Irving, John - Hotel New Hampshire

[ Koupit knihu ]

Více informací k této knize najdete v detailu
Toho léta, kdy můj otec koupil medvěda, jsme ještě nebyli na světě - dokonce jsme nebyli ani počati: Frank, nejstarší z nás; Franny, nejrozjívenější; ani já, další v pořadí; ani nejmladší děti Lilly a Egg. Můj otec a matka od malička bydleli ve stejném městě a znali se celý život, ale v době, kdy otec koupil toho medvěda, k jejich "spojení", jak tomu Frank vždycky říkal, ještě nedošlo.

"Jejich 'spojení', Franku?" škádlívala ho Franny; Frank byl sice nejstarší, ale mně připadalo, že je mladší než Franny, a Franny se k němu vždycky chovala
jako k miminu. "Tím chceš naznačit, Franku," říkala Franny, "že ještě nezačali šoustat."

"Jejich vztah nebyl do té doby konzumován," pronesla jednou Lilly; i když byla mladší než ostatní, až na Egga, chovala se k nám jako starší sestra - tento zvyk Franny rozčiloval.

"Konzumován?" opakovala Franny. Nepamatuji se, kolik tehdy bylo Franny roků, ale Egg nebyl dost starý, aby mohl poslouchat řeči jako: "Matka s otcem objevili sex, teprve když si staroušek přivedl medvěda" - to řekla Franny. "Teprve medvěd je inspiroval - bylo to takový smilný, nadržený zvíře, co obskakovalo stromy a hrálo si se sebou a zkoušelo znásilnit psy."

"Občas nějakého psa zvochloval," opravil ji Frank znechuceně. "Psy neznásilňoval."

"Ale zkoušel to," řekla Franny. "Přece tu historku znáš."

"Chceš říct tátovu historku," upřesnila Lilly, znechucená z poněkud jiného důvodu než Frank; Frank byl znechucený z Franny, ale Lilly byla znechucená z otce.

Takže je na mně - prostředním dítěti umírněných názorů -, abych ten příběh objektivně vyprávěl, tedy téměř objektivně. My děti jsme hrozně rády poslouchaly příběh lásky naší matky a otce: jak otec koupil medvěda a jak se matka s otcem do sebe zamilovali a měli v krátkém sledu Franka, Franny a mě ("Ryc, pic, bum!", jak říkávala Franny); a jak potom po krátké přestávce měli ještě Lilly a Egga ("Hvízd a Prásk," pokračuje Franny). Příběh, který jsme slýchávali jako děti a který jsme si pak mezi sebou vyprávěli zas a znovu, jak jsme dorůstali, pojednává o letech, o kterých jsme nic nevěděli a mohli je znát jenom z vyprávění rodičů. Umím si představit rodiče v dávné minulosti mnohem jasněji, než je vidím v letech, která si skutečně pamatuji, protože vzpomínky na doby, kdy už jsem byl na světě, jsou samozřejmě zabarveny faktem, že jednou ty doby byly dobré, jindy špatné - z čehož plynou moje názory: jednou dobré, jindy špatné. Na slavné léto s medvědem a kouzelnými námluvami rodičů mám však jednoznačný názor.

Pokud otec při vyprávění klopýtl - když si třeba odporoval oproti předchozí verzi nebo vynechával naše oblíbené pasáže - vrhli jsme se na něj jako vosy.

"Buď lžeš teď nebo jsi lhal posledně," říkávala mu Franny (ta šla vždycky k jádru věci), ale otec jen nevinně zavrtěl hlavou.

"Copak to nechápete?" ptal se nás. "Představujete si všechno hezčí, než jak si to pamatuju já."

"Zajdi pro mámu," poručila mi Franny a vyšoupla mě z pohovky. Nebo si jindy Frank zvedl Lilly z klína a zašeptal jí: "Zajdi pro mámu." A tak jsme předvolali matku, aby potvrdila podezření, že si otec vymýšlí.

"Nebo schválně vynecháváš šťavnatý pasáže," obviňovala ho Franny, "jenom proto, že Lilly a Egg jsou podle tebe moc malí, aby slyšeli všechno o tom šoustání."

"Žádné šoustání nebylo," říkala matka. "Tehdy nevládla taková promiskuita a svoboda jako dnes. Když si děvče vyrazilo a strávilo s někým noc nebo víkend, tak ji dokonce její vrstevníci považovali za couru nebo ještě něco horšího; pak jsme si takové dívky opravdu moc nevšímali. 'Jaký hrnec, taková poklička', říkávali jsme. A 'Saze se uhlím neušpiní'." A Franny, ať jí bylo osm, deset, patnáct nebo pětadvacet let, vždycky obrátila oči v sloup a dloubla do mě loktem nebo mě začala lechtat, a když jsem ji lechtal taky, pokřikovala: "Úchyláku! Ošahávat vlastní sestru!" A Frank, ať mu bylo devět, jedenáct, jedenadvacet nebo jedenačtyřicet let, vždycky hovory o sexu a Frannyino předvádění nesnášel; honem tátovi říkal: "Na tom nezáleží. A co ten motocykl?"

"Ne, povídej ještě o sexu," žádala Lilly matku velmi vážně a Franny mi strkala jazyk do ucha nebo mi dělala na krku pusou zvuky, jako když se prdí.

"Tak tedy," začala matka, "ve smíšené společnosti se o sexu nemluvilo. Existoval necking a petting, měkký nebo tvrdý; obvykle se prováděl v autech.
Parkovalo se vždycky na odlehlých místech. Bylo samozřejmě víc polních cest, míň lidí a míň aut - a auta tehdy nebyla tak malá."

"Takže jste se mohli rozvalit," řekla Franny.

Matka se na Franny zamračila a setrvala u své verze starých časů. Byla pravdomluvnou, leč nudnou vypravěčkou - kam se hrabala na tátu -, a když jsme matku zavolali coby svědkyni starých časů, vždycky jsme litovali.

"Lepší je nechat starouška vyprávět bez přerušení," mínila Franny. "Matka je tak vážná." Frank se mračil. "Hele, Franku, běž si pohrát sám se sebou, bude ti líp," radila mu Franny.

Ale Frank se zakabonil ještě víc. Pak řekl: "Když začneš tím, že se otce zeptáš na tu motorku nebo něco konkrétního, odpoví ti líp, než když vytahuješ všeobecná témata: šaty, zvyky, sexuální praktiky."

"Franku, pověz nám, co je to sex," říkala Franny, ale otec nás všechny zachránil, protože pronesl zasněným hlasem: "To vám povídám: dneska by se to nemohlo stát. Možná si myslíte, že máte větší svobodu, ale máte také víc zákonů. K tomu medvědovi by dneska nemohlo dojít. Oni by vám ho prostě nepovolili." A v té chvíli jsme vždycky ztichli, v tu ránu jsme se přestali pošťuchovat. Když otec vyprávěl, tak i Frank s Franny mohli sedět blízko sebe, až se dotýkali, a nervat se přitom; dokonce i já jsem mohl sedět tak blízko Franny, až jsem cítil, jak mě na tváři šimrají její vlasy nebo se mi o nohu opírá její noha, a když otec vyprávěl, vůbec jsem na Franny nepomyslel. Lilly seděla naprosto nehybně (jak to jenom Lilly dovedla) Frankovi na klíně. Egg byl na nějaké poslouchání příliš malý a chápal ještě méně, ale bylo to klidné dítě. Dokonce i Franny ho mohla chovat na klíně a zůstal v klidu; kdykoliv jsem si ho posadil na klín já, usnul.

"Byl to černý medvěd," řekl otec; "vážil sto osmdesát kilo a byl trochu mrzout."

"Ursus americanus," zamumlal Frank. "A byl nevypočitatelný."

"Ano," souhlasil otec, "ale jinak celkem dobromyslný."

"Byl příliš starý, než aby zůstal medvědem," pronesla Franny nábožně.

Touto větou otec obvykle začínal - a začal jí i tenkrát, když nám ten příběh vyprávěl poprvé, alespoň co já pamatuju. "Byl příliš starý, než aby zůstal medvědem." Tehdejší verzi jsem vyslechl na matčině klíně a pamatuji si, že jsem měl pocit, že jsem navěky strnul v čase a prostoru: matčin klín, Franny na otcově klíně vedle mě, Frank vzpřímený už zcela samostatně - seděl po turecku na vybledlém orientálním koberečku s naším prvním psem, Truchlíkem (kterého jsme jednoho dne nechali uspat navěky, protože neskutečně prděl). "Byl příliš starý, než aby zůstal medvědem," začal otec. Podíval jsem se na Truchlíka, hloupého a oddaného labradora, a ten najednou na zemi vedle Franka začal růst do velikosti medvěda a pak stárl, plihl v páchnoucí rozježenou hromadu, až z něj byl zase pouhý pes (ale Truchlík nikdy nebyl 'pouhý pes').

V této první vzpomínce není Lilly ani Egg - určitě byli tak malí, že nemohli nic chápat. "Byl příliš starý, než aby zůstal medvědem," řekl otec. "Sotva stál na nohou."

"Ale jiné nohy neměl!" zazpívali jsme - Frank, Franny a já dohromady - obřadnou odpověď, naučenou zpaměti. A když nastal čas, přidala se i Lilly a Egg.

"Medvěda už omrzelo bavit lidi," řekl otec. "Už to jen tak šolíchal. A ze všech lidí, zvířat a věcí miloval jen motocykl. Proto jsem musel koupit s medvědem i motocykl. Proto medvěd poměrně s lehkým srdcem opustil svého cvičitele a šel se mnou; motocykl pro medvěda znamenal víc než nějaký cvičitel."

A za čas Frank dával znamení Lilly, která měla nacvičenou otázku: "Jak se ten medvěd jmenoval?"

A Frank, Franny, otec a já jsme jednohlasně zvolali: "Stát Maine!" Ten zabedněný medvěd se jmenoval Stát Maine a můj otec ho koupil v létě roku 1939 - zároveň s motocyklem značky Indián, ročník 1937, s podomácku vyrobenou sajdkárou - za dvě stě dolarů a nejlepší šaty ze svého kufru, který si vzal s sebou na prázdniny.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30025 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Jaromír 99; Novák, Jan - Zátopek
Titul: Jaromír 99; Novák, Jan - Zátopek
Sleva: 35 % (ušetříte 140 Kč)
Cena: 258 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Praha má tajemná
(2) Média, psychoanalýza a jiné perverze
(3) Brutální byznys
Takže, věkovitější z čtenářů, kteří si dosud pamatují doby socialistické, si mohou s hrůzou vzpomenout na sedmdesátá, na dobu krutého procitnutí z osmašedesátnického snu, ve kterém byli lidé ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům