80 %

Wette, Wolfram - Wehrmacht

Více informací k této knize najdete v detailu
Vzdor lakonickému názvu tato kniha není dějinami wehrmachtu. Německý historik Wolfram Wette se v ní zabývá vztahem armády Třetí říše ke genocidě, vyhlazovací válce a šíření rasové nenávisti. Cílem knihy je zviklat mýtus "čistém wehrmachtu" a ukázat, odkud se vzal.

Toto směřování čtenář pochopí již z předmluvy jiného německého historika Manfreda Messerschmidta. Wette problematiku rozčlenil do několika částí. Ve dvou přípravných částech se věnuje obrazu nepřítele, tj. Ruska a komunismu, v německé společnosti a antisemitismu v armádě od dob první světové války. Dokumentuje vraždění Židů a dalších ne-Němců wehrmachtem. Vztah generality i řadových vojáků k nečistým praktikám války shrnuje další část. Rozsáhle, od konce války do současnosti, je popsána konstrukce legendy o "čistém" wehrmachtu i její pozvolné rozmělňování (s tím, jak umírají ušpinění mocipáni).

V doslovu Jiřího Peška je Wette označen za kritického levicového intelektuála (ale také byl po většinu života důstojníkem budeswehru), což se však neprojevuje formou bláznivých tezí. Naopak, velice detailně v souvislosti s politickou a ekonomickou realitou popisuje rozdíly mezi aristokratickým a radikálním měšťáckým antisemitismem a vítězstvím druhého tváří v tvář prohrané válce, levicovým revolucím a katastrofální ekonomické situaci po válce.

Již od konce války se Německem šířil oblíbený mýtus o dýce vražené do zad a ulejváckých Židech. Marně spolky židovských vojáků vydávaly brožury ukazující, že poměr ztrát Židů a ne-Židů byl proporční. Nakonec byly tyto brožury použity k obhajobě Němců jako důkaz, že antisemitismus Třetí říše byl jen "provozním pochybením". Šíření oblíbené legendy nezastavily, ani nemohly, šířila ji totiž generalita (pokud ji rovnou sama nevymyslela). Z pozice Ludendorffa a jemu podobných bylo bezesporu velmi výhodné ukázat na Židy, aby zakryli vlastní vinu na porážce. Pomineme-li možnou otázku, zda bylo ekonomicky možné, aby Německo vyhrálo, pak už je možným viníkem jedině generalita, která neuměla vyhrát.

Ukřivděné hordy poražených, kterým se ani trochu nechtělo stát se civilisty a život zasvětit práci, hledaly nepřítele, kde se jen dalo. A mnoho práce to nedalo, čerstvé ideály komunistické revoluce v Rusku (ostatně zvítězivší právě za německé peníze) vedly k několika komunistickým revolucím i v Německu, takže frontoví veteráni již záhy měli příležitost vyznamenat se celou sérií politických vražd, od Liebknechta a Luxemburgové až po konfekční, středopravé politiky výmarské republiky.

Smyslem této části je ukázat, že vojáci v Německu se aktivně podíleli na antisemitském štvaní a později i za teror v době míru a byli plným předobrazem Hitlerovy éry. Árijský paragraf začal v Reiswehru platit od roku 1934 a ozval se proti němu jen von Manstein, který měl židovské předky. Na řádění komand SS si stěžovali dva generálové - Blaskowitz a von Küchler (ten za to přišel o velení), ale jinak wehrmacht přihlížel a pomáhal, v Srbsku též organizoval. Masové vybíjení civilistů gradovalo po začátku války se Sovětským svazem - rok 1941 byl Heerem označen za partyzánský boj bez partyzánů. Pod eufemismus boje proti partyzánům se totiž schovaly popravy venkovanů i vypalování vesnic.

Zahlazování stop nečistých praktik probíhalo nejen formou květomluvy (vyhlazení se napsalo třeba jako "usmíření"), rozkaz o komisařích se vydával písemně jen do hodnosti velitele armády. Zároveň náčelník personálního úřadu armády Schmidt vydal tajné nařízení v němž od důstojníků vyžadoval jednoznačný antisemitský postoj.

Samotné vytvoření legendy o "čistém" wehrmachtu považuje Wette za jeho největší vítězství. Po pročtení příslušné pasáže a s elementární znalostí dějin 20. století snadno zjistíme proč. Západní mocnosti měly jednoznačný zájem na udržení německé armády pro případ války ve SSSR. USA měly zájem o zkušenosti z války v SSSR, dějiny druhé světové války tak pro USA nepsali vítězové, ale zhruba 300 vysokých důstojníků wehrmachtu. Připočteme-li navíc, že (skoro) každý německý muž byl ve wehrmachtu, získáme představu, jaká byla společenská poptávka po očišťujících prostředcích.

Již od konce 40. let vystupovala německá společnost proti procesům s válečnými zločinci. V 50. letech se udělala tlustá čára za minulostí a Němci pečlivě zapomněli. V roce 1951 získal Adenauer od Eisenhowera prohlášení o morální čistotě wehrmachtu. Když v roce 1952 odsouzený válečný zločinec Kappe uprchl do rodného města a předseda frakce SPD jej udal, lid mu vytloukl okna a skandoval pod nimi: "Zrádce", jako o Křišťálové noci. V roce 1954 byl přijat zákon o beztrestnosti, válečné zločiny se ostatně stíhaly jen jako napomáhání k vraždě, protože opravdovým viníkem byl přece Hitler a NSDAP. Vše pak uzavřel zákon o přestupcích z roku 1968, který mezi paragrafy o dopravních přestupcích oznamoval, že na trestný čin napomáhání k vraždě se vztahuje patnáctiletá promlčecí doba.

Jistý obrat zmíněný v poslední kapitole je svázán s generační výměnou, vyhynutí osobně zainteresované generace odstranilo ty, kteří měli na legendě o "čistém" wehrmachtu zájem proto, že chránila jejich současnost před návratem minulosti, dnešní její zastánci tak činí hlavně s vidinou budoucí moci a strach z případného neúspěchu jejich snah je tedy tolik netrápí. S touto změnou je také spojena výstava o wehrmachtu v roce 1995, která vzbudila v Německu velkou polemiku a která pomohla tuto změnu rozšířit. Psalo se o ní i v českých médiích.

Nicméně wehrmacht jako zdroj tradic pro bundeswehr zakázal již Apel těsně před pádem Schmidtovy vlády v roce 1982. Přesto trvalo do roku 2000, než byla Rüdelova kasárna v Rendsburgu přejmenována na počest rakouského šikovatele Antona Schmida, který od března 1941 do října 1942 (kdy byl popraven) podporoval bezúplatně příslušníky židovského podzemního hnutí.

Pro zevrubnou orientaci v knize i pro zasazení jejího tvůrce do německé současnosti doporučuji vyhledat mezi poznámkami a literaturou již zmiňovaný Peškův doslov.

Vydalo Argo v roce 2006.





Diskuze k této recenzi:
Wette, Wolfram - Wehrmacht (příspěvků: 0)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 5. Z toho průměrné hodnocení: 2,6.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 31141 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Darwinovy ceny - evoluce v praxi
Začínám citací ze strany 10: "...potenciální vítěz se musí zabít nebo alespoň zamezit svou další reprodukci..." Ano, Darwinovy ceny jsou udělovány lidem, kteří kvůli své vlastní hlouposti zemřou ...
(2) Příběh cesty na Sever I.
(3) Čtvrtá oběť
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2021 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům