Podzim. Na Prahu a Nové město se snáší podzimní listí, které halí ulice do barevného šatu. Po Karlově náměstí se prochází bývalý policista, kterého z policejního sboru propustili pro závažný pracovní prohřešek. Když dojde ke kostelu svatého Apolináře. Kostel je zavřený, ale kdosi v něm bije na mši. Postranním vchodem, který zůstal otevřený se dostane dovnitř a uzří hrůzné divadlo. Kdosi je zavěšený na srdci zvonu a bije o tělo zvonu. Tak začíná vyšetřování případu, kde nic není jasné a kde zjevné věci mohou být úplně jinak.
Seznámí se se šlechticem, který přijel do Prahy za účelem vrátit novoměstským gotickým kostelům jejich původní vzhled a krásu. Mezitím dochází k dalším vraždám, všechny mají jedno společné - jejich provedení je nezvyklé svou teatrálností, jakoby někdo chtěl touto dramatickou popravou varovat další potenciální oběti. Ovšem - jaký je motiv? A kdo bude další na řadě? Kdo je vlastně oběť? A kdo je vrahem?
Kniha je oslavou Prahy, její gotické architektury a svým způsobem je obžalobou moderní doby, které se k odkazu předků chová hůře než macečsky. Čte se jedním dechem, ačkoliv tempo vyprávění není nijak strhující. Do příběhu jsou vkládány poznámky o architektuře, minulosti a drsné přítomnosti. Prakticky od počátku tušíme, kdo by za tím mohl stát, jsou nám známy i důvody a leckdo je přijme. Odbočky od děje, které jsou v knize časté děj neruší, ale příjemně doplňují. Hrůznost některých scén jen dává tušit konec, který je stejně překvapivý jako celá kniha.
Sedmikostelí doporučují všem, kdo milují Prahu, především Nové město. Sedmikostelí doporučuji všem, kdo mají pocit, že česká literatura nesnese srovnání se světovou. Sedmikostelí se čte svižně, je poutavé, je prostě dobré.
| nápověda
