Když jsem znova pročítal prvotinu populárního skotského autora Irvina Welshe "Acid House" (1994), tato věta ze stejnojmenné povídky mi připadala jako dokonalé motto pro celý titul.
Autor se narodil v dělnické čtvrti v Edinburghu v roce 1961, a jako typický skoťák z jeho povídek i on prošel vším, čím i jeho hrdinové - chlast, drogy, chuligánství atd. Bez jeho prvního románu "Trainspotting" (1994) snad nemohl žádný "pokrokový mládežník" přežít devadesátá léta v západní Evropě či u nás. A filmová verze způsobila přímo revoluci v ostrovní kinematografii (a nastartovala kariéru dalšího skoťáka Ewan McGregora).
Přestože všech jednadvacet povídek + jedna novela z této sbírky není jen o drogách (některé povídky už notně přesahují do hájenství fantazie), toto téma se táhne celou knihou. Drogy, chlast a sex - termíny, kolem kterých se točí všechno bytí a nebytí lidí a postaviček z Welschových příběhů. Postaviček odkojených ve skotských dělnických panelácích na fotbálku a pivu, na sociálních dávkách a rozpadlých manželstvích. Pro většinu společnosti přímo noční můra, ale v jeho podání jsou to osudy, které bychom asi nemohli nazývat jako smutné a zničené. Není zde líčen ani tak společenský úpadek, ale spíše životní styl. Tak bychom zřejmě měli nahlížet na Welschovy příběhy, snad i celé jeho dílo.
Obsah všech povídek nejlépe vyznívá v závěrečné delší novele "Chytrák". V životních příbězích mladého Briana nám autor předkládá vše, co se po kouscích objevuje v jednotlivých povídkách. Brianova touha po klidu a pohodičce přebíjí všechny ostatní touhy a potřeby. Svůj život na společenském dně nepovažuje za katastrofickou nevýhodu, ale jako něco, co je naprosto běžné v kruzích jeho přátel a příbuzných. Práce je tu, aby ti vydělávala peníze, ne abys ty musel něco dělat. Vše se musí brát s nadhledem a nic není problém. Když něco chybí, jsou tu kámoši, kteří pomohou. Naopak Brian se revanšuje čímkoliv jiným, pochopením, fetem nebo "šukaním". A v nouzi největší může někoho třeba odkrouhnout. Není boha nad drogu.
Kniha je určená "silným" čtenářským náturám. Autorův svébytný černý humor, trocha perverzity a jakoby nezájem o cokoliv jiného než svou osobu, může být pro některé nepřekonatelný oříšek. Autor toho dosahuje především svým neupraveným slangem, bez kterého by asi kniha ztratila notnou dávku originality a autenticity. Jak jsem už říkal, Acid House není nijak veselé čtení, ale přitom snad ani jedna osoba by to neměnila. Přesně jak to vystihuje Johnny v povídce "Prostě moc měkej".
Tři povídky z knihy se staly i základem stejnojmenného filmu z roku 1998.
Druhé vydání knihy v novém překladu Olgy Bártové vydalo na konci roku 2008 nakl. Argo.
