Irving, John - Imaginární přítelkyně

[ Koupit knihu ]

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
Ráno jsem vážil 128 liber. Asistent trenéra místního družstva mi oholil obočí a zalepil je náplastí; řekl mi, abych si doma v Pittsburghu nechal ránu pořádně zašít. To už jsem věděl, že jsem to s běháním přehnal - nohy jsem měl jako z olova.

Po vážení jsme šli do jídelny a tam už seděl náš taxikář; myslím, že je načase, abych ho nějak pojmenoval - budu mu říkat Max.

"Co tady děláš, Maxi?" zeptal jsem se ho. Ve srovnání s ostatními zápasníky polykal Max obrovskou snídani - patrně na kuráž před zpáteční jízdou do New Yorku, pomyslel jsem si. Ale Max se rozhodl, že se tu ještě zdrží a podívá se na pár zápasů prvního kola.

"A jestli, kluci, vyhrajete, možná tu zůstanu i na druhý kolo," oznámil nám. "Stejně tam pořád leje." Za denního světla vypadal Max docela civilizovaně. Také se zdálo, že se rozhodl nás adoptovat. Snažili jsme se soustředit na závody - brzy jsme Maxe pustili z hlavy. Lee Hall snědl mnohem větší snídani než já; měl jsem scvrklý žaludek - umíral jsem sice hlady, ale po malé misce vloček jsem měl pocit, že puknu. Caswell, jako vždy v dobrém rozmaru, spořádal horu lívanečků (aspoň to tak vypadalo) a šel si do šatny zdřímnout.

Pořadatelé vyvěsili na stěnu tělocvičny rozpis zápasů a Lee a já jsme se šli podívat na své soupeře ve třídě do 130 a 177 liber. Vadilo mi, že Caswell musí zrovna teď spát, protože jsem si chtěl procvičit nějaké chvaty; Lee Hall a já jsme byli různě velcí, a nemohli jsme proto trénovat spolu. Tak jsem se na žíněnce trochu protáhl sám a sledoval jsem, jak se začínají scházet diváci. Pamatuji si sál jako starý, oválný, s dřevěnou běžeckou dráhou nahoře, něco jako protáhlá "díra" v Exeteru až na to, že byl mnohem větší; na podlahu se vešlo pro první kolo minimálně šest žíněnek a dlouhá řada sedadel pro diváky, která se téměř dotýkala žíněnek, vedla po celé délce tělocvičny.

Vyhlížel jsem své rodiče; i když to pro ně byl dvoudenní výlet - vyjeli z New Hampshire už včera a přenocovali u přátel v Massachusetts - byl jsem si jist, že přijedou včas. Podle počtu přihlášených zápasníků v každé váhové kategorii se mohou konat dvě až tři předběžná kola před vlastním čtvrtfinále, které bývá odpoledne; semifinále se pak mělo konat večer. Druhý den měla proběhnout utkání poražených (kola útěchy) a finále útěchy; druhý den odpoledne pak turnaj vyvrcholil konečným finále. Do New Yorku se vrátíme za tmy, říkal jsem si - a pak pojedeme celou noc v autobusu do Pittsburghu. Budeme mít hlad, ne kvůli vážení - ale proto, že nebudeme mít na jídlo peníze. Také jsem si říkal, že je divné být na tak velkém turnaji bez trenéra.

Protože já jsem zápasil v kategorii do 130 liber a Caswell v kategorii do 137 liber, často jsme zápasili současně na sousedních žíněnkách; nemohli jsme se proto navzájem koučovat a Lee Hall si musel vybrat, jestli bude koučovat mě nebo Caswella. Naopak, když zápasil Lee Hall, mohli jsme ho obvykle koučovat oba dva. Lee ovšem naše koučování v podstatě nepotřeboval; dokázal se do finále dostat sám - většinu soupeřů rozdrtil už v druhé třetině. Caswell nebo já jsme na něj volali čas, který mu zbýval do konce třetiny; víc Lee nepotřeboval - nemuseli jsme mu vůbec říkat, o kolik bodů vede.

John Carr, zápasník z našeho univerzitního družstva ve váze do 157 liber, se na turnaj nekvalifikoval (nebo snad byl zraněný), takže s námi do West Pointu nejel, ale byl tam jeho otec; pan Carr se nabídl, že bude koučovat Caswella a mne. Pan Carr byl nadšeným fanouškem zápasení a jistě mu řadu let dělalo potěšení dívat se na svého syna - John Carr byl znamenitý zápasník. Vzpomínám si, jak jsem si říkal, že pana Carra asi moc nebaví dívat se na mne. Jinak se na zápasy prvního kola moc nepamatuji. Porazil jsem dva zápasníky; jejich škola měla jednoslabičné jméno (něco jako Pitt). Řekl bych, že byli nejspíš z Yale nebo Pennsylvánie (Penn), ale mohli být i odjinud; ostatně to není důležité - v obou zápasech mi první chvat vyšel tak hladce, že jsem ho několikrát zopakoval. Když svého soupeře položíte, získáváte dva body; dovolíte mu uniknout, získává jeden bod on - a pak ho zase vy položíte. Po vašich třech chvatech a jeho třech únicích vedete 6:3. Pak už vás on musí honit, a vy máte víc příležitostí ho opět položit.

