Tak stojí psáno na zadní straně obalu povídkové prvotiny Zdeňka Svěráka, kterou vydalo nakladatelství Fragment a která je nazvaná jednoduše - Povídky.
Pana Zdeňka Svěráka má zřejmě většina z nás spojeného s Divadlem Járy Cimrmana, s jeho písničkami pro děti z cyklu Není nutno, není nutno a s nezapomenutelnými filmy jako je Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, ... On se však podle svých slov už od gymnaziálních let toužil stát především autorem povídek - a tento sen se mu nyní po mnoha letech vyplnil.
Sbírka Povídky obsahuje celkem 10 povídek, které byly napsány v průběhu více než 40 let.
Drobnými a křehce působícími ilustracemi je doplnil Svěrákův cimrmanovský kolega, herec a ilustrátor, Jaroslav Weigel.
Nejstarší povídka, nazvaná Podvodník, pochází z roku 1966 a jedná se o dlouhý monolog obžalovaného, který se nese v krásně hrabalovském duchu. Druhá z povídek napsaných v šedesátých letech se jmenuje Za Přemkem Baštýřem a já osobně ji považuji za nejpovedenější z celé sbírky. Nevědět, že ji psal Svěrák, mohla by se klidně vydávat za jednu z Nerudových Povídek malostranských. Je v ní totiž zachycen podobně poetický ráz noční Prahy, i typ hlavního hrdiny - sympatický podivín, a podobně nostalgicko-melancholický je i závěr. Není určitě náhoda, že zrovna tuto povídku si vybrala MF Dnes k otištění jako upoutávku na právě vycházející knížku, je skutečně krásná.
Z těch novějších bych chtěla zmínit povídku Natáčecí den, která už sice byla jednou vydána ve sborníku povídek Usměj se Lízo (Listen, 2004), ale i pokud jste ji už náhodou četli, jistě si o trampotách stárnoucího druhořadého herce přečtete rádi zase. Zrovna na této povídce je krásně vidět, stejně tak jako třeba na povídce Vltava (2006) či Tetřev (2007), další charakteristický rys Svěrákova rukopisu - překvapivá a propracovaná pointa. Je vidět, že si na ni dal autor skutečně záležet - ostatně, jak sám říká: "Některé moderní povídky neskončí, ale přestanou. Čtete a chcete obrátit stránku, a ona už je další. To nemám rád, povídka by měla cinknout. Konec - to je, když už nemůžete dál vyprávět."
Zdeněk Svěrák v sobě nezapře učitele češtiny, jeho práce s jazykem je bravurní a tak nezbývá než dodat, že by byla věčná škoda, kdyby se touto sbírkou jeho povídkový sen naplnil a skončil.
