Brown, Dan - Andělé a démoni

Vysoko na schodech pyramidy v Gíze se mladá žena smála a volala dolů. "Roberte, pospěš si! Já věděla, že jsem si měla vzít mladšího!" Její úsměv byl okouzlující.
Snažil se jí stačit, ale nohy měl jako z kamene. "Počkej," škemral. "Prosím tě..."
Jak stoupal, před očima se mu dělaly mžitky a v uších hučelo. Musím ji dohonit! Když znovu vzhlédl, žena zmizela. Na jejím místě stál starý muž se zkaženými zuby. Zíral dolů a rty měl zkřivené do smutné grimasy. Pak ze sebe vyrazil výkřik hrůzy, který se nesl nad okolní pouští.
Robert Langdon s leknutím procitl z noční můry. Telefon vedle postele vyzváněl. V polospánku zvedl sluchátko.
"Haló?"
"Sháním Roberta Langdona," ozval se mužský hlas.
Langdon se posadil na posteli a snažil se udělat si v hlavě trochu jasno. "Tady... Robert Langdon." Mrkl na svůj digitální budík. Byly tři minuty po čtvrt na šest ráno.
"Musím se s vámi okamžitě sejít."
"S kým mluvím?"
"Jmenuji se Maximilián Kohler. Jsem fyzik oddělených částic."
"Fyzik čeho?" Langdon se stěží soustředil. "Jste si jistý, že mluvíte s tím správným Langdonem?"
"Jste profesor náboženské ikonologie na Harvardově univerzitě. Napsal jste tři knihy o symbolologii a-"
"Víte, kolik je hodin?"
"Omlouvám se. Mám něco, co musíte vidět. Nemohu o tom mluvit po telefonu."
Neubránil se povzdechu. Tohle už tady bylo. Jedním z nebezpečí psaní knih o náboženské ikonologii jsou telefonáty náboženských fanatiků, kteří po něm chtějí, aby jim potvrdil jejich nejnovější vzkaz od Boha. Minulý měsíc mu nějaká striptérka z Tulsy v Oklahomě slíbila nejlepší sex, jaký kdy zažil, když přiletí a ověří pravost znamení kříže, které se zázračně objevilo na jejím prostěradle. Langdon to v duchu žertem nazval Tulské plátno.
"Kde jste vzal moje číslo?" Přes časnou hodinu se Langdon snažil být slušný.
"Na internetu. Na stránkách s vaší knihou."
Langdon se zamračil. Byl si naprosto jistý, že tyhle stránky jeho domácí číslo neobsahují. Muž evidentně lhal.
"Musím vás vidět," naléhal volající. "Dobře vám zaplatím."
Tohle už Langdona přivádělo k šílenství. "Lituji, ale já opravdu -"
"Když okamžitě vyrazíte, tak tu můžete být za -"
"Nejedu nikam! Je pět hodin ráno!"
Langdon zavěsil a svalil se zpátky do postele. Zavřel oči a snažil se znovu usnout. Marně. Sen se mu příliš vryl do paměti. S nechutí se oblékl a sešel dolů.