Gage, Nicholas - Řecký oheň

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
NA OČÍCH VEŘEJNOSTI

Když Odysseus a Médea současnosti vypluli k Řecku za zvuku triumfálních fanfár, sirény a zvonů, úžas světa neznal mezí. Alespoň na počátku plavby Onassis nedělal žádné tajnosti o své romantické avantýře s Mariou. Kapitán Kostas vzpomíná: "Jak jsme proplouvali Mesinským průlivem, několikrát jsme se minuli s přecpanými trajekty. Onassis a Callasová vyšli na horní palubu a lidé jim mávali a vykřikovali: Hodně štěstí!"
Zatímco se ti dva těšili báječnému soukromí, další aktéři této komické opery své role nezanedbávali. Den poté, co Christina opustila Benátky, Meneghini ze Sirmione znevážil milostnou aféru Onassis-Callasová v jedné z nejdéle omílaných tiskových konferencí. Hovořil s agenturou United Press International telefonem a prohlásil, že Onassis a Maria "jsou zamilovaní jako děti." Tvrdil: "Kdykoli jsem mohl, věnoval jsem se jí celým srdcem a duší. Onassis nemá zájem o Mariin umělecký život." Po třech dnech dodal: "Stále ji miluji," a reportérům řekl, že "při jakémkoli rozvodovém řízení, které Maria Callasová či Onassisovy peníze zahájí kdekoli na světě, vsadím všechno, abych si ji u soudu vybojoval."
Tina v Paříži odmítala hovořit s tiskem, ale v jednom případě učinila prohlášení o plavbě prostřednictvím své sekretářky: "Ani v nejmenším mi nedělá starosti, že se manžel a Maria plaví spolu. Jsou staří přátelé. Moc ráda bych je doprovodila, ale musím dát děti zase do školy."
Po dlouhé poradě s rodiči, sestrou Eugeniou a švagrem Stavrosem Niarchosem si Tina vybrala jednoho z nejznámějších amerických rozvodových právníků Sola Rosenblatta. Pak začala prostřednictvím dopisovatele společenské rubriky New York Journal American Chollyho Knickerbockera (pseudonym Igora Cassiniho) vypouštět pokusné balónky o své reakci na skandál.
Ve sloupku z 15. září, neboli den poté, co Christina s milenci na palubě přistála v Glyfadě, se Knickerbocker předvedl spíš jako neobjektivní reportér. Napsal:
Největším společenským klípkem Evropy nepřestává být "romance" Onassis-Callasová. Když byl Onassis dotázán, jestli se s Callasovou ožení ai zda ji miluje, odpověděl: "To bude novina - ale až v den, kdy se mi zachce vám ji povědět." "A co vaše manželka? Tu milujete?" zeptal se reportér. "Je to moje manželka," zněla strohá a tajemná odpověď.
Pokud jde o manželku - okouzlující, drobnou Christinu Livanosovou Onassisovou [novinář si stále pletl její křestní jméno - správně Athina], mluvil jsem s ní v Paříži, poté co bez povšimnutí unikla z Benátek hordám lačných reportérů. Během celé aféry Tina zachovávala důstojné mlčení, což pro ni muselo být vskutku nepříjemné.
Callasová je velmi ambiciózní žena. Meneghini byl prvním krokem k úspěchu. Nyní nasadil její kariéře korunu Onassis, takže Meneghini musí jít. Leč... Onassis nepatří k druhům ryb, které lze snadno ulovit. Ani na okamžik jsem neuvěřil, že má v úmyslu se s ní oženit. Pramálo se ohlíží na to, co lidé říkají nebo si myslí. Proto navzdory skandálu v tisku vzal Callasovou na plavbu do Řecka. Sdělil manželce, že si vyjede s Callasovou - to je život, vysvětlil. A dodal, že loni v létě nedbal, když všichni mluvili o její "romanci" s půvabným mladým Venezuelanem.
Ale pozor - Ari nikdy neřekl, že chce rozvod. A ani Tina si ho nepřeje. Zkrátka nenachází důvod. Callasová to samozřejmě tvrdě zkouší. Byla to ona, kdo přiživoval publicitu, a Onassis se jí jen tak nezbaví. Nicméně se sázím, a se mnou všichni jejich přátelé, že budoucnost nalezne Ariho a Tinu Onassisovy opět spolu - s Mariou Callasovou zpívající burácivé sólo.
Tento článek obsahuje pár bystrých postřehů, a vedle nich řadu zkreslení či překroucení skutečnosti. Krom jiného nebyla to Maria, kdo žhavil dráty publicity, a není pravda, že Tina nechtěla rozvod. Ruku pisatele zcela jasně vedla Tina, která teď usilovala o odhalení případu před veřejností, aby vyprovokovala manžela k dalšímu tahu. Asi v době, kdy se Onassis a Maria blížili k Řecku, do Paříže přiletěl Sol Rosenblatt na poradu s klientkou a jejími rodiči. Tina plánovala vrátit se pak přes Londýn do New Yorku a o několik dní později se k ní měly připojit děti.
