Židovská tématika má v literatuře nezaměnitelné místo. Tento vyvolený národ symbolizující pro nás něco jiného, něco tajemného, záhadného, co na jedné straně se považuje za lid vyvolený samotným Bohem, na druhé straně po celé dějiny zatracovaný a ničený ostatními národy, měl vždy svoji atraktivitu. Jsou to lidé, kteří v nás vyvolávají představy černě oděných stařešinů oblečených do kaftanů, s obličeji orámovanými pejzy, kteří v tajemném jazyku stále hovoří s Bohem. Je to národ, který jakoby stále přežíval jen z milosti nás ostatních, který až do založení Izraele neměl nikde domov. A tak je i většinou v literatuře najdeme vyobrazené.
Angličanka Tamar Yellinová nám ale prostřednictvím románu "Záhada domu Šeferů" (orig. The Genizah and The House of Shepher, 2005) přináší jiný pohled na židovství. Možná trochu nešťastně bych ho nazval lidštější, protože její příběh se nezabývá žádným holocaustem, žádným utlačováním z řad druhých. Její příběh je příběhem o lidech, kteří jsou jako ostatní. Tedy o lidech pracovitých i líných, dobrých i zlých, chytrých i vychytralých, či milujících i nenávidějících. A přesto o Židech, členech rodu Šeferů.
Hrdinkou příběhu je Šula Šeferová, dospělá žena už blížící se ke střednímu věku, která přijíždí na návštěvu do domu ve staré jeruzalémské ulici Kirjat Šóšan, do domu Šeferů, který byl po desetiletí místem, které Šeferové považovali za svůj domov. Rodina se ale už rozprchla do světa, pokrok se nadá zastavit, a dům se bude muset zbourat, aby uvolnil místo nové zástavbě. Poslední obyvatel domu, její strýc Saul, ji tedy pozval, aby se mohla naposledy podívat na středobod jejich rodu. A na půdě domu, kde jako v geníze se uchovávají dokumenty a památky na minulost, které se ale nedají jen tak zničit, se jejím procházením jakoby vracela do prvopočátků Šeferů, který nám pak převypravuje.
Kniha je velmi čtivou mnohavrstvou kompozicí lidských příběhů, které spojuje především příslušnost k jedné rodině. Je příběhem o různorodosti lidských charakterů, jejich přístupu k víře, k poslání a smyslu života. Začíná to jejich prapředkem Šalomem Šeferem, který se na konci 19. století rozhodl odejít z židovské enklávy na Litvě do Jeruzaléma. Přes jeho potomky procházíme až do současnosti, až k záhadě ve smyslu tajemného kodexu, obsahujícího snad nejstarší verzi písma božího, kterou z údajné cesty k deseti ztraceným kmenů přinesl Šalom.
Román není jen výborně napsanou koláží příběhů lidí z rodu Šeferů, ale i nádherným pohledem na Jeruzalém, Svaté město, které v podání Yellinové ztrácí auru posvátnosti, a v reálnějším popisu získává nádech specifického, ale přesto normálního místa k životu.
Kniha, které vyniká především v nápadité různorodosti charakterů, je napsána svěžím, moderním jazykem, ve kterém nechybí ani úsměvné, ani závažnější pasáže.
Na přebalu se titul chlubí nápisem "Nejlepší kniha s židovskou tématikou roku 2007", za což vděčí ceně The Sami Rohr Prize 2007, snad nejvýznamnější židovské literární ocenění, kterou získala.
Tento krásný příklad moderní židovské tvorby, zčásti autobiografický, vydalo nakl. JOTA v roce 2008 v překladu Radka Daniela. Kniha je vhodně doplněna slovníčkem židovské terminologie.
