Pokud jste četli "Kruh", jistě většina z vás mi dá za pravdu, že se jedná o výborně napsaný nervy drásající horor. Ke sbírce "Temné vody" se muže taky přistupovat jako k výborně napsaným příběhům, ale asi bych už vynechal pojem horor. Místo toho bych je nazýval tajemnými příběhy. Je to samozřejmě můj osobní názor, kterých bych zdůvodňoval především absencí větší hrůzy, a co nepřiznat, i více krve a smrti by tyto příběhy asi snesly. Proto než přímo hororovými bych je nazval tajemnými, mysteriózními. Už první povídka "Neklidná voda" je toho příkladem. Skvělá atmosféra, kterou v nás autor navozuje svými mistrnými popisy nocí v poloprázdném paneláku. Pointa možná až moc průhledná (podivná chuť vody z kohoutku ve spojení s nálezem dětské taštičky zmizelé holčičky u střešního vodojemu), ale čekal bych, že autor zajde přece jen trochu dále. Druhá povídka "Osamělý ostrov" má velmi zajímavý námět, ale s fantastikou nemá už nic společného. Přesto má příběh v sobě velké napětí, i když si myslím, že těžko by někdo mohl roky žít nepovšimnut na říčním ostrově uprostřed nejlidnatější aglomerace světa.
K hororu mají nejblíže následující tři povídky "Sádka", "Na širém moři" a "Plavba snů". Z nich na mne nejvíce zapůsobila především "Plavba snů", a to především skvělou kombinací temné noci, záhadně uvězněné lodi na ještě temnější vodě zálivu a mrtvolky malého chlapce. Za povšimnutí stojí i příběh "Podmořský les", který v sobě nemá sice taky žádné fantaskní prvky, ale skvěle vykreslený příběh člověka uvězněného v temnotě jeskyně spolu s mrtvolou jeho přítele dostane určitě každého čtenáře. Jen v příběhu "Akvarely" popustil autor uzdu fantazie až za možnosti mého vlastní, a přiznám se, že nějak jsem nepochopil, jak vlastně pointa vyzněla.
"Temné vody" jsou mistrně napsané příběhy, které by nikdo z nás asi nechtěl zažít. Stylově jsou zcela stejné jako jeho slavný román "Kruh". Jak jsem už napsal o něm, Suzuki mi svým stylem připomíná Michaela Crichtona, kdy se rozhodl psát děsivé a tajemné příběhy. Jde o čtivé příběhy, kde námět hraje větší roli než podrobněji popsané charakteristiky postav. Závěrem bych mohl říct, že je dost těžké rozebírat tyto příběhy, protože chtě nechtě musíme přiznat, že na celkovém hrůzostrašném vyznění příběhů závisí nejen jejich kvalita, ale i prostředí, kde ho čtete. Určitě by na vás příběhy jinak zapůsobily čtené cestou do práce v ranní špičce, nebo čtené večer na dovolené v horách na chatě. Ale i přesto si myslím, že ve srovnání s "Kruhem" jsou Suzukiho povídky o pár stupňů slabší.
Knihu ve velmi zdařilé grafické úpravě přeložil z anglických překladů David Petrů.