Používal jsem proti svým soupeřům Warnickovu páku, kterou mne Warnick ničil v naší trénikové tělocvičně celou zimu; a pak ještě jeden další chvat, i když jsem ho neuměl tak čistě jako Mike Johnson, který ho na mě používal asi tak stokrát do týdne. Výsledkem bylo, že jsem postoupil do čtvrtfinále a zjistil jsem, že i při těch nakládačkách u nás v Pittsburghu jsem se přece jen trochu zápasit naučil.

Ve čtvrtfinále jsem položil na lopatky kluka z R.P.I. - pamatuji si to proto, že se mě buď Lee Hall nebo Caswell ptali, co ta zkratka znamená, a já jsem zjistil, že neumím přečíst název Renssalaerův polytechnický institut. Tak jsem se octl v semifinále.

Ta hodina - možná byly dvě nebo tři - mezi čtvrtfinále a semifinále... to byla nejkrásnější chvíle z celé mé zápasnické sezóny v Pittsburghu. A tehdy jsem si uvědomil, že se tam už nevrátím. Lee Hall mi něco říkal; mluvil o tom, jaké bychom měli skvělé mužstvo v soutěži prvních ročníků - kdyby většina našich kluků mohla zápasit. Prohlásil, že Pitt by si určitě odvezl domů titul nejlepšího mužstva - jen kdyby mohl zápasit Johnson a Heniff a Warnick a O°Korn a Carr. Souhlasil jsem s ním. Věděl jsem však, že kdyby zápasili Johnson a Heniff a Warnick a O°Korn a Carr, nezápasil bych; v takové sestavě by už na mě nezbývalo místo. Caswell by se mnou souhlasil; v takové sestavě by nezbývalo místo ani na něj.

A tak jsem si začal vychutnávat svůj postup do semifinále. To byla tragická chyba; člověk musí myslet na to, že chce vyhrát - a ne spát na vavřínech jen proto, že se tam vůbec dostal. Také se musí soustředit a já jsem byl trochu nesoustředěný; s myšlenkou, že se do Pittsburghu příští rok nevrátím, jsem si v skrytu duše zahrával už před turnajem - ale teď jsem to věděl určitě. A také jsem si trochu dělal starosti kvůli rodičům. Kde se mohli zdržet?

Zatelefonoval jsem jejich přátelům do Massachusetts, kde měli přenocovat; k mému údivu zvedla telefon moje matka. Z mrznoucího deště, který padal ve West Pointu, byla v Nové Anglii chumelenice. Rodiče museli čekat, až se sněhová bouře přežene. Věděl jsem už, že ať v semifinálovém zápase zvítězím nebo prohraji, budu zápasit i druhý den - buď ve finále, nebo v souboji o třetí a čtvrté místo. Moji rodiče mě tedy uvidí zápasit zítra tak jako tak. Byl to pro ně z New Hampshire pořádný výlet; v Exeteru nevynechali jediný můj zápas a já jsem začínal cítit, že musím vyhrát - kvůli nim. A to byla další tragická chyba - takový pocit nikam nevede. Člověk musí chtít vyhrát kvůli sobě.

Na druhé straně mi však v soustředění nevadila skutečnost, že nikde nebyl k vidění náš taxikář Max; patrně ho přece jen zápasení nebavilo tak, jak tvrdil. Teprve večer jsme zjistili, že někteří z našich kolegů zápasníků byli okradeni; nechali si peněženky a hodinky v šatně, protože si svoje věci buď zapomněli dát do "úschovny cenností", nebo to nepovažovali za nutné. Okamžitě mě napadlo, že to udělal Max. Když jsem si v duchu vybavil jeho chování, řekl bych, že vynikal tou správnou kombinací bezprostřednosti a neodolatelné potřeby podvádět, jaká je podle mne zlodějům vlastní; přesto jsem přesvědčen, že jeho hrůza ze tmy a nevídaného množství stromů nebyla předstíraná - anebo jsem hrubě podcenil jeho herecké nadání.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30011 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Hannahová, Kristin - Slavík
Titul: Hannahová, Kristin - Slavík
Sleva: 35 % (ušetříte 140 Kč)
Cena: 258 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Vánoční koleda
(2) Já a obranné mechanismy
Kniha není rozsáhlá, ale text je dosti hutný a myšlenkově velmi zajímavý a podnětný. Opět se ukazuje, že nemají-li psychoanalytici pravdu, mají alespoň schopnost klást otázky a navrhovat zajímavé ...
(3) Zlodějka
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům