90 %

Zimmer, Carl - Vládce parazit

Více informací k této knize najdete v detailu
Málokdy se stane, že se v Česku o vědecko-populární knize píše dříve, než vyjde v češtině. Carlu Zimmerovi se to povedlo, a to nejen nechutným námětem, ale i neobyčejně zajímavým obsahem knihy, který čtenáře provede jižním Súdánem i kancelářemi evolučních teoretiků. Tam všude se projeví Parasite rex. Teprve teď začali vědci vážně přemýšlet o tom, že paraziti mohou být pro ekosystém stejně důležití jako třeba lev nebo levhart. A teprve teď zjišťují, že paraziti byli a jsou dominantní silou, možná onou dominantní silou v evoluci života. Nebo bych měl spíš říct v evoluci té menšinové části života, který není parazitický.

Kniha, jak se dá čekat, začíná všemi těmi hnusy kolem spavé nemoci, tasemnic a motolic, avšak již záhy přechází od úpění nad prací parazitologovou k tématům historicko-teologickým. Paraziti totiž nehlodali toliko věřící, ale i víru. Vše živé bylo stvořeno na počátku, tedy i paraziti. Byl tedy dokonalý, rajský Adam prolezlý breberkami všeho druhu? On totiž vznik života z ničeho - oblíbená teorie samooplození - je z tohoto pohledu kacířstvím. Teprve ve 30. letech 19. století Dán Johann Steenstrup popsal životní cyklus motolice a uvedl ideu životních stádií, do té doby popisovaných jako jednotliví živočichové. Dle tohoto schématu byly záhy dány boubele v mase býložravců do souvislosti s tasemnicemi. Byly považovány za jaksi zbloudilé. Kacířství samooplození tak bylo nahrazeno hříchem omylné přírody, což nemohlo biblického zoologa Küchenmeistra nechat klidným. Tvrdil, že příroda nečiní ničeho neúčelného a roku 1851 opravdu prokázal, že boubel je ranné, přirozené stádium vývoje tasemnice. Morální kredit si pak pokazil pokusy na lidech.

I s jistou mírou poznání paraziti představovali ideový problém. Především pro ty, kteří viděli v přírodě schodiště k dokonalosti, na jehož vrcholu chtěli vidět bohatého, evropského vzdělance, to jest sebe. O míře zjednodušení většiny parazitů neměli ponětí, avšak parazitický korýš sakulina, jehož řádná, korýšotvará larva se v dospělosti promění v pytel genitálií a nervů, jimiž ovládá obsazeného kraba, jim nedávala spát. Ještě v roce 1989 hovořil Konrad Lorentz o "odbourávající" evoluci parazitů (opis pro degeneraci, kterou si z politických důvodů nemohl dovolit). Nakolik dětinské tyto představy byly, ukazuje následujících 200 stran.

Paraziti představují "jiný svět", protože v jiném světě žijí. Zatímco ve volné přírodě se potrava nachází pokaždé jinde, játra jsou vždy na svém místě. To umožňuje vnitřním parazitům ušetřit na nervové soustavě. Nemusí se orientovat, stačí jim zaregistrovat, čím právě procházejí. Když se parazit dostane na místo začíná jeho fascinující manipulace hostitelem za mnohdy dokonalého vyřazení imunitního systému. Zimmer u vnitrobuněčných pacientů píše o virové komponentě, čímž míní schopnost využít genetický materiál buňky, pro své vlastní cíle. Na viry dojde vícekrát. Jistá parazitická vosička vstřikuje do housenky nejen svá vajíčka, ale i viry, které vystříhá z vlastního genomu. Tyto viry následně donutí buňky imunitní systém housenky, aby se navzájem sežraly. Tělo housenky sice vygeneruje nové, ale to už se parazitické larvy stačí maskovat jako tělní části.

Metodu namaskovat se jako části těla používají mnozí paraziti. Často v kombinaci se změnou povrchových struktur po určeném počtu parazitových generací. Tímto způsobem se každých 1000 generací mění povrchové proteiny Trympanosom spavé nemoci a nakonec tělo permanentním zánětem utahají. Motolice syntetizují molekuly DAF - lidské enzymy štěpící molekuly komplementu. (Komplement je jedna složka imunitního systému.)

Jsou i paraziti, kteří si hostitele opečovávají, některé motolice podporují imunitní systém, aby se lépe vypořádal s nově příchozími larvami motolic a využívají jej k vylučování svých vajíček z těla. Jeden z hlístů dokonce chrání jeleny před losy. U jelenů vcelku neškodný hlíst se losům zavrtává do míchy a rozkládá jejich nervovou soustavu, bez něj by robustnější losi vyhnali jeleny z lesa i louky a tito by nám vysedávali na zastávkách a v nádražních halách.

V případě menších živočichů končí infikování často přeměněním hostitele v řízeného robota. Tak činí zmíněná sakulina, ale i motolice, která přinutí mravence večer vylézt z mraveniště a jít se zakousnout na vrcholek stébla trávy - takto se snáze dostane do krávy, která by jej uvnitř mraveniště těžko pozřela. Jiná motolice ovlivní chování rybky halančíka tak, že pravděpodobnost jeho ulovení volavkou je 30x vyšší než v případě zdravé rybky. Podobně zachází Toxoplasma gondii s hlodavci, jež činí natolik bezstarostnými, že je snáze uloví kočka. Toxoplasma to umí i s námi, muže činí méně přizpůsobivé k normám, ženy "společenštější" a obecně prodlužuje reakční doby, čímž nakaženým zvyšuje 2,5x pravděpodobnost, že se stanou obětí dopravní nehody. Toxoplasmami je infikována zhruba třetina Evropanů.

Vývojové stádium miniaturní tasemnice vlků způsobuje losům neomezený růst boubelů, které často bývají v plicích. Zde se obrací naše představa o predátorech jako regulátorech nemocnosti. Vlk neuloví nemocného losa, který by jinak infikoval celou populaci, ale tasemnice zkrátí dech losovi, aby se s jeho masem dostala do těla v vlka, v němž dospěje.

Těmito evolučními úvahami Zimmer dospěje až do doby velmi mladého života, kdy (snad) existovala globální genomová síť a nepříliš dobře spolupracující geny často měnily nosiče. Podle této teorie se až později utvořily rigidnější koalice genů, které vytvořily konvenční druhy. O tom, že dříve byl život živelnější, svědčí chloroplasty a mitochondrie. Ostatně díky vlastní DNA organely apicoplastu je toxoplazmóza a malárie léčitelná antibiotiky, které na eukaryotické parazity normálně nezabírají. Princip "červené královny", čili koevoluce parazitů a jejich hostitelů ukazuje účelnost vzniku pohlavního rozmnožování. Investice do sexuálních ozdob koreluje s promořením druhů parazity. Druhy s málo parazity se tolik nepředvádějí - zdraví samci nejsou takovou vzácností. Existují studie prokazující, že mnohoženství a konkubinát se více vyskytují v oblastech sužovaných parazity. Studium genomů tasemnic nám potvrzuje znalosti z geologie: Dovíme se, které kontinenty spolu kdysi sousedily i to, že Amazonka tekla původně opačným směrem.

Hostitelé se útokům parazitů pochopitelně brání. Nakažený čmelák přespává mimo hnízdo, aby jeho paraziti v teple neprospívali a aby neinfikoval ostatní. Odstraňování parazitů zavdalo k upevnění sociální struktury tlup primátů a přispělo k růstu jejich inteligence. Některé housenky po napadení cizopasnou vosičkou přecházejí na jinou stravu. Nepřekvapí proto, že také šimpanzi mají vlastní medicínu. [Nedávno bylo zjištěno, že subsaharští černoši jsou necitliví k hořké chuti, protože hořké plodiny škodí Plasmodiím způsobujícím malárii.] Kniha potvrzuje tušené, že alergie jsou způsobeny unuděným imunitním systémem.

Zajímavé je, že mezi parazity se v intencích současné vědy nepočítají bakterie a viry. Zimmer nazývá parazity i druhy hmyzu, které se živí výhradně jedním druhem rostliny. (Je parazitem panda i koala?) Upozorňuje, že paraziti se nemusí delším soužitím s hostitelem stávat "hodnějšími". V závěru se probere biologické zemědělství. Jednak jeho úspěch v případě červců ničících maniok v Africe, ale i neúspěch v případě parazitů vysazených na Havaji, kteří zdecimovali místní druhy.

Celá kniha končí vcelku překvapivým ekologickým postřehem, že nepoškozený systém se pozná především podle toho, že je důkladně promořen parazity. Tedy, tím končí Zimmer, pro českého čtenáře napsal Jaroslav Flégr doslov. Mimochodem, to je ten, který (se spolupracovníky) rozkryl Toxoplasmosy manipulující naším chováním. Ke knize je připojen rejstřík, poznámky a množství literatury, kterou si zejména studenti snadno seženou na internetu.

Vydala Paseka v roce 2005.





Diskuze k této recenzi:
Zimmer, Carl - Vládce parazit (příspěvků: 1)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 24. Z toho průměrné hodnocení: 1,79.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30977 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Pačutová, Iveta - Vykupitel duší
Titul: Pačutová, Iveta - Vykupitel duší
Sleva: 50 % (ušetříte 199 Kč)
Cena: 200 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Šest jeptišek v klášteře
(2) Oskar a růžová paní
(3) Biomanželka
Mottem Biomanželky je výrok Philipa Rotha: "Nikdy nepíšu o věcech tak, jak se staly. Všechny mé práce jsou sice kapitoly mých nejosobnějších zážitků, nicméně to nejsou příběhy mého života... Líčit ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům