Vladimir Vysockij (25.1.1938 - 25.7.1980)
Herec, básník, písničkář... Vladimir Semjonovič Vysockij
"Tvorba herce, básníka a písničkáře Vladimira Vysockého se stala v Sovětském svazu v sedmdesátých letech téměř náboženstvím." Tak se praví v Poznámce nakladatele na konci publikace... Texty do sbírky vybral sám překladatel Milan Dvořák, zařadil do sbírky několik překladů z doby, když se Vysockého texty na počátku osmdesátých let zpívaly v českém překladu v podání Jaromíra Nohavici (V současných dnech skandální odhalení, týkající se tohoto interpreta...?), ale většinu sbírky tvoří překlady zcela nové!
Ve svých básních a písních je Vladimir Vysockij rebel, buřič, ale zároveň skutečný poeta! Nechtěl běžet s ostatními, chtěl vpřed, vyhrávat a zvítězit, bil se za pravdu, pil za pravdu a opravdu nepil sám, nebyl sám, šly za ním masy lidí, kterým otvíral oči a dodával kuráž. Miloval Rusko, v Písni o Rusku nám autor líčí rodnou zem jako zem obrovitou, jako zemi pohádek i nadějí...
Publikace je vázaná s nápadným oranžovým přebalem, kterým prosvítají slova v azbuce, má přes 80 stránek a je ilustrovaná. V této zajímavé sbírce poezie najdeme přes dvacet básní a textů k písním...
Jsou zde například: Pravda a lež, Píseň o práskači, Píseň o Rusku, Píseň o šancích, Píseň o nenávisti a jiné...
Na konci knihy je Poznámka nakladatele, z které jsem v počátku recenze již citovala, ta nám jen velmi stručně, ale výstižně, přiblíží osobu autora, herce, básníka, písničkáře a legendu - Vladimira Vysockého. Nejlépe nám však osobu autora načrtnou jeho texty, jeho myšlenky, postřehy, vize, vzpoury a touhy...
Cituji z písní:
Píseň o Rusku
Na svou duši, co vyrostla jen na ztrátách,
padlou do prachu, padlou do bláta,
do krve sedřenou z tahanic,
na tu duši dám záplaty ze zlata,
aby pámbíček všímal si víc.
Píseň o trestním zákoníku
Dejte si, páni, za klobouk a k ledu
svý kopce knih a taky všechno v nich.
Já lepší knížku nedovedu
nežli náš vlastní trestní zákoník.
Já když mám pech a všechno se mi hnusí,
anebo jednu ze svých kocovin,
zákoník jako bibli otevřu si
a v něm si říkám, povídám si s ním.
Vladimir Vysockij je ve svých básních rebelem, buřičem, vůdcem, silným jedincem, vítězem i poraženým. Texty jsou bojovné, kruté, surové, realistické, sarkastické, ale i melancholické, předpovídající vlastní zkázu:
"V červenci 1980 padl usmýkán nadlidským pracovním vypětím, nespoutaným způsobem života a alkoholem." Vysockij byl kontroverzní osobnost, která ovlivnila masy lidí nejen v Rusku, ale i v cizině. Sbírka je svérázná, ale silně nadčasová, posuďte sami...
Musím velmi pochválit výborný překlad Milana Dvořáka, vždyť překládat poezii takového formátu je obzvláště těžké.
Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN 2006, 2007.
Vydání II.
Texty vybral a přeložil Milan Dvořák, 2006.
Grafická úprava a ilustrace Pavel Růt, 2006.
DOKOŘÁN, 2007.
| nápověda
