Jak již bylo naznačeno v souboru drbů ze křtu knihy, za jejím přepracováním stojí Ondřej Miller, který byl líný dětem číst původní, dlouhá Verneova díla. Je to takový zvláštní paradox, Dvacet tisíc mil pod mořem je Verneova třetí nejprodávanější kniha (v jeho době) vzdor tomu, že se jedná o knihu nejméně dějovou, nejvíce popisnou a poplatnou popisné přírodovědě 19. století. Na křtu jsem se doslechl stručné shrnutí děje: "Někdo unese do ponorky skupinu vědců a ti se pak 800 stran dívají z okna...." Verne musel román na přání vydavatele několikrát přepracovávat. To a mnohé další se lze dočíst v dodatku Ondřeje Neffa, který byl přikrácením a modernizací pověřen.
A nemohlo být vybráno lépe! Dlouholetý člen Klubu Julese Vernea, autor knihy o Julesu Verneovi, spisovatel sci-fi a tvůrce legendárního Neviditelného psa má na svém kontě rozhlasové adaptace Verneových knih. Takže s krácením Neff problém rozhodně neměl! A s převypravováním také ne. Dodal jistý uvěřitelnější příběh, neboť doba už není tolik nakloněna tajemným mstitelům bez příčiny, těch přichází z afghánských výcvikových táborů stále dost. Rozpracování důvodů počínání kapitánů Nema a Farraguta skrze jejich předchozí osudové zapletení navíc posloužilo k očištění knihy od různých nevhodných praktik, jakým bylo třeba vybíjení vorvaňů. (Nebyli přece nijak užiteční, tak co s nimi?) Nové přepracování je podstatně dějovější a psychologie je přizpůsobena současnému chápání lidské motivace, jistá žánrová topornost "dobrodružného vypravování" z doby, kdy každá cesta mimo rodný okres byla čímsi pro vyvolené, přece jen přetrvává. O tom právě dobrodružná vypravování jsou. Může-li skoro každý, snadno skoro všechno, zbývá jen málo věcí, kterými se lze chlubit.
Původních Dvacet tisíc mil pod mořem jsem jako dítě zcela jistě četl, vzdor tomu, že si na to vůbec nepamatuji. Dohledáním obsahu původní verze včetně oskenovaných ilustrací jsem však zjistil, že si zcela přesně pamatuji obrázky. Ty jsou velkou předností i tohoto vydání, sešly se v něm totiž všechny pérovky a kvaše Zdeňka Buriana připravené pro tuto knihu s výjimkou obálky, jejíž předloha se nedochovala. Kvaše jsou vloženy na křídovém papíře, na předsádkách jsou mapy cest a plány Nautila. Grafická stránka knihy tak bude, doufejme, dostatečně přitažlivá i pro dětské čtenáře.
Nový Neffo-Verne to nebude mít lehké tváří v tvář komiksům a počítačovým hrám. Jak již bylo řečeno, verneovky nezřídka předčítali prarodiče vnukům a noví vnuci se tak i k tomuto svazku dostanou nemalou mírou jako posluchači. A budou-li dědové a babičky dobrými předčitateli, třeba zanechají kreativní stopu, jako na tolika významných lidech před nimi zanechaly původní Verneova díla.
Malou ukázku jsem nalezl, jak jinak, na Neviditelném psovi.
Vydal Albatros v roce 2008.
