Na nového Miloše Urbana jsem čekal od vydání knížky Santiniho jazyk. Před ním jsem měl pocit, že Urban ve svých knihách dovede navodit správnou "hororovou" atmosféru, že dovede bravurně popsat atributy doby a že svého čtenáře umí držet v pozornosti. Santiniho jazyk byl pro mne ale velkým zklamáním, protože v něm Urban ve všech těchto mnou očekávaných dovednostech selhal. Ani v knize Pole a palisády, která byla napsána na zakázku coby součást celosvětového, nicméně u nás nijak úspěšného projektu Mýty britského nakladatelství Canongate se Urban nijak výrazně nepředvedl. Lord Mord tak byl nápojem pro vyprahlé čtenáře, kteří čekali, jestli se dokáže vrátit ke svým úspěšným kořenům.
Při čtení knížky jsem měl dojem, že si toho Urban byl při psaní absolutně vědom a že se snažil udělat vše proto, aby byl jeho čtenář spokojen. Hlavním aktérem jeho knihy je zchudlý hrabě Arco. Arco je typickým Urbanovým hrdinou a je to první společný atribut se Sedmikostelím. Příběh knížky se odehrává za období asanace Židovského města, kdy rypadla bořila původní zástavbu a pražská radnice plánovala celé město postavit znova. Hrabě Arco je svědomím mocných a odpůrce těchto změn. Se svým přítelem Solim se zasazují o to, aby si Praha uchovala svou původní tvář. A ejhle - máme tu další společný atribut s knížkou Sedmikostelí. Tam přece také šlo o zachování historické Prahy, nebo lépe řečeno o návrat k této podobě.
Dostávám se vlastně k jediné sporné záležitosti, kterou vidím na knížce Lord Mord: Příliš mnoho témat. Urban v knížce řeší nejen postavení šlechty v nové době a urbanistické změny Starého města, ale velký prostor dává i dobové politice. Sledujeme boj českých nacionalistů proti rakousko-uherské monarchii, sledujeme zákulisní intriky a policejní reakce. Ačkoliv se všechny tyto motivy knihy v závěru "spojí", přišlo mi, že kdyby se Urban soustředil na jeden z nich a rozpracoval ho, byla by kniha mnohem atraktivnější. Ale zpět k příběhu.
Urban svou knihu avizoval jako historicko-hysterický, existenciálně-politický horor. Myslím, že slovíčko horor je přesně to, co jeho čtenáři čekali a musel jim vyjít vstříc. A tak se Židovským městem nese strach ze "strašidla", kterému se říká Masíčko, nebo Kleinfleisch. Masíčko vraždí nevinné prostitutky, a městem se šíří panika a obava. Přitom není vůbec jasné, podle jakého klíče si vybírá své oběti, jeho motiv se dozvíme až v samém závěru. Postava Masíčka je až skoro démonická, nikdo ho pořádně neviděl, ale všichni o něm mluví. O to je překvapivější, že hrabě Arco se s ním setká hned několikrát. I to má ovšem své jasné vysvětlení v samém závěru knížky.
Urban je autorem překvapivých point - a nejinak tomu je i v tomto případě, i když v Sedmikostelí byla pointa příběhu podstatně více překvapivá a dechberoucí. Tady bylo zřejmé, že konec knížky bude zasvěcen otázce identity Masíčka.
Miloš Urban se rozhodl jít cestou jistoty a napsal knížku, která se výrazně podobá Sedmikostelí, ale nepovedlo se mu zopakovat mrazivou atmosféru. Naštěstí se mu ale povedly jiné věci, jako bravurní vykreslení postav příběhu, popis města (ten je hodně sugestivní) a zajímavý příběh. To dohromady dává hodně slušnou knížku, která je vysoko nad českým průměrem. Sice to není knížka, která by se mohla rovnat Sedmikostelí, ale pokud si někdo nasadí vysokou laťku, je těžké ji pak přeskočit. Buďme ale za knížku Lord Mord rádi, protože po "průšvihu" se Santiniho jazykem je to nádherné osvěžení české literární produkce.
