Píšu "pokročilý", protože se domnívám, že valné části čtenářstva se Váchalovy Tři písně nebudou líbit, a to nejen za ty peníze, ale vůbec. Váchal, pohlédneme-li do životopisu, byl divný brouk, zanícený pro vše exaltované a hlasité, hledající v náboženské zanícenosti i pokleslé pop-kultuře 19. a 20. století totéž, pravé zobrazení světa, spojení protikladů. Patrně ne náhodou jej Deml nazval satanikem, ačkoli ilustroval jeho Hrad smrti. Či spíše právě proto, ostatně tohoto zanícení tak horkého, že není poznat zda hřeje nebo pálí mrazem si povšiml již autor doslovu k Váchalově knize o hereticích, Církev a blouznivci.
Tentokrát se tedy Váchal vypravil parafrázovat či spíše kresbou ilustrovat vybrané písně z Cytary Nového Zákona Antonína Koniáše. Ano, to je ten, o kterém psal Borovský a který se dokázal zabavit svými kázáními tak dobře, že občas upadl do záchvatu s pěnou u úst. Ostatně imaginární portrét Koniáše v Písni o smrti a soudném dni povařuji za vůbec nejlepší kresbu knihy. Přesně takový musel být! Z jeho náhražky za (spálené) evangelické kancionály Váchal vybral čtyři písně. Zde by se mělo objevit druhé: "Ano," naznačující souvislost s Dumasovým vzorem - Píseň o smrti a Píseň o soudném dni jsou dva kusy v jednom svazku.
Váchal jednotlivé písně "vizualizoval" - text doplnil oblohou (která jak víme z novin a televize, je typicky českým nešvarem), písmena roztřásl zimou, rozklepal děsem, rozmazal mlhou a projasnil září Boží a kol nich jejich obsah převedl na obrazy ďáblů, hříchů, mrzkých radostí, pokání, smrtí a Bůh ví, čeho ještě. Zde se tedy čtenáři rozdělí na výstřední estéty, mnohdy autorovi vše promíjející už jen za Krvavý román, a ty druhé, kteří budou mít neodbytný pocit, že některé stránky už v jiném kontextu viděli na zdech leckterých toalet.
S tím nic nenaděláme. Dodejme jen, že zcela ve váchalovském duchu - ačkoli není pro tentokráte vysázeno - je v každém svazku písmo jinak výtvarně pojato, stejně jako ilustrace (ale to by jeden čekal, že?). Všechny tři svazky jsou zasuty v pevném, papírovém boxu, čímž vytvářejí nádherný a hodnotný artefakt.
Přijde na Vás,
pekelný ras
snad dnes, neb zeytra zvíte.
....
zacpá ušy, Kristus,
do věčných muk potopí.
Ty hrubky by si peklo věru zasloužily! Nejsou totiž jen ilustrací pekelnou, jsou též v Písni o slávě nebeské. Inu, reprint. A jinak též baroko, vzdor tomu, že ukázka připomíná spíše Eddu starší.
Vydala Paseka v roce 2008.
