Šňůra perel s podtitulem Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet street je vskutku makabrózní dílo lidové tvořivosti a nesmírně populární šestákový krvák, na jehož svazky padla nejedna těžce vydřená penny. Můžeme-li věřit Wikipedii, pak legenda o vraždícím holiči pochází z 19. století. Na výše zmiňované stránce naleznete odkazy, kdo by mohl být eventuelně autorem tohoto anonymního spisu, netřeba však násilnit realitu, abychom přiznali, že toto dílo má bezesporu velmi lidové kořeny, ne nepodobné moderním urbánním mýtům o jehlách napíchaných do sedaček a černých sanitkách odvážejících děti.
V jedné recenzi na film se objevila věta: I přes svou temnou brutalitu vypráví Tim Burton dojemný až křehký příběh. Pokud jste z těch, kteří v románech markýze de Sade hledají filozofii a volání po svobodě, pak rozhodně. Jinak Šňůra perel představuje opravdový a vrcholný výkvět šestákového románu, lavinu těch nejděsuplnějších klišé, těch nejodpornějších zvrhlíků, těch nejčistějších duší po nichž tito zvrhlíci šlapou a jichž životy dusí v blázincích či kostelních stokách. Pochopitelně, na konci to skončí dobře, ale ta bazální struktura hororu, později proslavená velkými autory, ta už tu je, ostatně jako tu už byla vždy, od počátku lidství.
Anglicky čtoucí čtenáři jistě ocení originální "The string of pearls" a posoudí, nakolik věrně byl převeden viktoriánský styl, ne nepodobný stylu detektivních historek Sherlocka Holmese. V češtině se podařilo zachovat onen pitvorný duch i sloh románů na pokračování ze začátku 20. století: Jako člověk s mimořádným smyslem pro čest si mohl dovolit obdivovat krásu jakéhokoli druhu, neboť jeho obdiv nikdy nenabyl nebezpečné povahy. Skoro bych měl podezření, že překlad je opravdu letitý. Zpočátku mne obtěžoval a zdržoval, ale po dvou kapitolách jsem se včetl, všelidský substrát zvítězil a již jsem jen hltal stránky, stejně jako strávníci paní Lovettové masové taštičky.
Lichvář se choval, jak se na lichváře sluší, tedy úlisně. Čtenáři, kteří viděli film, se rozhodně nemusí obávat, že by přišli o nějaké to překvapení. Děj je totiž naprosto jiný a s výjimkou několika detailů přesně opačný. Todd je odporný a neforemný, nikam nejezdí, Lovettová je krásná a oblíbená, Johannu nikdo nevězní. Autor při závěrečné kompilaci neváhal vystavit samotného Todda chásce lupičů zasedající v jakémsi dvoře. Původní vydání mělo před 700 stran a skrývalo množství postranních příběhů, které se mnohdy podivným způsobem napojovalo na hlavní dějovou linii nebo splétaly samy se sebou. V několika takovýchto motivech čtenáři vysvitne před očima jiný film či kniha: Váchalův Krvavý román. Nic bych za to nedal, že jej Váchal nečetl. Rozhodně se mu podařilo vystihnout proces jeho tvorby a strukturu.
Knižní Sweeney Todd zkrátka překvapil. Kulisami, kterých se neštítil ani Sir A. C. Doyle, příběhem, který se neštítí žádného (z dnešního pohledu) klišé a nakonec i čtivostí, jedovatým černým humorem a pevnou vírou, že prohraje leda takové zlo, jako je Sweeney Todd, ale zlo bohaté, jako je majitel blázince na požádání vraždící chovance, bude jen odsunuto. Zajímavá ukázka legendy z počátku industriálního věku, kdy masová výroby zrodila i masového vraha.
Vydalo Domino v roce 2008. V češtině má Sweeney dokonce svůj blog!
