Fry, Stephen - Lhář

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
První kapitola

I.


Adrian zkontroloval orchideu umně vloženou do knoflíkové dírky, zkouknul kamaše, upravil si modročervené rukavičky, uhladil si vestičku, do podpaží si zasunul malackou hůlku z ebenového dřeva, ztěžka polkl a odhodlaně se opřel do dveří vedoucích do šatny.

"Moji drazí!" zvolal, "gratuluji vám, všem vám gratuluji! Byl to velký úspěch, nebetyčný úspěch!"

"Sakra, co to zase má na sobě?" odfrkli si ostatní v oparu mlhy na druhém konci místnosti.

"Healey, ty jsi ale blbec."

Burkiss mu na nablýskaný vysoký klobouk hodil žínku. Adrian ji štítivě uchopil mezi ukazováček a palec.

"Burkissi, pokud existuje sebemenší pravděpodobnost, že se do téhle žínky nasákla třeba jen kapka z toho, co tvoje fuj tělo produkuje, že se na ni nalepil tvůj, byť jen jediný chlup, nebo že ses s ní už stačil umýt, omdlím. Nezlob se, ale je mi z toho opravdu špatně. Taky bych vlastně mohl zvracet."

Cartwright se nemohl ubránit úsměvu. Sice se na lavičce nenápadně pootočil, aby mu nebylo vidět do tváře, ale jeho polorozzářená tvář prostě byla vidět.

"Takže, drahoušci," pokračoval Healey, "jak tak koukám, máte pobavenou náladu, což je samozřejmě zcela v pořádku, ovšem já v žádném případě nedopustím, abyste mi zvlčeli. Jen jsem nakoukl dovnitř, abych ocenil velkolepé představení a sdělil vám, že jste ten nejúžasnější herecký soubor pod sluncem a že vás na ambasádě představím jednoho po druhém, i když tam kvůli tomu strávíme celý večer."

"Co to máš za kabát?"

"Bývá nazýván perzián. Určitě se mnou souhlasíš v tom, že je jedinečně velkolepý. Sám vidíš, že mi padne jako ulitý. Ten snad dělali přímo pro mě. Jako tebe, můj drahý Hopkinsone."

"Jdi do háje."

"Ale, ale, vždyť vím, že ti při chvále celé tělíčko roztomile zrůžoví. Vypadáš pak jako líbezňoučké prasátko."

Adrian si všiml, že se Cartwright otočil ke skříňce. Klíček od ní má on. Soustředěně si natahoval ponožky, ovšem myšlenkami byl úplně jinde. Adrian pohledem přejel po scvrklých prstech a patě, která spíš připomínala kopyto. Chudáci ponožky, prolítlo mu hlavou. Vzpomněl si na ně ještě i po letech.

Cartwrightovi nešlo do hlavy, proč si ho Healey někdy prohlíží takovým zvláštním, ne-li divným pohledem. Vždycky jeho pohled vycítí, i když mu nevidí do tváře. Ty ledové oči ho propichují jako rampouchy, které ztvrdly z kapek soucitu a opovržení. Asi mu má za zlé, že nemá tak břitký jazyk a tak namyšlený smysl pro humor jako on. Ale vždyť jsou tu i hloupější, proč si Healey vybral právě jeho?

Adrian vyskočil na lavičku, probíhající středem místnosti, a jal se rázně vykračovat s doprovodem důležitého ťukání hůlky.

"Obzvlášť velký dojem na mě udělalo," naoko zamyšleně pokračoval, "to číslo v prvním jednání, kdy jste s dívkami z Marlborough stáli v řadě a poskakovali jste do rytmu. V tu chvíli jsem pro váš výkon neměl slov. A pak ten míček. Hop sem, hop tam. Když s ním ty nádhery odběhly, měl jsem co dělat, abych se nerozesmál na celé kolo. Vypadali jste jako užaslá trdla, která pomalu ještě ani neumí chodit na nočník. A ty, Madisone, by ses měl trochu víc zaměřit na svou osobní hygienu. Stačilo by používat víc toaletního papíru. Dvě role by byly ažaž. Jedna na utření, druhá na naleštění. A jak vám ty oči šmejdily po sukýnkách Marlbouroughek, drahoušci. Jenže ony by vám nedaly, víme? Nanejvýš by si do vás utřely mokré ruce."

"Za to mohl trenér. Sekýroval nás jak psy," bránil se Gooderson.

"Goodersone, drahoušku, po vašem včerejším představení si na vás každý leda tak smlsne pro srandu. Sice se tváříš jako hrdina a umělec, ale ve skutečnosti jsi nicka. Někteří jedinci chorého rozumu by ti možná přinesli pár košťat, které bys hrdě nazval květinami, možná by tě i vychvalovali do nebe, jenže takovým lidem bys radši neměl věřit. Jednoho krásného dne by se totiž mohlo stát, že by tě stáhli do horoucích pekel a nic by z tebe nezbylo."

"Co by se mi mohlo stát?"

"Utrhli by tvé jediné kvítko nevinnosti, Jarvisi. A pak by z něj otrhali jeden okvětní lístek po druhém."

"Bolelo by to?"

"Ani ne, ale musel by ses na to předem připravit. Když dneska večer přijdeš ke mně do pokoje, připravím tě na to vlastní metodou. Vezmi si na sebe něco zeleného. Vlastně bys na sobě měl pořád mít něco zeleného, víš, Jarvisi?"

"A můžu taky přijít?" přidal se Rundell, proslulý obšťastňovatel.

"Já taky chci!" vypískl Harman.

"Jak je ctěná libost, budete všichni vítáni."

Ze sprchy se ozval rázný hlas Roberta Bennetta-Jonese. "Koukejte toho už nechat a mazejte se oblíkat!"

"Robi, taky přijď, jestli chceš, ať ti to není líto."

Chlupatý scvrklík Bennett-Jones vyšel ze sprch. Namířil si to rovnou k Adrianovi.

Cartwright hodil ragbyovou košili do koše na prádlo. Popadl uši od tašky a odcházel ze šatny. Tašku za sebou vlekl jak rozbité autíčko na provázku. Jakmile se za ním zavřely dveře, zase se ozval Bennett-Jones.

"Healey, došlo ti někdy, že jsi odporný prase?"

Cartwright si říkal, že si určitě měl počkat na briskní odpověď, ale tentokrát na ni neměl náladu. Najednou se mu vybavilo, že když nastoupili do školy, Healey byl nepředčitelný premiant. Jednou se ho zeptal, jak je možné, že je tak chytrý. A jakými cvičeními si trénuje mozek. Healey se ušklíbl. Vlastně ne, rozesmál se.

"Pouhá paměť, Cartwrighte, jen paměť. Je to matka všech múz. Aspoň tamtoho...no, toho..."

"Koho?"

"Ale vždyť víš, ten řecký básník. Napsal teogonii, takovou nějakou nauku o původu bohů. Panebože, jak se jen jmenoval? To jméno začíná na 'H'."

"Myslíš Homéra?"

"Ne, toho druhého. Teď si asi nevzpomenu. Každopádně si pamatuj, že klíč ke všemu je paměť."

Cartwright se hned vydal do knihovny. Sáhl po prvním svazku té největší encyklopedie, kterou našel. Ale doteď se nedostal dál než k B. Je u Bismarcka.

Bennett-Jones prskl Healeymu do tváře.

"Jsi odporná krysa."

Všichni přítomní, otírající se ručníkem, pomalu se soukající do oděvů nebo jen tak postávající, ztuhli.

"Jsi odporný prase a snažíš se ho udělat i z ostatních. Je mi z tebe na blití."

"Takže prase?" opakoval po něm. "Hmmm. Podobně říkali i Oskaru Wildeovi, Michelangelovi, Čajkovskému a -"

"Oni takoví opravdu byli," skočil mu do řeči Sargent.

"Asi jo," nebránil se Adrian. "Mně šlo spíš o jisté tělesné partie, víš? Každopádně chci, abys věděl, Robi, že i pro tebe jsou dveře do mého pokoje vždy otevřené. To samé platí i pro Sargenta. A kdyby se vám stalo, že si se svou sexualitou nebudete vědět rady, rozhodně mě navštivte. Probereme to spolu."

"Kristepane -"

"Když dáme hlavy - a nejen je - dohromady, na něco přijdeme, uvidíš. Osobně si stejně myslím, že sis tak zvykl na šortky a na poskakování a pobíhání po hřišti, včetně šílené posedlosti plácat druhé po helmách a rvát hlavu mezi zadky zadní řady, až jsi z toho celý nemocný. Ovšem takovíhle pochybní sportovní nadšenci se dámám zase tolik nezamlouvají."