Christinina zajížďka do Athén nebyla pro Ariho a Mariu jen líbánkami na moři. Onassis potřeboval svolat schůzi správní rady Olympic Airways, která byla nejoblíbenějším z jeho "koníčkových podniků". (Malou, neziskovou řeckou leteckou společnost TAE uchvátil v roce 1956 za pouhé dva miliony dolarů, čímž se v celosvětovém měřítku stal jedinou fyzickou osobou vlastnící státní aerolinie - a promptně je přejmenoval.) Ve snaze držet reportérské hyeny v šachu, až budou přistávat v Glyfadě, Onassis požádal o pomoc řecké válečné loďstvo. To vyslalo námořníky vyklidit čumily z přístavní hráze půl hodiny před příjezdem Christiny. Když převozní čluny z jachty přistály na pobřeží, Theodore Garofalidis hezky nahlas oznámil námořnímu důstojníkovi: "Madam Callasová vystoupila v Brindisi." Novináře zatlačené do pozadí to ale neošálilo, neboť ji zahlédli na horní palubě. Čluny nabraly výkonné pracovníky Olympic Airways a dopravily je na loď, kde pan generální pořádal poradu.
Krátce poté, co Christina zakotvila v blízkosti dvou sousedících vil, které vlastnili Onassis a jeho sestra Artemis, bylo do města vysláno několik členů posádky, aby koupili všechny tuzemské i zahraniční noviny a časopisy. Milenci si pak mohli v klidu pročíst nejžhavější zprávy o tom, jak si stojí. Po několika dnech napětí a nerozhodného vyčkávání nakonec vystoupili na břeh, aby si trochu užili nočního života za hranicemi Athén.
17. září Onassis najal letadlo a vypravil Mariu s Brunou Lupoliovou do Bilbaa ve Španělsku. Pěvkyně tam měla koncert, který sjednal ještě Meneghini. Kapitán Kostas mi řekl: "Dal jí speciál od Olympic Airways vybavený lůžkem, takže si mohla pohodlně zdřímnout a být na vystoupení svěží." Jenže Maria teď byla zamilovaná až po uši a tak rozptýlená dobrodružstvími poslední doby, že se jí pěvecká kariéra jevila jako obtíž či nutné zlo. Toužila dočista se vzdát pódia. Koncert v Bilbau odzpívala jako robot a dostalo se jí vlažného přijetí. Po návratu do Athén reportérům na letišti neuváženě sdělila, že Bilbao bylo jen "hloupé drobné anganžmá". Netřeba zdůrazňovat, že si povýšeným výrokem ve Španělsku nepolepšila.
Časopis Time vše shrnul: Zklamání, jenž způsobila španělskému publiku, když se sotva vyškrábala nad střední céčko, pohnula jednoho kritika k vyjádření: "Publikum v Bilbau předvedlo, že má dokonalé způsoby, když neprojevilo znechucení nejvyššího stupně" Pak utekla za svým mořským vlkem, který se sám potácí v jakési krizi.
Mariina matka, ulovená reportéry v New Yorku, se radostně připojila k chóru. Stejně jako Meneghini i Litsa se vyžívala v rozhovorech s tiskem, a kdykoli mohla, prostřednictvím médií vytřelila na dceru otrávený šíp. Evangeliu Callasovou bylo snadné najít, neboť v té době pracovala jako prodavačka v manhattanském klenotnictví madam Joli Gaborové - matky herečky Zsu Zsu. (Ty dvě se seznámily během televizního programu, který představoval matky slavných dcer, a paní Gaborová - dojatá Evangeliinými stížnostmi na bídu - ji okamžitě najala.) Když byla Litsa dotázána na skandál, neskrývaně stranila stávajícímu zeti: "Meneghini byl Marie otcem i matkou. Ona ho momentálně nepotřebuje. Ale Maria nikdy nebude šťastná: duše mi to napovídá. Ženy jako Maria zkrátka neznají, co je opravdová láska." Jinému reportérovi se vyplakala: "Já byla Mariinou první obětí. Nyní přišel na řadu Meneghini. Onassis bude třetí. Maria se provdá za Onassise, jen aby podpořila své bezmezné ambice."
Malé msty patrně přinášely Evangelie uspokojení. Dlouho se snažila získat dceřinu pozornost tím, že si stěžovala tisku, psala žebravé dopisy o peníze, žadonila u příbuzných o zařízení schůzek, ba dokonce prodávala panenky oblečené do vlasnoručně zhotovených kostýmů Mariiných operních hrdinek. Navzdory všemu úsilí a pokusům členů rodiny sjednat mír Maria zarytě odmítala prohodit s matkou byť jediné slovo.
Bezedná propast mezi nimi se otevřela v roce 1950, kdy Maria odletěla z Itálie na triumfální sérii koncertů v Mexico City. Cestou se stavila v New Yorku, aby navštívila opět "sjednocené" rodiče, a zjistila, že matka leží v nemocnici s očním zánětem. Impulzivně pozvala Evangeliu, aby se za ní přijela alespoň podívat, jakmile se zotaví natolik, že bude schopná cestovat. A chorá se uzdravila jako mávnutím kouzelného proutku! Maria, bezpochyby v naději, že udělá na matku dojem, jí předestřela nové bohatství, slávu a zbožný obdiv fanoušků. Evangelia o takové chvíli snila celý život. Když se přihrnula do Mexico City, stala se oslavovanou matkou velké divy. Její hotelový pokoj se každý den plnil květinami a zahrnovali ji pozvánkami na společenské akce různých velvyslanectví, recepce a premiéry.
Také v předpokoji Mariina apartmá se kupily dary a ona dala matce téměř do posledního dolaru honorář, jejž jí turné vyneslo. Evangelia projevila značnou neochotu vrátit se k neslanému nemastnému manželství do New Yorku a zůstala, dokud dcera neodletěla. V posledních dnech návštěvy však mezi Mariou a matkou došlo k souboji, který je rozdělil navždy.
Odcizení dcery a matky se přičítalo nejméně tucet důvodů, ale když jsem si promluvil s nejrůznějšími přáteli a příbuznými Callasové, došel jsem k závěru, že hřích, kvůli němuž Maria nedokázala Litse odpustit, je zcela prostý.
První klíč k rozuzlení záhady mi poskytla Mariina přítelkyně, mezosopranistka Giulietta Simionatová, která Callasovou na mexickém turné doprovázela. "Callasová nosila dva briliantové prsteny. Evangelia se na ni obrátila s otázkou: Proč mi nedáš jeden z těch prstýnků pro Jackii? Byly to první diamanty, které Meneghini Marie daroval," uvedla paní Simionatová. "Pamatuji si, jak se jí třpytily na ruce, když zpívala I Puritani v Katánii. Museli jsme pro ně spolu jet až k Faronemu - to je klenotnictví v Miláně, víte? Dokonce ještě teď vám můžu prozdradit cenu," dodala. Když Evangelia naznačila Marie, aby se vzdala jednoho klenotu pro sestru, pěvkyně kousavě odvětila: "Ne! Až bude sestřička pracovat jako já, a potká muže, jako je Battista, dočká se stejného štěstí a bude mít klenotů, co hrdlo ráčí. Ale tohle mi dal Battista a já si to nechám!" Simionatovou Litsina neomalenost a celá ta záležitost šokovaly. "Hádaly se a málem se vzájemně napadly. Řekla jsem raději: Promiňte, musím si jít odpočinout."
Tuto historku mi v roce 1999 potvrdila Jackie Callasová a na dokreslení vylíčila jiný incident, jenž pro Mariu znamenal poslední kapku. Neustále prahnoucí po matčině lásce a uznání, našla si Callasová mezi koncerty čas a vzala Evangeliu na nákupy. Pořídila jí skvostný norkový plášť, aby ho nosila na společenské události v Mexiku a potom v zimě v New Yorku. Litsa se bohužel z první lekce nepoučila. "Došlo k druhé bitvě. Matka v obchodě viděla krásnou norkovou pláštěnku a požádala Mariu, aby ji koupila pro mě. Maria vzteky málem vyletěla až ke stropu," vzpomíná Jackie.
Ať byly epizody s diamanty a norkem sebedramatičtější, v žádném případě neposloužily jako jediná roznětka k náloži dynamitu. Během mexického zájezdu v roce 1950 Evangelia v jednom kuse litovala, že se vůbec vrátila k manželovi, a vážně mluvila o rozvodu. Maria se zoufale pokoušela její rozhodnutí zvrátit. Ještě pořád se na matku zlobila, že ji v roce 1937 odloučila od otce a odvezla do Řecka. Navíc Evangelia láteřila, že ji Maria využívá jako pradlenu (na přepírání prádla začerněného líčidlem, kterým se Maria musela natírat pro roli Aidy). Ani po letech se Evangelia nepřestávala divit, proč se k ní Maria nezná. Je jasné, že když poslední úsilí získat první místo v matčině srdci selhalo, Maria za sebou práskla dveřmi.
Po mexickém intermezzu se vztah zvrhl v zuřivou výměnu dopisů. Když Evangelia písemně žádala víc peněz, Maria jí doporučila, aby si našla zaměstnání. Nepochodila, a tak matce bez obalu předhodila, ať se jde utopit (což je fráze, která měla vystihnout hlavní rysy charakteru slavné pěvkyně v nechvalném článku časopisu Time). Evangelia si neodpustila vyhrožování a svým způsobem dceru proklela. V dopise, který se mi dostal do ruky, řecky píše: Já tě mnohokrát objímala. Ale jestli to ještě jednou udělám, moje objetí navždy zůstane jako těžký řetěz kolem tvého krku. Pak uvidíš, jak budeš zpívat a kolik štěstí můžeš očekávat!
V následujících pětadvaceti letech Evangelia průběžně zveřejňovala odmítavý postoj dcery k vlastní osobě a užila všemožných prostředků, aby z toho vyzískala něco pro sebe. Mariin kmotr a sestra se snažili přimět pěvkyni ke smíru, nebo aspoň ke komunikaci s matkou. Marie se dostalo řady příležitostí na vlastní kůži okusit pravdu starého řeckého přísloví, které praví, že žádná kletba není tak mocná jako matčino prokletí, avšak zůstala neoblomná až do smrti.
Zatímco tisk jásal nad sdílností Mariiny matky a manžela a krmil veřejnost jejich šťavnatými citáty, Tina Onassisová ostražitě setrvávala v mlčení a kula plány. Po příletu do New Yorku sdělila, že hodlá zapsat děti na některou ze zdejších škol. (Ve skutečnosti Alexandra a Christinu již umístila na jedno pařížské lyceum.) Byla viděna, jak se svým advokátem, bratrem Georgiem a "pár přáteli z Brazílie" večeří v restauraci Henri Soulé°s Pavillon. Reinaldo Herrera poskytoval Tině ve stresovém období morální oporu. Choval se zvlášť diskrétně, neboť nechtěl být Achillovou patou, která by podkopala Tininu pozici v rozvodovém sporu. Prozradil mi: "Právníci nás nabádali, abychom se vídali v New Yorku." Nicméně milenci si v mezičase zařídili setkání na Portoriku - ona tam přiletěla soukromým letadlem z New Yorku a on z Caracasu.
Jakmile Aristo skončil obchodní jednání v Řecku, odplul s Mariou do Monte Carla. Pěvkyně pak neprodleně odletěla do Londýna na smluvní koncert, který se konal 23. září v Royal Festival Hall. Tentokrát její vystoupení sklidilo větší úspěch a přívětivější recenze než ve Španělsku. Maria však věděla, že hlas jí začíná vypovídat službu, a navíc se díky napětí a rozruchu kolem skandálu hůř soustředila.
Rozzuřená manželovými melodramatickými prohlášeními v tisku Maria z Londýna Meneghniniho varovala, což zanesl do svých pamětí: Dej si pozor, Battisto: jednoho dne přijedu do Sirmione s revolverem a zabiju tě! Dal jí neméně žhavou odpověď: "Prima, vykřikl jsem, "budu na tebe čekat s kulometem!" A smutně uzavírá: Tohle byl finální zlom: drsný a nenapravitelný. Nemohl jsem uvěřit, že ještě před pouhými několika týdny jsme se milovali.Tehdy spolu mluvili naposledy v životě.
Bez ohledu na to, že přede dvěma týdny hlásal, jak se popere s Onassisem a jeho miliony a získá Mariu zpět, 28. září podal Meneghini u soudu v italské Brescii žádost o rozluku manželství. (List New York Times pro americké čtenáře objasnil: Italský zákon nepovoluje rozvod. Pokud je manželství zákonně rozloučeno, žádná ze zúčastněných stran není volná a nemůže v Itálii uzavřít nový sňatek. V žalobě nepadlo Onassisovo jméno, leč vinila Mariu z "chování neslučujícího se se zásadami mravopočestnosti". Meneghini žádost zdůvodnil: "Po plavbě, jíž jsme se oba zúčastnili po boku osoby považované za nejmocnější z mocných naší doby, se způsoby paní Callasové od základu změnily v cosi neočekávaného a nepředvídatelného." Dále zdůraznil, že teprve potom jeho dříve "věrná a vděčná žena" začala chodit do nočních klubů a zdržovat se ve společnosti muže, jehož "označila za svého milence". Smírčí slyšení bylo stanoveno na 14. listopadu.
Krátký novinový článek z 11. října uvádí: Operní hvězda Maria Callasová se podle zpráv dnes opět vrátila do vily, kterou minulé pondělí zabral její manžel. Madam Callasová zde žila od počátku minulého měsíce, kdy se jejich manželství rozpadlo. Poté co její muž - pan Meneghini - využil doby, kdy obstarávala nákupy, a nastěhoval se do vily, prohlásila, že nepřekročí práh, dokud neodejde. Včera večer se vystěhoval.
Někdy v říjnu Meneghini opravdu učinil pokus převzít na základě vlastnického práva milánskou vilu, ale koncem měsíce se v ní Maria usadila napevno a podnikla bezpečnostní opatření.
Zabarikádovaná v milánském bunkru se dávala zapírat i dobrým známým. Její přítelkyně Helen Rochasová později řekla: "Trpěla pokoutním komplexem - že je děvka. Potřebovala konvenční punc manželského stavu." Vypadá to, že Mariino uzavírání se před světem pramenilo z hanby. Nicola Rescigno, jenž patříval k pěvkyniným nejoblíbenějším dirigentům, mi poskytl rozhovor. Vypozoroval prý, že jako člověk byla Maria velmi prostá a příšerně konvenční. Když se mu svěřila s rozhodnutím odejít od manžela, nejvíc starostí jí dělalo, jak se k tomu postaví Nicolova matka, která žila v Queensu a projevovala o Mariu mateřský zájem. Rescigno zakroutil hlavou: "Maria mě žádala: Řekněte jí, prosím, ať o mě nesmýšlí špatně."
Ne všechno trápení však prýštilo z Mariina nitra. Giulietta Simionatová otevřeně přiznává, že patřila do milánského okruhu, který Marie vyčítal, že Meneghiniho podvádí: "Jsi na Battistu zlá a jednáš s ním jako s onucí, řekla jsem, protože jsem jí mohla i vynadat. Ode mě to přijala. Když jsi tak šíleně milovala Battistu, jak ses proboha mohla zničehonic zamilovat do Onassise?" Přímý útok zcela typicky oživil v Callasové pocit viny, takže zareagovala výpadem: "Já věřila, že ho miluji, ale teď už rozumím, že to s Battistou nebyla láska. Byla to vděčnost. Protože já nepoznala lásku, dokud jsem nepotkala Onassise!"
Elsa Maxwellová - kdysi nejpřednější obhájkyně Callasové - přeběhla na Tininu stranu a promlouvala teď v Mariin neprospěch. S několikaletým odstupem v roce 1963 vydala Circus slavných, což je jalová sbírka neuveřejněných, tajných podrobností ze života celebrit. Zde se dlouze rozepisuje rovněž o Marie: Moje hudebnice všech hudebnic, má diva všech div, žena, jež hluboce ovlivnila poslední léta mého života, umělkyně, která mi způsobila nebetyčné potěšení a obrovské zklamání. Elsin obdiv dává průchod také bolesti nad ztrátou a působí jako žalozpěv: Má tvář bohyně, i když umí vyvádět jako rozmazlené hloupé dítě. Je génius a čarodějka. Náš vztah šel k ledu, když jsem odhalila, že postrádá smysl pro trvalé přátelství, věrnost, důvěru, pravdu a čest. Elsina rána z milosti je podepřena moralismem 50. let 20. století: Od srpna 1959, kdy Tina Onassisová pozvala Mariu a Meneghiniho na tu osudovou plavbu, jsem nebyla schopna ji bránit nebo vysvětlit lidem, že je to taky jenom obyčejný člověk.
Přes všechny nářky a obžaloby Maxwellová nedokázala potlačit rozporné pocity a znepokojení a v duchu minulosti zahájila obrannou ofenzívu: Teprve po rozluce s Meneghinim se dozvěděla, že se neobtěžoval zaplatit za klenoty, které jí daroval. Dále si uvědomila, že se během manželství nenaučila vypsat šek a nikdy neměla v peněžence víc než pár drobných! S nikým se společensky nestýkali, nikoho k sobě nezvali, nikam nechodili. Byla udržována v nevědomosti, opečovávána a hlídána jako dítě. Na mou duši neuhodnu, co má tato výjimečná žena před sebou. Ale jedno vím: když jsem kdysi napsala, že jednou provždy vytáhla operu z popelnice, řekla jsem to bez obalu a stojím si za tím! Možná nejvýmluvnějším gestem schizofrenického Cirkusu slavných je věnování: Pro M. C. s nejvyšším obdivem, náklonností a láskou.
Pod tíhou veřejné kritiky Maria neunesla výmluvné pohledy italských přátel v Miláně. Utekla se k Onassisovi na Christinu, kde trávila většinu času mezi jednotlivými představeními. Brzy zjistila, že o svém milostném vzplanutí může mnohem otevřeněji hovořit s americkými přáteli. První byla Mary Carterová. Opět se shledaly ve Spojených státech, kam Maria odletěla kvůli nasmlouvaným představením v Kansas City (28. října) a v Dallasu, kde dvakrát zpívala Luciu z Lammermooru (6. a 8. listopadu) a Medeu (19. a 21. listopadu).
27. října dopoledne Maria přistála na newyorském letišti Idlewild. Uvítací skupinka pěvkyni doprovodila k přistavené limuzíně, která ji dopravila na letiště La Guardia, kde měla přestoupit na vnitrostátní spoj do Kansas City. Tam Mariu obklopili reportéři a zavalili ji smrští otázek na téma Onassis. Jak jí fotoaparáty blýskaly rovnou před obličejem, ztratila nervy, vypadla z role vznešené divy a chopila se triku Garbo, která každého odbyla větičkou: "Nechte mě na pokoji!" Když to nezabralo, projevila se jako pravá newyorská rodačka a nemelodicky zařvala: "Dejte ty dráty pryč, pletou se mi pod nohy! A laskavě odprejskněte!" Než se dostala do divadla, vypětí ji úplně zmohlo a bála se, že vůbec nevyjde na jeviště. Příteli Larrymu Kellymu z Dallas Civic Opera Company, jenž zvlášť přijel do Kansas City, řekla: "Doštrachala jsem se sem jen kvůli vám." Další narušení způsobila zpráva, že v Midland Theatru je umístěna bomba, a obecenstvo včetně bývalého prezidenta Harryho Trumana muselo budovu vyklidit. Falešný poplach pouze oddálil začátek. Maria roli odzpívala a byla odměněna bouřlivým potleskem. Potom v doprovodu Mary Carterové, která rovněž přiletěla z Texasu, pokračovala k druhému cíli angažmá.
Právě během pobytu v Dallasu si Maria vylila city této přítelkyni a rozplývala se nad Onassisovým uměním milovat. Vzhledem k vlastnímu složitému milostnému životu se "Marie Druhá" projevila jako chápavější porotce než italské kruhy Callasové. Vzpomíná: "Byla u vytržení. Chtěla se vzdát kariéry, všeho nechat a být s ním." Maria do nejmenšího detailu popsala Onassisovy pozornosti: "Bájila, jak si dá vždy načas, aby ji plně uspokojil. Nic podobného předtím nezažila. Byla v sedmém nebi! Prý je do Onassise nepříčetně zamilovaná. Představení a koncerty jsou jenom rutina. Strašně neosobní. Toužila být jeho ženou. Chovala se jako malá holka."
Dallaský zájezd provázela řada zádrhelů, z nichž se Maria málem nervově zhroutila. Mary Carterová dává hlavní vinu divadelní společnosti, která se bohužel potýkala s finančními problémy: "V případě Lucii společnost nezaplatila kostyméra v Itálii, a ten neposlal kostýmy. Ihned jsem zavolala Stanleymu Marcusovi a Neiman°s Mariu pro tu roli oblékli. Byla tak vyvedená z míry, že jí v ústřední árii uteklo es. Sotva spadla poslední opona, šla do šatny a pořád si brumlala: Já tu notu měla. Co se stalo? V šatně ten úryvek čistě asi tucetkrát přezpívala, aby okolí i sobě dokázala, že tam na jevišti šlo jenom o úlet." (V druhém představení Lucii Maria es úplně vynechala.)
Maria se svěřila přítelkyni Giovanně Lomazziové: "Dnešní noc jsem dala kariéru v sázku. Tady končím." Lomazziová společně s Brunou provázela Callasovou do Spojených států. V Dallasu s ní sdílela hotelové apartmá a v roce 1999 mi k tomu řekla: "Měla představení za sebou. Byly asi tři hodiny ráno a já zaslechla, jak vzlyká. Pokusila jsem se ji ukonejšit opětovným ujišťováním, že se nic neděje, ale nemohla přestat. Bylo nesmírně obtížné tu situaci zvládnout. Plakala až do rána. Zpěv pro ni představoval boj a ona si uvědomovala, že už dál nemá sílu bojovat."
Maria musela zrušit přislíbené vystoupení v Lazebníku sevilském a odletět z Dallasu do Itálie, aby se 14. listopadu zúčastnila rozvodového stání. Jakmile se Callasová a Meneghini objevili v Brescii, sídlo soudu oblopily zástupy zvědavců. Lidé se tlačili u vchodu, neboť jen ti s nejostřejšími lokty měli naději stát se svědky posledního dějství dramatu. Pěvkyni sem provázela italská přítelkyně Carla Nani Mocenigoová, která později vylíčila její rostoucí hrůzu, když přijely do města, aby čelily davu. Ten div neprovolával slávu Meneghinimu, když vstupoval do budovy. Zatímco Meneghini si přispíšil, Maria v zoufalé snaze oddálit ortel trvala na tom, aby se zastavily v drogerii na odlehlé postranní ulici. Potřebovala prý nutně pilníček na nehty. Dívka za pultem, ohromená hvězdnou zákaznicí, přiměla Callasovou, aby si jako dárek vzala několik vzorků parfémů. Mariina povaha se nezapřela. Pěvkyně - potěšená a rozptýlená malou pozorností - otvírala miniaturní flakóny a zkoušela jednotlivé vůně, ještě když mezi dvěma hradbami reportérů a čumilů stoupaly po schodišti do haly soudního dvora. Oněmělí přihlížející na ni civěli s ústy dokořán. Carla jí přikázala, ať si při tak vážné příležitosti laskavě přestane hrát s parfémy. Maria strčila vzorky do kabelky a sundala brýle. "Teď se cítím fajn," prohodila k přítelkyni. "Z Meneghiniho nezbude víc než šmouha." (Maria byla velmi krátkozraká a tento trik často užívala, chtěla-li na jevišti zmírnit trému: bez brýlí neviděla ani obecenstvo, ani dirigenta.)
Stání trvalo šest hodin. Ke smíru nedošlo a soudu nezbylo než potvrdit rozluku manželství. Když bylo po všem, Marie přiřkli městský dům v Miláně, většinu jejích klenotů a příjmy z honorářů za nahrávky. Meneghini dostal vilu včetně přilehlých pozemků v Sirmione. Obrazy a další cennosti se měly spravedlivě rozdělit napůl.
Maria odletěla zpět do Dallasu, kde musela dokončit angažmá (19. listopadu tam zpívala Medeu). Sotva nastoupila do letadla a letuška ji uvedla k rezervovanému místu, strnula úžasem: vedlejší sedadlo bylo obsazeno gigantickou kyticí rudých růží - samozřejmě od Onassise. Bylo to jedno z výstředních romantických gest, pro něj tolik typických, jimiž Mariu nepřestal okouzlovat.
Pouhých jedenáct dní nato - 25. listopadu - přistoupila k rozhodnému tahu Tina Onassisová a z důvodů manželova cizoložství podala k Nejvyššímu soudu New Yorku žádost o rozvod (cizoložství bylo tehdy v New Yorku jediným přijatelným důvodem k rozvázání manželství). Požádala, aby jedenáctiletý Alexandros a devítiletá Christina byli svěřeni do její péče. Ještě ten večer svolala ve svém domě na Sutton Square tiskovou konferenci. S očima plnýma slz naslouchala, jak její advokát Sol Rosenblatt čte novinářům prohlášení:
Uplynulo téměř třináct let ode dne, kdy jsme já a pan Onassis v New York City uzavřeli manželství. V průběhu těch let se stal jedním z největších boháčů světa, ale jmění nepřineslo štěstí ani mně s ním, a jak svět ví, ani jemu se mnou. Poté co jsme se letos v létě v Benátkách rozešli, kojila jsem se nadějí, že pan Onassis dostatečně miluje naše děti a ctí naše soukromí natolik, aby se se mnou setkal osobně - nebo neosobně prostřednictvím našich právníků - za účelem urovnání našich problémů. Leč to se nestalo.
Pan Onassis zcela jasně ví, že nechci nic z jeho majetku a že mým jediným zájmem je blaho našich dětí. Hluboce lituji, že pan Onassis mi nedává jinou možnost než rozvodovou při v New Yorku.
Osobně budu panu Onassisovi vždy přát jen dobro a očekávám, že jakmile tuto záležitost uzavřeme, bude se nadále těšit ze způsobu života, po jakém zjevně touž, ale v němž jsem já nehrála prakticky žádnou roli. Dál nemám co říct a doufám, že budu se svými dětmi ponechána v míru.
Ari a Maria pobývali na Christině, kotvící v domovském Monte Carlu, když v newyorských novinách vyšel Tinin autoportrét manželky-mučednice a matky-světice. Ředitel Ariho severoamerických operací Kosta Gratsos, jenž prohlášení přečetl šéfovi do telefonu, si ulevil: "Tyhle cancy zplichtili právníci a zasloužili by napráskat bičem!"
Tina se sice dušovala, že nechce nic z manželova jmění, ale jak později Onassis sdělil novináři Willimu Frischauerovi, Sol Rosenblatt vyrukoval s ohromnými požadavky ve prospěch své klientky. Frischauer v závěrečné zprávě o procesu uvádí, že Tina si udržela klenoty v hodnotě čtyř milionů dolarů a rovněž dům na Sutton Square s veškerým zařízením.
Bombou žaloby o rozvod bylo jméno jiné ženy! Tina obvinila manžela, že se dopouštěl cizoložství na pevnině a ve výstostných vodách Spojených států amerických, Francie, Itálie, Monte Carla, Řecka a Turecka od roku 1957 do současnosti, a to s jistou paní J. R. Jak vyšlo brzy najevo, za monogramem se skrývala Tinina bývalá spolužačka a kamarádka Jeanne-Marie Rhinelanderová, o níž se zmiňuji v jedné z prvních kapitol. Vzpomínáte? Tina Rhinelanderovou představila Arimu v době, kdy žili v Chateau de la Croe na francouzské Riviéře, a když ji bez ohlášení zajela navštívit do její soukromé vily La Bastide u Grasse, našla ji s ním v posteli. Tina se rozhodla jmenovat přítelkyni ze strategických důvodů. Kdyby udala Mariu, Ari by bez váhání podal protižalobu podepřenou Tininým dlouhotrvajícím poměrem s Herrerou. Proto musela uvést osobu, s níž Ari spal předtím, než začala její vlastní vážná nevěra.
"Onassis zásadně nesouhlasil s rozvodem, dokud mu Tina neřekla, že má klíč od bezpečnostní schránky v Panamě. V tom trezoru schraňoval kmenové akcie všech svých společností, takže jestli chtěl klíč zpátky, nezbylo mu než spolupracovat," prozradil mi Herrera. "Nakonec kapituloval. Všechny léčky samozřejmě vymyslel Sol Rosenblatt, to byl brilantní rozvodový právník. A já vím, kolik mu zaplatila. Milion dolarů, což byla v roce 1959 spousta peněz!"
Po Tinině prohlášení Ari bleskově přešel do akce. Okamžitě přestěhoval Mariu z jachty do apartmá v hotelu Hermitage a dodal tisku vlastní komentář: Právě jsem se doslechl, že manželka zahájila rozvodové řízení. Ani mě to nepřekvapilo, neboť situace se vyvinula dost překotně. Nicméně nebyl jsem varován. Očividně mám dělat to, co chce ona, a učinit náležitá opatření. Potom se rozjel do Grasse, aby si promluvil s Jeanne-Marie Rhinelanderovou, ženou s minulostí protkanou sítí citových problémů. Obával se, že Rhinelanderová - zčistajasna zatažená do skandálu - může zpanikařit či ztratit nervy a pod tlakem vypovědět něco, co by situaci zhoršilo. Ariho diplomatické schopnosti a šarm sice s odřenýma ušima, ale přece jen zvítězily. Vysoká rozvedená kráska ustoupila od počátečního záměru žalovat Tinu pro nactiutrhání a vydala prohlášení, vyznačující se vzácnou vyrovnaností: Jsem dávná známá manželů Onassisových. Žasnu, že po tolika letech přátelství, o němž se všeobecně ví, se mě paní Onassisová zde i v USA pokouší využít jako alibi k tomu, aby získala volnost. Znovu opakuji, že pana Onassise znám a zůstávám jeho oddanou přítelkyní.
V den, kdy evropské noviny převzaly Tinino prohlášení, Onassis večeřel opět v Monte Carlu s knížetem Rainierem a kněžnou Grace. Callasová nebyla přítomna. Krátce poté, co se Ari vykřičel, pateticky si postěžoval přátelům a zavalil Tinu telefonáty s prosbou o usmíření, se Maria taktně vytratila do Milánu a zavřela se doma ve Via Buonarotti.
Onassisovi přátelé mi vypověděli, jak se Onassis dnem a nocí toulal po Monte Carlu. Spyros Skuras byl při tom, když Ari v apartmá u Claridge°s po hodinovém telefonátu, v němž Tinu prosil, aby změnila názor, brečel jako mimino. Ari osobně řekl Steliu Papadimitriuovi, že v Monte Carlu šel až na nejzazší výběžek přístavu, kde vlny bijí o skaliska, a vyl hořem a zdrcením nad ztrátou manželky.
Je pozoruhodné, jak dlouho setrval u představ a zbožných přání, že si udrží ženu i milenku. Ari a Tina už spolu nebyli šťastní a v posledních letech nesdíleli ani společný život a zájmy, nicméně Tina byla Onassisovým vlastnictvím, jeho "třetím dítětem" (jak často k přátelům říkal) a matkou Alexandra a Christiny. Když ho předtím v Benátkách neodbytní reportéři zpovídali, zda soukromá plavba s Mariou předznamenává rozpad rodiny, Onassis nervózně odpověděl: "Nerad na podobné věci byť jenom myslím. Jsem ženatý třináct let. A otec, který by chtěl oddělit děti od matky, je nebezpečný blázen." Byl to odpočátku boj - ve stávajících nových podmínkách boj o urovnání, do nějž Ari zapojil šiky významných přisluhovačů. Všichni, kdo se dali vtáhnout do hlasité šarvátky (včetně kněžny Grace, Elsy Maxwellové i lady Churchillové), přesvědčovali Tinu, aby vyslyšela prosby kajícníka. Jenže Tina viděla na konci tunelu světélko svobody, jež ji obrnilo proti sentimentálním a "dobře míněným" výzvám přátel.
Tina dosáhla rozvodu až po několikaměsíčním martyriu, ale nechopila se příležitosti provdat se za Reinalda Herreru. Ironií osudu svoboda, po níž tolik toužila, vedla k hořkému rozchodu milenecké dvojice.
Herrera mi řekl, že ho otec varoval. Zdůraznil mu, že je potomkem významného rodu a dědicem ohromného majetku, což ho zavazuje, takže po dobu Tinina rozvodového řízení by měl zůstat doma v Caracasu. "V těch dobách děti ctily rodiče a dbaly jejich rad. Tak jsem slíbil, že zůstanu. Tinu to rozčílilo: Proč jsi mě opustil? Proč tady nejsi se mnou? Ale já dal otci slib a šest měsíců jsem se nehnul z domova."
Jakmile soud rozvodu požehnal, Herrera okamžitě přiletěl do New Yorku a začali se opět s Tinou scházet. "Bohužel nastaly velké potíže s Alexandrem. Ari neustále chlapci telefonoval, mluvil s ním celé hodiny a on se pak nedal zvládnout. Jednou jsme si vyšli, vrátili se do domu na Sutton Square a okna v průčelí byla vytlučená. Alexandros je všechna obešel a rozbil, protože mě viděl přicházet! Také můj otec nebyl ve stavu se s tím vypořádat. Rozhodli jsme se, že se na několik týdnů rozloučíme. Odjel jsem do Venezuely. Asi po třech nedělích mi otec naznačil, že si Tina našla někoho jiného. Prý jsou spolu pravidelně vídáni. Nechtěl jsem porušovat dohodu, tak jsem vyčkal do smluveného data. Konečně jsem přiletěl do New Yorku a sešli jsme se v restauraci Carltonu na Madisonské. Bývalo to, a vlastně dodnes je velmi usedlé místo. Existovala jen mizivá možnost, že bychom tam narazili na známé. Došli jsme k rozhodnutí, že bychom se měli načas rozejít. Dohodli jsme se na tříleté přestávce. Oba jsme plakali."
Předvánoční čas a Vánoce roku 1959 se u všech účastníků této hry nesly ve znamení smutku. Onassis v Monte Carlu vyváděl, truchlil a prosil o smír. Meneghini v Sirmione udržoval všechny věci, tak jak je Maria opustila - dokonce i kosmetiku na toaletním stolku v ložnici a zelené sako, které zapomněla viset na háčku na dveřích. V patetické připravenosti na Mariin návrat to zůstalo až do konce Battistova života.
Mezitím Maria v tichosti oslavila v Miláně třicáté šesté narozeniny. Několik dní nato její hlavní rivalka, sopranistka Renata Tebaldiová, po pětileté nepřítomnosti zahájila v La Scale nové angažná představením Tosky: sklidila neutuchající ovace a obdivovatelé ji zavalili pyramidou květin. Milánští milovníci opery, pro něž byla Callasová dlouho královnou, nyní dosadili na trůn Tebaldiovou. Když se novináři zeptali Callasové, jestli se přijde podívat na premiéru, odpověděla bez jakékoli známky závisti či lítosti: "Když se teď Renata Tebaldiová vrací do La Scaly, pozornost veřejnosti by se měla soustředit na tuto významnou událost, a to bez jakéhokoli přímého či nepřímého narušování. Tento rok jsem uzavřela řadu životních kapitol. Mým nejupřímnějším přáním je, aby se uzavřela i tato kapitola."
Vystoupit na kterémkoli pódiu světa bylo na hony vzdáleno Mariině mysli. Zůstala v klidu domova na Via Buonarotti pouze ve společnosti Bruny a pudla Toy. Stejně jako se nikdy toužebně neohlédla zpátky za svým manželstvím, když se pevně rozhodla opustit Meneghiniho a následovat muže, jehož považovala za svůj osud, předsevzala si jednou provždy zapomenout na umění, které ji cele pohlcovalo.
Dokonce ani Onassisovo naléhání, že nesmí odhodit zpěv a sejít z očí veřejnosti, Mariu nepřesvědčilo. Po posledním představení Medei v Dallasu neměla žádné angažmá. Znovu veřejně vystoupí po devítiměsíční odmlce v srpnu 1960. Maria měla hlavu plnou důležitějších věcí. Když oslavila konec nejnepokojnějšího roku svého bouřlivého života, vskutku udělala tečku za jednou kapitolou a chystala se začít psát novou. Už téměř pět měsíců byla těhotná - nosila dítě Aristotela Onassise.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30447 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Titul: Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Sleva: 35 % (ušetříte 91 Kč)
Cena: 168 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Ochutnavač
Peter Elbling se narodil v Londýně, ale v devatenácti letech odjel do Ameriky, kde pracoval v reklamě, zpíval a cestoval od města k městu, pak se dal na dráhu hereckou, stal se producentem, ...
(2) Ohnivá píseň - Ohnivý vítr III
(3) Díky za to, že jsi
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům