dříve Ladislav Heger (1967).
Sága o Ynglinzích opakuje částečně informace z prologu k Eddě a opisuje vládce od Ódina přes Njörda a Freye Yngviho až po smrt Ingjalda Proradného jíž končí vláda Ynglingů ve Švédsku a další pokračování jejich rodu v Norsku. Ony rodové vazby jsou mnohdy zcela v duchu středověku, z biologického hlediska by se přinejlepším daly označit za značně vratké. Můj osobní dojem je, že Ynglingové vyhynuli a to několikrát po sobě.
Text je ve shodě s tvrzením překladatelky poplatný středověkému vkusu - věrnost autoritám a hlavně nic nevynechat. Podoba s některými pasážemi Starého zákona není náhodná, seveřané se však neostýchali ani značně komplikovaných piklů a bizarních úmrtí. Text je psán v próze, místy prokládán verši starších skaldů, z nichž autor čerpal.
Doufám, že každý ocení zde opisem přeložený kenning "kopí, jímž Sleipnimu podávají snídani"! Víme-li, že Sleipni byl osminový kůň Ódinův, snadno uhodneme, že králi Dagovi vrazili do hlavy vidle. Dodávám jen, že Sleipniho porodil Loki, jež proměněný v kobylu odlákával hřebce Svadilfariho. Tímto zabránil, aby stavitel z Jötunheimu - ledový obr dokončil včas stavbu valu kolem Valhaly, za což by získal Freyu, slunce a měsíc. Toto víme z Eddy, ze Ságy o Ynglinzích kromě veršů zvíme, že král Dag byl vyloupit dvorec Vörvi, poněvadž mu tom tam sedlák zabil cvičeného vrabečka - špióna, jež ho zpravoval o tom, co se děje v okolních zemích.
Za zmínku stojí též ilustrace, které si ke svým opisům pořizovali jejich autoři. Pakliže až paranoidně na vedoucí úlohu křesťanství upozorňující Snorri býval označován za tajného propagátora pohanství, je otázkou, za co by tak mohl být považován pastor Ólafur Brynjólfsson, jehož kresby jsou doplněny popiskami v latince, runách i tajných značkách. Na konci je připojena série fotografií kulturních artefaktů spojených s tématem knihy.
Vydalo Argo v roce 2003.