"Ty poletíš!" zařval Sargent a výhrůžně k němu popošel.

"Kamaráde, varuju tě. Jestli se mě ty nebo kdokoli jiný dotkne..."

"Ano?" se zájmem se zeptal Bennett-Jones. "Co uděláš? Pochlub se."

"Dostanu takovou erekci, že za následky nebudu moct odpovídat. To se totiž vždycky dostanu do stavu, že o sobě nevím. Rozhodně dojde na nějakou tu ejakulaci. Jenže kdyby někdo z vás otěhotněl, nikdy bych si to neodpustil."

Tím ostatní srdečně rozesmál. Sargent a Bennett-Jones zůstali sami proti všem.

"Moji milovaní, nezlobte se, ale budu se muset vzdálit. Dnes večer mám domluvené slyšení u princezny Despiny, víte? Tuším, že po střídmé večeři dojde na karty. Patrně na bakarat. Prohrála se mnou kurzenauské smaragdy, tak je nejspíš bude chtít vyhrát zpátky. Jarvisi, koukni, jak ti stojí. To není moc estetické, nemyslíš? Polijte ho někdo studenou vodou, ať se probere. Dobrou, Lou. Dobrou, May. Dobrou noc, panstvo. Dobrou noc, miláčkové, dobrou noc, drahouškové, papapa."



Anglické internátní školy si dělají úžasnou reklamu. Když chlapci překročí práh dospívání a věda jim v tom není schopna zabránit, je lepší nechat je pobývat v tlupách a neplést se jim do života. Šest set obličejů s módními doplňky v podobě uhrů, šest set hlav s mastnými vlasy, tisíc dvě stě podpaží s rostoucími chloupky, tisíc dvě stě sílících třísel, šest set myslí naplňujících se myšlenkami na sebevraždu. Před tímhle vším je lepší svět chránit.

Proto Adrian Healey pro dobro společnosti, stejně jako řada Healeyů před ním, byl vyslán do internátní školy už v sedmi letech. Nejinak tomu bylo ve dvanácti a i nyní v patnácti. Teď stojí na prahu života a neví, kterou nohou má vykročit. Radostí má pramálo. Myslí se mu honí změť otázek, zato odpověď takřka žádná. Tvář se před útokem uhrů kupodivu ubránila. Tu a tam mu sice něco vyskočí na čele nebo na nose, ale jinak vypadá docela k světu. Ani na něm není na první pohled poznat, že to v něm vře jak v sopce, dokonce se na svět dokáže kouknout i vlídným pohledem. Na to, aby propadl u zkoušek a nesměl postoupit do vyššího ročníku, je příliš chytrý. Na druhou stranu má tolik chybiček, že ho rozhodně není možné brát jako dokonalého studenta. Přečetl už víc knih, než kolika mohl rozumět, proto není divu, že žije život napodobenin a parafrází.

Vyrážka, jazyk potažený povlakem a zapáchající nohy nejsou ve škole nic neobvyklého, jako by se tyto charakteristiky cíleně předávaly z generace na generaci, podobně jako vulgární mluva a šikana. A ačkoli Adrian je nekonvenční, rozhodně není tak slepý, aby neviděl, že spokojeně fungující střeva a nerozpadající se nohy jsou pro zdraví dosti důležité. Jeho dobrácká povaha mu znemožňovala poznat radosti šikanování druhých a zbabělost mu zahradila cestu k tomu, aby ji poznal prostřednictvím těch trápených.

Velká výhoda internátní školy samozřejmě spočívá ve vysoké kvalitě výuky. Adrianovi se v ní dostalo nezměrného anglického vzdělání v tříselní oblasti. Všechny zásluhy však nepadaly na hlavu učitelů, ačkoli by se i mezi nimi našli takoví obětavci, kteří by zcela nezištně chlapce vyučovali ve volném čase, přičemž je jasné, že takový moderní učitel jednoznačně upřednostňuje moderní metody vyučování, což znamená praktické. Adrian se ale obvykle vzdělával sám. Asi i proto záhy dospěl k poznání, které bývá spoustě osamělých vrstevníků utajeno. Vlastně to ani nebylo poznání, ale ryzí pravda, spočívající v tom, že každý, opravdu každý po tom prahne. A když bude trpělivý, uvidí ty samé příznaky i u druhých. Prostě u všech. No a tak Adrian popadl to, co bylo po ruce, a jal se užívat si genitální život. Pochopitelně se přitom soustředil jen na své pohlaví, jelikož byl rok 1973 a na soukromých školách dívky ještě vynalezeny nebyly.

Jeho milostný život ale nebyl moc šťastný. Odpoledne se modlil u oltáře za to, aby se konečně něco stalo, aby se nemusel tolik trápit.

Byl nahoře ve velké ložnici. V místnosti nikdo nebyl. Prkna na podlaze pod jeho nepříliš hmotnou váhou rozladěně vrzala. Cartwrightova buňka byla zastřena závěsem. Vzdálený křik z hřiště a nesrozumitelné zvuky z přízemí ho trochu znervózňovaly. Byly totiž až moc povědomé, vlastně věděl, že mohou kdykoli ustat a jejich původci se mohou v cuku letu objevit v ložnici. Navíc celá škola ví, že tu je. Ostatní vědí, že se rád sám toulá všude možně. Určitě ho někdo pozoruje. Ví to. Ten křik z hřiště, kde se hraje fotbal, stejně není opravdový, jsou to zvuky na pásce, kterou mu teď někdo přehrává, aby ho oklamal. Za chvíli se nechá lapit do pasti. Vždycky na něj někdo chystá past. Stejně mu nikdo nikdy nevěřil. Spolužáci ho vyškrtli ze společných aktivit, radši se tváří, jako by mu dávali prostor k samotářským toulkám. Ale stejně to vědí. Vždycky to věděli. Tom, Bullock, Heydon-Bayley, dokonce i Cartwright. Hlavně Cartwright. Ostatní ho pozorují a čekají na vhodnou chvíli. Na to, až ho přistihnou při činu a on se totálně znemožní před celou školou.

Jen ať se dívají, jen ať na něj číhají. Tady a teď je Cartwrightova postel, pod polštářem, ano je tu, jeho pyžamo. Jemná bavlna, stejně jako Cartwrightovy jemné, ba až hedvábné vlasy. Postel po něm i voněla. Na límečku pyžama dokonce utkvěl jeden zlatavý vlásek a tam dole to voní neobyčejně zajímavě. Cartwrightovský Cartwright.
Adrian ostatní lidi považoval za vedlejší hráče ve filmu života. Nikdo nechápe, co všechno život obnáší, nikdo ho nedokáže naplno prožít. Jen on. Jen Adrian. Pouze on si všímá pavučin opředených rosou, pouze on pozoruje hnízda, v nichž se co nevidět vylíhnou mláďata nějakého létavce. Odpolední slunce dopadalo na ušmudlanou tapetu. Byly na ní zobrazeny stromy. Autor se snažil, aby loupající se kůra z bříz vypadala jako opravdová, aby kapky na listech vypadaly skutečně mokře. Kdyby i někdo jiný než on věděl, co znamená skutečně milovat, svět by byl hned jiný.

Áááááááá... kdyby ho opravdu pozorovali, právě teď by byla ideální chvíle odtáhnout záclonu a vypláznout na něj jazyk, vysmát se mu.

Nic se neozývalo. Nikdo nezakřičel, nikdo nevyprskl smíchy, nikdo se mu neobjevil za zády. Odpolední ticho ho obklopovalo i nadále. Adrian se zachvěl. Narovnal se a zapnul si kalhoty. Určitě to byl jen přelud. Co jiného. Nikdo ho nepozoroval, nikdo si na něm nechtěl smlsnout, nikdo si na něj neukázal prstem ani si o něm nešeptal. Kdo vlastně ti ostatní jsou? Přicmrndlí hošíci, kteří si hrají na hráče rugby. Nedohlédnou dál než na suspík, tak proč by z nich měl mít nahnáno?

Adrian si povzdychl. Přešel ke své buňce. Odložil na postel kabát i klobouk.

Když nemůžeš být s nimi, prolétlo mu hlavou, buď proti nim.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30447 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
McEwan, Ian - Pokání
Titul: McEwan, Ian - Pokání
Sleva: 20 % (ušetříte 60 Kč)
Cena: 239 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Sabriel
(2) Dvanáct povídek o poutnících
(3) Příští
Michael Crichton je opravdu výborný vypravěč, což dokazuje právě jeho popularita. Snad žádnou jeho knihu nešlo nedočíst (tedy kromě "Pohotovosti", předlohy k TV seriálu). Má vždy zajímavou a ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům