Irving, John - Dokud tě nenajdu

[ Koupit knihu ]

Více informací k této knize najdete v detailu
Po Amsterdamu se z Alice stala jiná žena - žena, jejíž malá míra sebevědomí a smyslu pro morální hodnoty úplně vymizela. Jack si musel všimnout, že se matka změnila - ne že by věděl proč.

V ulici Zeedijk na severovýchodním okraji vykřičené čtvrti se nacházelo tetovací studio zvané De Rode Draak - U Červeného draka. Tamějšímu tatérovi Theovi Rademakerovi se přezdívalo Tatér Theo. Přezdívkou si z Rademakera tropili posměch, protože v Amsterdamu byl navždy ve stínu Tatéra Petera.

Rademakerova nevalná pověst neodradila Williama Burnse, který si od Tatéra Thea nechal na kostrč do půlkruhu vytetovat nahuštěný úryvek: "Všichni věříme v jednoho Boha" od Samuela Scheidta. Noty byly poněkud překryté slovy "Wir glauben all' an einen Gott" - byla to Williamova první kérka v Amsterdamu.

Později ho tetoval Tatér Peter a ten mu sdělil, že práce Tatéra Thea je amatérská, a udělal Muzikantovi bachovské tetování - "Jesu, meine Freude" ("Ježíši, má radosti"). Tatér Peter neprozradil, kam kérku umístil - jenom zdůraznil, že v tomto případě se noty a slova spolu nepraly.

Ve skutečnosti se jmenoval Peter de Haan a s největší pravděpodobností byl nejproslulejším tatérem své doby. Ztracená noha Tatéra Petera byla jednou z trýznivějších záhad Jackova dětství. Pro Jackovu představivost bylo darem, že mu maminka odmítla prozradit, jak se to stalo. Na Alici nejvíc zapůsobilo, že

Peter de Haan tetoval Herberta Hoffmanna a že oba muži byli přátelé.

Studio Tatéra Petera se nacházelo v suterénu domu na St. Olofssteegu - takže Williama dvakrát tetovali ve vykřičené čtvrti. William Burns je člověk, který má být hudebně poznamenaný na celý život, tvrdil Tatér Peter, ale Alice byla na celý život poznamenaná kvůli němu.

V suterénním studiu na St. Olofssteegu bylo velmi teplo. Když Peter tetoval nějakého zákazníka, často si odkládal košili. Alici vysvětlil, že to v zákazníkovi vyvolává důvěru v něj coby uměleckého tatéra. Jack tomu rozuměl tak, že klient musí obdivovat vlastní tetování Tatéra Petera.

"V tom případě," odpověděla Alice Peterovi, "já si košili nechám na sobě." Vzhledem k tomu, že maminka na sobě nemá žádné vlastní tetování, Jack z toho naprosto logicky vyvodil, že by zákazník mohl veškerou důvěru k ní ztratit.

Peter de Haan měl světlou pleť, normální postavu, příjemnou, hladce oholenou tvář a lesklé, dozadu sčesané vlasy. Obvykle nosil černé kalhoty a sedal se svou jednou nohou obrácenou ke vchodu do tetovacího studia - pahýl chybějící nohy zůstával napůl skrytý na dřevěné lavičce nebo stoličce. Jack ho však nikdy neviděl stát. Používá berle, nebo dvě hole? Nebo si jako pirát připevňuje dřevěnou nohu? Přijíždí a odjíždí na invalidním vozíku? Jack nevěděl - nikdy ho přijíždět ani odjíždět neviděl.

Jednoho dne Jack slyšel, že Peterův syn se učí u svého otce, ale Jack si vzpomínal, že u Tatéra Petera kromě maminky viděl pouze jediného dalšího učně.

Vzbuzoval hrůzu a jmenoval se Jacob Bril. (Je možné, že Bril na Jacka tak zapůsobil, že na Peterova syna prostě zapomněl.)

Jacob Bril měl své vlastní tetovací studio v Rotterdamu, o víkendech ho zavíral a jezdil do Amsterdamu, kde každou sobotu pracoval od dvanácti hodin do půlnoci u Tatéra Petera. Jeho věrná klientela se stavěla do fronty, jen aby ho viděla. Každý Brilův nadšený obdivovatel byl zároveň horlivý křesťan.

Jacob Bril byl malý a šlachovitý - vypadal jako chladný kostlivec - a dělal jen náboženské motivy, z nichž jeho oblíbeným bylo "Nanebevstoupení". Na

Brilových zádech se skvělo znázornění Kristova odchodu z tohoto světa v doprovodu andělů. Nebesa v Brilově verzi byla tmavá a zamračená, ale jeho andělé měli nádherná křídla.

Na hruď Jacob Bril doporučoval "Kristova muka" - krvácející hlavu Spasitele s trnovou korunou. Kristovy ruce, nohy a bok krvácely také; podle Brila je krev to nejdůležitější. Jacob Bril měl na prsou kromě Spasitelovy krvavé hlavy také text modlitby - Otčenáš. Na nadloktích a předloktích se skvěla Panna Maria, Jezulátko a dvě Maří Magdaleny - jedna se svatozáří, jedna bez ní. Břicho si vyhradil pro děsivou postavu Lazara vycházejícího z hrobu. (Alice s oblibou tvrdila, že tetování s Lazarem je příčinou Brilova špatného trávení.)

Dalo se oprávněně předpokládat, že ony dvě Maří Magdaleny mohou způsobit, že Bril bude snadněji odpouštět - zejména pokud jde o ty pracující ženy v oknech a v domovních dveřích ve vykřičené čtvrti. Jenže Bril dával nepokrytě najevo, že prostitutky odmítá. Z Hlavního nádraží, kde vystupoval z vlaku, mohl Jacob Bril chodit k Tatérovi Peterovi do St. Olofssteegu pěšky, aniž prošel kolem jediné prostitutky. Nejkratší cesta z nádraží k tetovacímu studiu ve skutečnosti touto čtvrtí vůbec nevedla. Bril se však ubytovával v hotelu Krasnapolsky na náměstí Dam. (Tehdy byl Krasnapolsky považován za poměrně nóbl hotel; pro Brila byl rozhodně příliš nóbl.) A při odchodu z Krasnapolského či při návratu do hotelu Bril záměrně procházel každou uličku vykřičené čtvrti - cestou k Tatéru Peterovi i od něho.

Krok Jacoba Brila byl stejně rychlý jako jeho spěch při vyjádření odsudku. Čtvrť dělily dva kanály. Bril hlídkoval po obou březích obou kanálů, stejně jako v postranních uličkách. V těch nejužších, kde ženy v domovních vchodech stály na dosah ruky, Bril spěchal horečným tempem. Ženy, které ho viděly přicházet, se stahovaly dovnitř, dokud nepřešel. (Jack si myslíval, že to je kvůli tomu, že Bril způsobuje průvan.) Jednoho dne Jack s maminkou následovali Brila z Krasnapolského. Mužíčkovu tempu však nestačili - aby si Brila udrželi aspoň na dohled, musel by Jack utíkat.

Krasnapolsky byl příliš nóbl hotel i pro Jacka a Alici - nejen pro Jacoba Brila -, ale s levnějším ubytováním měli špatné zkušenosti. Hotel De Roode Leeuw (U Červeného lva) se nacházel na Damraku, hned naproti obchodnímu domu, kde se Jack jednou vzdálil od matky a během pěti či deseti minut úplně zabloudil.

U Červeného lva Jacka uchvátila krysa, kterou objevil v kulečníkové herně za policí s tágy. Jack zjistil, že když na jednom konci police zarachtá tágem, na druhém konci vyběhne krysa.

Hotel U Červeného lva si oblíbili obchodní cestující. Po předchozím hostovi zůstala v jednom šupleti Jackova nočního stolku skrýš s marihuanou. Jack ji objevil, když hledal spodní prádlo, a marihuanu použil místo zvlhlého sena do betléma, který dostal o Vánocích v Kodani od maminky. Jezulátko tak leželo v jesličkách vystlaných marjánkou a Maria a Josef, stejně jako různí králové, pastýři a další postavičky, stáli po kolena v konopí, nikoli v seně. Alice to objevila tak, že šla k betlému po čichu.

De Roode Leeuw není hotel pro ně, říkala Alice, ale Jack neviděl, že by marihuanu zahodila. Přestěhovali se do Krasnapolského. Bydlet v hotelu nad jejich poměry se pro Jacka a Alici stávalo obnošenou vestou, jakkoli pobývat ve stejném hotelu s Jacobem Brilem by nikdy nebyla jejich první volba. Krysa u Červeného lva byla přátelštější než Bril.

Pokud jde o sledování Jacoba Brila vykřičenou čtvrtí, Jack a Alice se o to pokusili jen jednou. Nejen, že byl Bril příliš rychlý, ale nelíbila se mu ani jejich společnost. Když Jack s matkou procházeli čtvrtí k Tatéru Peterovi nebo od něho zpátky, obvykle hrávali jakousi hru. Pokaždé se snažili jít trochu jinou cestou; poznali tak všechny prostitutky. Většinou se chovaly přátelsky. Zakrátko věděly, jak se Jack jmenuje, a matku oslovovaly jejím tatérským jménem Dcerka Alice.

Několik žen v domovních vchodech a v oknech se však k Jackovi a Alici chovalo nepřátelsky; dávaly to okatě najevo. Většinou to byly starší ženy - Jackovi některé připadaly tak staré, že by mohly být matkou jeho matky -, ale nepřátelsky se chovalo i pár mladších žen. Jedna z mladších byla natolik troufalá, že jeho matku napomenula. "Tady to není vhodný pro děti," pokárala ji.

"Já taky musím pracovat," odpověděla Alice.

V těch dobách se ve vykřičené čtvrti vyskytovaly většinou Holanďanky - mnohé z nich nikoli z Amsterdamu. Jestliže nějaká žena z Amsterdamu chtěla pracovat jako prostitutka, šla třeba do Haagu. Ženy z Haagu nebo z jiných holandských měst či z venkova přicházely zase do Amsterdamu. (Menší skandál pro rodinu, méně hanby.)

Tou dobou se do Holandska stěhovaly rodiny ze Surinamu. Spatřit ve vykřičené čtvrti ženu s hnědou barvou pleti bylo v sedmdesátých letech stále běžnější. A ještě před ženami ze Surinamu se tu objevovaly dívky se světlejším odstínem hnědé pleti z Indonésie - bývalé holandské kolonie.

Jedna z těch tmavohnědých žen ze Surinamu dala Jackovi dárek. Překvapilo ho, že ji nikdy předtím neviděl, ale ona ho znala jménem.

Seděla ve výloze, nikoli ve vykřičené čtvrti, ale buď na Korsjes­poortsteegu nebo na Bergstraatu, kam Jack s maminkou šli zjišťovat cosi ohledně jeho táty.

Jack si myslel, že ta surinamská žena je figurína - seděla tak nehybně a tolik připomínala sochu -, ale náhle vyšla na ulici a podávala mu čokoládu barvy své pleti.

"Tohle ti schovávám, Jacku," řekla mu. Chlapec byl tak překvapený, že ze sebe nedostal ani slovo. Matka ho pokárala, že ženě slušně nepoděkoval.

Ve všední dny, když Jack s maminkou ráno procházeli vykřičenou čtvrtí, zde pracovalo jen málo žen - o víkendech chodily do práce dřív. V noci samozřejmě všechny červené svítilny svítily a čtvrť kypěla životem. Prostitutky, které Jacka a Alici znaly, mívaly tak napilno, že na ně ani nepromluvily, sotva stačily kývnout hlavou jejich směrem.

Už před příchodem jara, třebaže počasí bylo stále chladné, ženy spíš postávaly v domovních vchodech, než aby vysedávaly v oknech. Rády si spolu povídaly.

Nosily vysoké podpatky a krátké sukně a blůzy nebo svetry s hlubokým výstřihem, ale aspoň byly oblečené. A jejich přátelské chování - k Jackovi, i když ne vždy k jeho matce - umožnilo Alici oklamat Jacka, pokud jde o vysvětlení podstaty prostituce.

V oněch dobách prostitutky navštěvovali jenom muži; Jack si všiml, že ti muži vypadali krajně nešťastně, pokud je při tom někdo spatřil. A když odcházeli, vždycky spěchali, což bylo v příkrém rozporu s tím, jak pomalu procházeli čtvrtí (a kolikrát prošli kolem dveří nebo výlohy určité prostitutky), než se konečně rozhodli, kterou ženu navštíví.

Alice mu vysvětlila, že to je hlavně proto, že ti muži jsou nešťastní a nerozhodní. Prostitutka, řekla maminka Jackovi, je žena poskytující rady mužům, kteří mají potíže s tím, aby porozuměli ženám vůbec - nebo některé konkrétní ženě, zejména manželce. Důvod, proč ti muži vypadají tak zahanbeně, spočívá v tom, že vědí, že tak důležitý a osobní rozhovor by měli vést se svou manželkou nebo dívkou, ale z nevysvětlitelných příčin to nemůžou nebo nechtějí udělat.

Jsou "zablokovaní", prohlásila Alice. Ženy jsou pro ně záhadou, dokážou si vylít srdce jenom v rozhovoru s cizí ženou, za úplatu.

Jack nevěděl, kdo platí komu, dokud mu maminka nevysvětlila, že placení přísluší mužům. Poslouchat tyhle utrápené muže je strašná práce, pokračovala matka.

Očividně jí bylo prostitutek líto, takže Jack je litoval také. Muži opovrhovala, a tak jimi opovrhoval i on.

Jenže Jackovo a Alicino opovržení se vůbec nedalo srovnávat s opovržením, jaké vůči nim choval Jacob Bril. Bril nepokrytě pohrdal prostitutkami i jejich zákazníky. Byl plný opovržení i ve vztahu k Jackovi a jeho mamince. Alice synovi vysvětlila, že to dělá proto, že ona je neprovdaná matka a Jack nemanželské dítě.

Bril Alici odmítal i proto, že je tatérka. Tvrdil, že dotýkat se polonahých mužů je něco, co by neměla dělat slušná žena. Bril sám by ženu netetoval - kromě na hřbetu ruky, předloktí, nártu či kotníku. Cokoli výš na noze je "příliš vysoko", říkal; každá jiná část ženského těla je "příliš intimní".

Ženy, které měly zájem o tetování náboženského charakteru buď příliš vysoko, nebo na příliš intimní části těla, byly odkazovány na Dcerku Alici, přestože Bril nesouhlasil s tím, aby prováděla náboženské motivy. Není dost zbožná, aby to dělala upřímně, prohlašoval.

Alice dělala malý hezký křížek s růžemi, který si mladé ženy s oblibou nechávaly vytetovat do rýhy mezi ňadry patrné ve výstřihu - jako by křížek byl přívěšek na dlouhém neviditelném řetízku. Dělala také "Krista na kříži", který zabral celou lopatku. (Oproti Brilovu umírajícímu Ježíši postrádal trochu utrpení a hodně krve.) Obvykle na nadloktí nebo na stehno umísťovala také Spasitelovu hlavu s trnovou korunou, což Bril kritizoval, protože výraz jejího

Krista mu připadal "příliš extatický".

"Možná můj Ježíš už vstupuje na nebesa," vysvětlila mu Alice.

Jacob Bril to odmítl neurvalým gestem. Přitáhl předloktí k hrudi, jako by se chystal Alici udeřit hřbetem své kostnaté ruky.

"V mém podniku ne, Brile," zarazil ho Tatér Peter.

"Před Jackem ne." (Alicino oblíbené úsloví.)

Bril se na oba zadíval s nenávistí, jakou si obvykle vyhrazoval pro prostitutky.

Jack a Alice nikdy neviděli Jacoba Brila odcházet od Tatéra Petera, což činil každou sobotu o půlnoci, kdy vykřičená čtvrť kypěla v neúnavné snaze o naplnění svého hlavního smyslu - všechna děvčata pracovala. Jack později přemýšlel, jak dlouho asi Brilovi trval návrat do Krasnapolského, když procházel kolem každé prostitutky v každé výloze i domovním vchodu.

Nezpomalil někdy krok? Nevyskytovala se tu nějaká žena, která ho dokázala zastavit? Opouštěly plameny a síra pekelná jeho oči, jenom když Bril spal, nebo planulo peklo v jeho snech ještě silněji?

Protože Alice nebývala v jinak příjemném studiu Tatéra Petera ráda společně s Jacobem Brilem, Peter jí o sobotách často navrhoval, aby se odebrala se svým talentem na Zeedijk a zkusila naučit pár věcí Thea Rademakera ve studiu U Červeného draka.

"Chudák Tatér Theo," říkával Peter. "Vsadím se, že by si dnes­ka rád odpočinul. Nebo si nechal dát lekci od Dcerky Alice."

Velmi kritizovaný Tatér Theo nepatřil do kategorie rytců, prostě měl smůlu, že sdílel vykřičenou čtvrť s tak dobrým uměleckým tatérem, jako byl Tatér

Peter. Rademaker v žádném případě nebyl tak mizerný jako Sami Salo nebo Trond Halvorsen - chyběl mu úsudek, mínila Alice, nikoli schopnosti. A Alice měla ráda Robbieho de Wita, mladého učně Tatéra Thea. V okolí bylo všeobecně známo, že ji Robbie bezhlavě miluje.

Jack a Alice unikali společnosti Jacoba Brila, kdykoli to šlo. (Bril je stěží postrádal, přál si, aby zmizeli.) Studio U Červeného draka představovalo pro Jacka a jeho maminku vítanou změnu - objevovaly se tam spousty turistů, zejména o sobotách. Když měl Tatér Peter někdy v sobotu víc zákazníků, než kolik s Jacobem Brilem dokázali zvládnout, byl tak velkorysý, že je posílal k Červenému drakovi - upozornil je, aby se ptali po Dcerce Alici.

Rademaker musel být za další zájemce vděčný, přestože mu patrně působilo jistou vnitřní bolest, když slyšel, jak se nový zákazník dožaduje Alice. Tatér

Theo měl Alici rád a ona měla ráda jeho. Život nabral pro Jacka a jeho matku zase pravidelný rytmus. Jejich první týdny ve vykřičené čtvrti dost připomínaly nejšťastnější dny v Kodani s Tatérem Olem a Lamačem dámských srdcí Madsenem.

Podobně jako Lars, i Robbie de Wit se pokoušel získat Alicinu náklonnost tím, že se choval hezky k Jackovi. Alice ho měla docela ráda, ale nic víc. S

Robbiem měli společnou zálibu - Boba Dylana; oba zpívali s Dylanem jeho písně, které v De Rode Draak přehlušovaly vrčení tetovacích strojků. Rademaker měl Dylana rád také. Nazýval ho jeho pravým jménem a dělal to vždy německy - jak se ukázalo nesprávně.

"Neposlechneme si zase der Zimmerman?" ptával se Tatér Theo a zamrkal přitom na Jacka, který měl na starosti přehrávání starých alb. (V němčině se poslouchá den Zimmerman.)

Jackovi se líbil chomáček vousů na bradě Robbieho de Wita. Připomínal mu snahu Lamače dámských srdcí Madsena vypěstovat si bradku. Jackovy figurky z betléma, včetně Jezulátka, byly dosud cítit marjánkou, a tak chlapec rozpoznal v Robbieho cigaretách balených rukou sladkou vůni marihuany, ovšem kolikrát si matka šlukla, to nepočítal. Vysvětlovala mu, že jí to pomáhá sledovat melodii, zpívá-li s Bobem.

Rademaker pracoval jednou v létě na rybářském člunu u pobřeží Aljašky; jakýsi "eskymácký tatér" mu pokéroval hruď tuleněm a záda medvědem kodiakem.

Jack a jeho matka byli poměrně šťastní - aspoň Jackovi to tak připadalo.

Maminka napsala paní Wicksteedové další pohlednici. V té době Jack nevěděl, že jim paní Wicksteedová posílá peníze; že se ubytovávají v hotelech nad své poměry, to byl zčásti nápad paní Wicksteedové. Byla to hodná "žába", to se musí nechat. (Paní Wicksteedová si možná myslela, že to představuje stejnou záruku Aliciny budoucnosti jako ztráta skotského přízvuku.)

Na pohlednici byl úzký amsterdamský kanál - na obrázku samozřejmě nevidíte prostitutky ve výlohách a domovních vchodech." Jack posílá pozdravy Lottii," napsala Alice. Jack si nepamatoval, jestli tam byl ještě nějaký další vzkaz. Vedle Lottiina jména nakreslil usměvavý obličej; vedle obličeje už zbylo jen místo na vepsání počátečního J.

"Lottie bude vědět, kdo to je," ujistila ho maminka.

A pohlednice s Jackovým šťastným obličejem odešla do Toronta.

Co se však stalo s tím chlapečkem, jehož konsekutivní paměť, když mu byly tři roky, byla srovnatelná s pamětí devítiletého? Co se stalo s Jackovou schopností pamatovat si podrobnosti a chápat lineární čas, která v jeho čtyřech letech odpovídala schopnosti jedenáctiletého dítěte?

V Amsterdamu to nefungovalo. Jack měl dojem, že tu žije s matkou už několik měsíců, než poprvé vkročili do Oude Kerk a uslyšeli ty obrovské varhany. Ve skutečnosti však Alice s návštěvou neotálela ani týden.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30041 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Jaromír 99; Novák, Jan - Zátopek
Titul: Jaromír 99; Novák, Jan - Zátopek
Sleva: 35 % (ušetříte 140 Kč)
Cena: 258 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Toyen - film Jana Němce
(2) Jak vyléčit fanatika
Izraelsko-Palestinskou problematikou se zabývá mnoho knih, a kdo chce, tak si informace v nich najde. Myšlenka, která mne z těchto dvou esejů (Mezi dvěma právy a Jak vyléčit fanatika) nejvíce ...
(3) Černá kniha
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům