Assouline, Pierre - Dvojí život

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
PRVNÍ KAPITOLA

Sotva vnikl do podzemí, jako by měl kolem sebe ochrannou bublinu. Tam, kde se obvykle tolik jiných dusí, najednou volně dýchal, až by se mohlo zdát, že trpí klaustrofobií jen pod širým nebem. V přízemí už dostával závrať. Nic mu nedávalo takový pocit jistoty jako únik před denním světlem. V útrobách města se mu dařilo lépe než kdekoli jinde. Ne proto, že byl mimo dosah světa, ale z dohledu. Uniknout pohledům, vyhnout se soudům, utéct od lidí, to pro něj chvílemi znamenalo víc než všechno ostatní.

V okamžiku, kdy měl projít kolem strážní budky parkoviště, zrychlil krok, upřel zrak před sebe a nasadil rázné tempo jako při průchodu celnicí. Tady může mít nerozhodnost osudné následky. Ničímu pátravému pohledu neunikne. K prozrazení stačí jediný podezřelý náznak, zavolají na vás, a už v tom jedete.

Hlídač nestačil zareagovat. Otupělý rutinní ostrahou televizními kamerami mohl jen otočit hlavu a zvednout se ze židle. O siluetu se zajímal, až když byla daleko a splynula s pološerem. Všechno proběhlo tak nenápadně.

Třetí podlaží suterénu. Místo vypadalo opuštěně. Kdo by taky mohl mít naléhavou potřebu pouštět se do útrob města uprostřed odpoledne?

Stěny zdobily graffiti, jedny podivnější než druhé. Bylo zcela zřejmé, že freskař měl slabost pro zaoblené poprsí a měkké otvory. Jeho postavy tvořily jen prsy a pysky. Slabé osvětlení zdůrazňovalo jejich místy zrůdný ráz. Sarabanda přecházela v bakchanálii. Reproduktory jiného věku vyluzovaly zvuky, jejichž spojení mělo představovat klavírní sonátu. Byla to taková směsice, že by dalo námahu někam ji s určitostí zařadit. Ať už ji složil kdokoli, přežíval navzdory vší té potupě, což svědčilo o jeho odolnosti, když už musel snášet takový nápor ve výtazích a supermarketech.

Jedna kresba ho zaujala natolik, že se kvůli ní odchýlil z cesty. Přiblížil se těsně k ní, hřbetem ruky pohladil hrbolatou zeď, na okamžik k ní přitiskl ušní boltec a pak s lehkým úsměvem na rtech pokračoval dál. Až by se mohlo zdát, že právě tajně zachytil hukot světa, a to mu stačí ke štěstí.

32, 34, 36... Držet se žlutých značek na zemi. Vlevo vzadu, za třetím sloupem, tam to je. Stranou ve světelném kruhu parkovalo šedé auto. Bez váhání se do něho vrhl dveřmi pro spolucestujícího.
Seděla klidně za volantem a čekala na něho. Jejich ústa se setkala v průsečíku obou sedadel podle rituálu, zavedeného tichou dohodou od chvíle, kdy vstoupili do ilegality. Ale během dvou let se ho naučili, když na to přišlo, lehce obejít, aby vášeň nikdy nenahlodal zvyk.

Vyměnili si polibek, dlouhý a tak vynalézavý, že mohl sám o sobě vytvořit inventář všeho poetického a prozaického, k čemu může dojít mezi dvěma bytostmi, ovládanými jejich jediným pudem, od lehounkého dotyku po kousnutí, od něhy po krutost. Do toho stisku se vpisovaly všechny podoby lásky - pamatoval si ty, které mu předcházely. Jedli se, pili a hltali. Když se jejich rty konečně od sebe odtrhly, byli už jen jeden a týž dech.

Předběhla ho a ještě dřív, než stačil vyslovit první slovo, si položila prst na ústa a se spikleneckým úsměvem ho vytáhla ven z auta. Když nehlučně zaklapli dveře a ušli po špičkách několik kroků, jako by se pro ně krajní diskrétnost stala další přirozeností, vzala ho za ruku a přiměla ho, aby ji následoval do jednoho z mála ještě prázdných stání. Podle zápalu, s jakým to dělala, pochopil, že tentokrát se pro jednou ujme řízení operací ona, alespoň zpočátku určitě. V tu chvíli ho ovládl nevýslovný pocit, sladká rozkoš, že se nechává vést a svést tou, která s ním bude zacházet jako s nějakým předmětem. Odevzdal se něžnému tlaku jejích prstů a stal se už jen tělem bez duše.

Místo bylo vlhké a šedivé. Chybělo málo, a působilo by odporně. Takhle odpuzovalo právě jen tolik, aby posílilo jejich vzrušení. Některá parkoviště mohou být stejně vykřičená jako hotely. Paprsek světla, vycházející z jednoho ze stropních svítidel hlavní dráhy, vytvářel na zdi u vjezdu do boxu úhlopříčku. Stáhnout těžkou železnou roletu nepřipadalo v úvahu, octli by se v pasti. Opřela se zády o zeď, přesně v bodě, kde zář stropní lampy právě odumřela, aby se dalo včas zareagovat v případě, že by někdo přišel. Ještě dřív, než ji mohl obejmout, mu s oním vzdušným půvabem, který je vlastní jen tanečnicím, vklouzla do náruče tak, že se k němu stočila zády, opřela si dlaně o stěnu kousek nad hlavou, vypjala prsa, a on si mezitím klekal.

Za tolik měsíců, co se navzájem zkoumali, neuniklo jediné zrnko jejich kůže laskání špičkou jazyka. Jejich těla se proměnila v kontinenty. Investovali z nich všechna jejich ohbí a ohyby, dutiny a záhyby od severu k jihu a od východu k západu. Sebemenší rýha nesla otisk vzpomínky. Jejich opravdovou identitu udávalo tělo. Poznávali se podle vůně, nacházeli se po čichu. Všechno mělo příznakovou hodnotu. Pot, slina, krev. Někdy směska, někdy mléko a slzy. Světlice vystřelené do tmy pro ty, kdo je dokáží vidět, neviditelná poselství pro ty, kdo je nikdy nedokážou přečíst. I když už tělní moky neměly žádná tajemství, mechanika tekutin si zachovávala tajuplnost. Ale od doby, kdy si vyprávěli své sny, zacházela vzájemná impregnace ještě mnohem dál. Dokud člověk důvěrně nezná tajné kouty duše toho druhého, nic o něm neví. Jako kdyby do něho nikdy nepronikl.

Přesně věděl, po čem právě v tu chvíli touží. Vzít se dřív, než se začnou dobývat. Jeden správný náznak, který bude právě jen náznakem, se i za takových okolností mohl jevit jako milost, neboť jejich mlčení nabíjelo slovy každý, i ten sebemenší pohyb. Neměla co říct. Jakákoli otázka by všechno zkazila, odpověď zrovna tak. Nanejvýš mohli syrovostí své mluvy přihodit k ceně intimní slovní zásoby, jejíž hmatová prodloužení nebrala konce a jež je ze všech kódů užívaných v ilegalitě nejhůř dešifrovatelná.

Zatímco se dosud vlnila ve snaze zapřít se o zeď ještě pevněji, rozepnul jí džíny, strohým pohybem je stáhl, spustil si slipy, chopil se obou jejích stehen, jako kdyby to byly dva zralé plody, rázně je rozevřel v bláhové naději, že je od sebe oddělí, a myslel na to, že nic není na světě lépe rozděleno než tenhle zadek, který, aby podléhal horní, a ne spodní části těla, nesl pečeť absolutního půvabu. Potom se prsty přiblížil k pohlaví, roztáhl jeho otvory, uchopil svůj úd a vzal si ji tak surově, že málem narazila hlavou do zdi, o niž se opírala. Jeho ruce se pouštěly jejích boků už jen proto, aby jí hnětly ňadra. Boj zblízka trval. Tam, kde byli a jak na tom byli, čas přestal existovat. Strhlo ji opojení, už ani nemyslela na to, že by měla zdusit výkřiky. Uprostřed nejprudší bitvy se jí horečně snažil prsty zacpat ústa. Po křečovitém zachvění ho kousla do krve. Pomalounku se odtáhl, aby si opět klekl, a ona se ještě víc prohnula. Špičkou jazyka se jemně dotýkal jejího území na hranici obou světů, tam, kam se před ním nikdo jiný nikdy neodvážil, a pak se vydatně zdržel na jejím rosebudu. V jednom okamžiku si myslel, že zatne nehty do žulové stěny. Její hrdlo bylo plné výkřiků a potlačovaných vzdechů. Konečně se otočila, chopila se jeho údu a upřeně se mu při tom dívala do očí. Veškerá intenzita jejich pouta se stáhla do němé síly pohledu. Když cítila, že už se neudrží, ukročila stranou a vystříknutí nasměrovala na zeď.
Ponechali tuto jiskru jejímu osudu stalaktitu a začali si dělat starost s příchodem majitele boxu nebo obchůzkou hlídače. Jako by se nejdřív potřebovali v bezstarosti zbavit toho nejnaléhavějšího, co v sobě měli, a potom se vrátit zpátky k obavám. Letmý pohled do chodby, a už ji přecházeli, jako by šlo o zamrzlé moře, propočítanými kroky, po špičkách, pak dlouhými kroky, chvatně, čím blíž měli k cíli. Nejdřív ona, potom on.

Jejich opravdovým teritoriem, geometrickým místem všech přestupků, byl vůz. Soukromé místo na veřejnosti, otevřené a zavřené současně, kde měli ve zvyku tajně se ukazovat. Každý tam přirozeně zaujal své místo. On se otočil, aby si mohli povídat, jak to měli rádi, a oddávali se slastem malichernosti a pomluvy s krutostí o to větší, že to nemělo opodstatnění a nehrozilo žádné nebezpečí. Z jejich hovoru v podzemí ven nepronikne nic. Protože v důvěrnostech zašli dost daleko, mohli být vůči sobě jen důvěřiví. Spíš stmelení než spojení. Byl její zbývající částí a ona zbytkem jeho. Netřeba se obnažovat, aby byli nazí. Před nikým jiným se takto neodhalil. Říct všechno tomu, kdo může všechno slyšet - člověk se bez vážnějšího důvodu takové svobody neodříká. Za nespoutaným, bouřlivým sexem, smyslovým štěstím, jemuž se nic nevyrovná, intelektuální spřízněnost, nemající obdoby, a dokonce i za smíchem, který jde ještě dál než sdílená touha, byla tato svoboda solí jejich života.

Z její nehybnosti, upřeného pohledu, náhle tak zeleného a zasněného, z jejího gesta, když zabořila hlavu do opěradla, z krásné vrásky na čele, vyvolané pokrčením obočí pochopil, že uklidnění, následující po milování, už je jen vzpomínkou.

Chtěl vědět, řekni mi, něco není v pořádku. Bezděčně zvedla ruku a sklonila hlavu, ne, to s tebou nemá co dělat, to s tebou vůbec nesouvisí, to nic není. Bylo třeba něčeho víc, aby to vzdal, copak by mělo nicotu zastírat tajemství, neříkáš mi všechno. Přikryla si obličej dlaněmi a potom je prudce odtrhla, poslouchej, zlato, poslouchej. Podle intonace jejího hlasu čekal, že mu možná oznámí to, čeho se obával celou dobu, co sdílela jeho tajný život, tuhle nás spolu viděli, vyšlo to najevo, všechno jsem mu řekla, už jsem nemohla dál, muselo to jít ven. Ale ne, tohle to vůbec nebylo, zatím ne, ještě ne. Nadechla se, poslouchej...

Neříkala jsem ti o tom, ale už nějakou dobu ke mně chodí pacient, trochu divnější než ostatní. Poslal mi ho jeden kolega. Když přišel do ordinace poprvé, víc jsem se na něho dívala, než ho poslouchala. Ta jeho přitažlivá síla. Ta jeho postava. Přirozená elegance. A za tím vším tušíš hrubé násilí. Teprve potom jsem ho začala poslouchat. Ten hlas. Ta zvláštní drsnost. Hutnost. Při jeho třetí návštěvě mi to začalo dělat starost. Neokouzlil mě ani neuhranul, nic takového. Měla jsem z něj špatný pocit, to je všechno. Nakonec to došlo tak daleko, že už jsem nedokázala snést pohled, kterým se na mě upřeně dívá. A ty osobní otázky, kterýma mě zasypává úplně bez obalu, ačkoli ptát se mám já. Tahle indiskrétnost mě dokáže rozhodit. Postupně rozvazuje. Dokonce i když mluví o sobě, využívá toho, aby mluvil o mně. Vždycky se mu povedlo dostat mě do úzkých. Nemám z toho případu dobrý pocit. Ten chlap je vadný. Napětí roste, chápeš, roste to s každou schůzkou. Musím najít způsob, jak se ho zbavit, přehrát ho k nějakému kolegovi, a přitom neztratit tvář. Aby nemohli říct, že jsem si s tím nedokázala poradit. Za hodinu ho budu mít v ordinaci. Přijmu ho, ale naposled. Tím spíš, že chce, aby ho doprovázela jeho přítelkyně. Dal si s ní sraz v čekárně. Nikdo o tom neví, jenom ty, na tohle jako na všechno ostatní jsi tady vždycky jenom ty. Bojím se, rozumíš?
Mluvila ještě dlouho. Nikdo není tak sdílný v detailech jako znalec, profesionálně vázaný mlčenlivostí, v okamžiku, kdy se zbavuje pravomoci. Její líčení přerušil zvuk kroků. Zmlkli a otočili se. Hluk se přiblížil. Na zemi se ostře rýsoval stín postavy. Zastavila se nedaleko jejich auta a pootočila se. Pravděpodobně hlídač na obchůzce. Všiml si něčeho nenormálního? Určitě ne. Tak proč se rozhodl, že si udělá zastávku zrovna na tomhle místě?

Objal ji a hladil po tváři, a ona se mu při tom tiskla na hruď. Podrážděný tlumenou ozvěnou náladové hudby hrábl do přihrádky na rukavice. Mezi desítkami cédéček nedávné nahrávky klavírních sonát. Na tom nebylo nic zvláštního, rozumět tomu mohl jen on sám a slastně si vychutnával, co tajně považoval za svou osobní pomstu společenské korupci.
Neuplynuly ani dvě minuty, a už mu odepínala pásek, jsi jediný, s kým jsem to dělala v autě, tys mě to naučil, miluju to, miluju, sice už mám zpoždění, ale nevadí, potřebuju to, víc než kdy jindy, to mě uklidní. Zatímco ho dole dráždila jazykem, rozepnul jí kalhoty, vklouzl rukou pod kalhotky a lehkými doteky ji jemně hladil v rozkroku. Navzdory překážející rychlostní páce a bolestivému sevření bezpečnostních pásů se v několika vteřinách oddal jejímu laskání a nechal se ovládat. Hlavou mu proběhl proud obrazů, ještě podivnějších než na konci snu. Vlivem kuriózního spojení představ měl pocit, že bezděčně uskutečnil historickou syntézu hlubokých soutěsek, jedné z pornofilmu a jiné z parkoviště ve Watergate, zázračný sportovní výkon a záhadný anonymní objev. Na konci z toho zbylo jen to podstatné, neurčité setkání úst a hlasu.
Byl neklidnější než ona a občas se podíval do zpětného zrcátka nebo ztlumil hlasitost reproduktorů. Jeho pozornost upoutávalo zneklidňující, nepravidelné blikání červeného světla kontrolky za volantem a šrouby použité k instalaci autorádia. Stav přístrojové desky nasvědčoval tomu, že tu práci dělal ve spěchu nějaký amatér, i za cenu rizika, že se poškodí kabely a dojde ke zkratu. Ale sebemenší poznámka i zcela bezvýznamná otázka by byla v téhle situaci nemístná. Vyšla by tak najevo jeho neodpustitelná nepozornost, hulvátství, jaké nemá obdoby.

Příliš ji pohlcovalo uspokojování její potřeby slasti, než aby si připouštěla obavu z nějaké nevhodné návštěvy. Nic by jí nemohlo lépe potvrdit, že nelegálně naplňují něco, do čeho by se člověk neodvážil pustit ani legálně. Teritorium milenců nebude nikdy totéž co teritorium manželů. Jedněm náleží bezuzdná fantazie, nejšílenější zážitky, přestupování zákazů. Těm druhým všechno zbývající. Nebyl nespokojený s intenzitou okamžiku. To mu nebránilo přemýšlet o této ženě, o níž se domníval, že ji zná, ale ne natolik, aby chápal, že navzdory nepohodlí ji může neumírněná automobilová felace tak vzrušovat. Existuje nějaká neproniknutelnější záhada než touha toho druhého?

Jednou rukou jí hladil světlé kadeře, druhou prozkoumával pulzující jeskyni, kde jeho pohlaví tak často uvízlo v pasti. Měl přirozený sklon do všeho míchat něhu s brutalitou. Jednal instinktivně, poslušen hlasu svých tajných souzvuků, aniž by si kdy spočítal, jaký bude mít to, co dělá, účinek. Nic nemělo méně společného s technikou, bez ohledu na to, co by tomu řekl onen beznadějně veselý moralista, pro něhož poslání milence spočívá v tom, že začne jako básník a skončí jako gynekolog. Náhle zvedla hlavu, aby se ještě hlouběji oddala své vlastní slasti, vyrazila výkřik, hned nato druhý, a pak prudkým pohybem natáhla nohy k přístrojové desce. Zašeptala několik slov, něžně připomínajících oceánský pocit, něco, co jí bylo ze všeho nejdražší. Potom opustila závratnou perspektivu nekonečna a na krátkou chvíli se jí zastavil dech.
A tehdy se jim na hlavu zřítilo nebe.
Nejdřív se ozval pekelný hluk, dvojí výbuch, který způsobil, že jim hned vylétly dlaně k uším, jako by měly účinněji zabránit, aby se jim nerozskočila hlava, nebo nějak zachytit její kusy. Pak ostrá bolest, následující po nárazu o prudkosti o to děsivější, že je v tom okamžiku nerozeznatelná. A konečně strach, hrůza z neznáma, jež vás obestřou, zachvátí a chystají se vás pohltit, aniž by vám nechaly jiné východisko než zoufalý útěk na zamrzlé moře, kde je jedinou možností orientace černý bod na obzoru, vzdalující se rychlostí, jakou se k němu přibližujete...

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30447 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Titul: Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Sleva: 35 % (ušetříte 91 Kč)
Cena: 168 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Obraz a jiné povídky
(2) Balzac a čínská švadlenka
(3) Čirá anarchie
Oproti starším sbírkám se povídky protáhly a náměty se poněkud více přiblížily k newyorské realitě. Tím myslím, že hlavním hrdinou ani jedné povídky není hrabě Drákula, ačkoliv výhodně koupený dům na ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům