Na pozadí příběhu, který se odehrává během série seminářů tvůrčího psaní, se odehrává rozhovor mezi autorem, nakladatelem a literárním kritikem. Probírají námět nové autorovy knihy - knihy, kterou držíte v ruce. Autor vypráví krátký příběh, který ho inspiroval k vytvoření jedné z hlavních postav Lekce a tak trochu obhajuje svůj způsob psaní - před kritikem i přede všemi ostatními. Že by odpověd na kritické reakce na Vieweghovo dílo? Prý je přehnaně sentimentální. Mě se nezdá, sentimentální mi přijdou spíš všechny ty autorky (možná existují i výjimky), jejichž romány s barevnými obálkami na nás civí ze zbytečně dlouhých polic se štítkem 'Pro ženy'. Ovšem já nejsem studovaný odborník ani na literaturu obecně, natož pak na Viewegha a pokud onen názor sdílíte, nebudu Vás přesvědčovat o opaku.
Ale zpět k hodinám tvůrčího psaní. Během čtení můžete sledovat snažení lektora Oskara a pokroky několika studentů od prvního setkání až po odevzdání zápočtových prací (ne všichni vydrží až dokonce, ale tak už to chodí), ale metoda výuky zde figuruje jakoby mimochodem, to hlavní, k čemu je poutána Vaše pozornost, jsou náhle proplétající se osudy všech jednotlivých postav a postaviček. Některé jsou běžné a obyčejné, jiné zvláštní a pozoruhodné. Ten nejzajímavější je zahalen tajemstvím a odkrýváte jej postupně, od mlhavých náznaků až k úplnému vyjasnění v závěru celé novely.
Lucie, Jakub a Simona, Anička, Eva, Kamil, Jasmína.. Nemá cenu odhalovat Vám zde kdo jsou a jaká je jejich úloha v Lekci tvůrčího psaní. Nebylo by to ani vhodné, protože pak by Vám nezbylo, na co se při čtení těšit. Nechám tu tedy jen jejich jména, Vy sami si zjistěte, jakého člověka k tomu kterému jménu přiřadit. A to zjistíte jen tak, že si Lekci přečtete, takže vzhůru do toho a nezapomeňte u čtení také trochu přemýšlet.
| nápověda
