Irving, John - Pitná kúra

Více informací k této knize najdete v detailu
Doporučil mi ho její gynekolog. Není to ironie? Nejlepší newyorský urolog je Francouz. Dr. Jean Claude Vigneron: KONZULTACE JEN PO PŘEDCHOZÍ DOMLUVĚ. Tak jsem si jednu domluvil.

"Líbí se vám New York víc než Paříž?" zeptal jsem se.

"V Paříži jsem se odvážil vlastnit automobil."

"Otec je taky urolog."

"Zřejmě druhořadý," konstatoval Vigneron, "když nepoznal, co vám je."

"Není mi nic konkrétního," řekl jsem. S historií své choroby jsem byl dobře obeznámen. "Někdy je to nekonkrétní zánět močové trubice, jindy nekonkrétní zánět prostaty. V jednom případě jsem chytil tripla, ale to sem nepatří. Jindy zas úplně obyčejného bacila. Ale nikdy mi není nic konkrétního."

"Podle mne je to konkrétní až až," pravil Vigneron.

"Není," namítl jsem. "Jednou zabere penicilin, podruhé pomůžou sulfonamidy. Tuhle mi pomohl furadantin."

"Tak vidíte," zajásal Vigneron. "Při zánětu močové trubice nebo prostaty by byl furadantin k ničemu."

"No a co?" ohradil jsem se. "Třeba to tehdy bylo něco jiného. Něco nekonkrétního."

"Nekonkrétního!" zopakoval Vigneron. "Není nic konkrétnějšího než močový trakt."

A hned mi to předvedl. Na vyšetřovacím stole jsem se snažil zachovat klid. Podal mi dokonalé plastové ňadro; nádhernější jsem nikdy neviděl. Barvou i na omak bylo jako živé a čněla z něj úžasná bradavka.

"Kristepane..."

"Jen si kousněte," zavelel. "Jako bych tu nebyl."

Sevřel jsem ten mimořádný prs v rukou a zadíval se mu upřeně do růžového oka. Můj otec takové moderní vymoženosti určitě nepoužíval. Ale když máte erekci, vklouzne tam ta hnusná skleněná tyčinka o poznání snáz. Vzpomínám si, jak jsem zaťal svaly a snažil jsem se neřvat.

"Velmi konkrétní," konstatoval Jean Claude Vigneron, a když jsem podotkl, že pokládám přinejmenším za neobvyklé svírat ňadro, do jehož bradavky mohu neomezeně kousat, utrousil jedovatou francouzskou poznámku.

Vigneronovu diagnózu mé choroby nejlépe pochopíte z určité časové perspektivy. Nenormální a bolestivé pocity při čurání pro mne nejsou ničím novým.

Ten bezejmenný neduh mne za posledních pět let postihl sedmkrát. Jednou to byla kapavka, ale to sem nepatří. Obvykle to vypadá tak, že mám po ránu orgán dokonale ucpaný, ale opatrné štípnutí všechno napraví - aspoň většinou. Močení je často svízelné, doprovázené neznámými a překvapivými pocity. A taky vás připravuje o čas: trávíte celé dny v očekávání příští cesty na záchod. Sex? Něco nepojmenovatelného. Orgasmus představuje skutečný zlatý hřeb. Vyvrcholení je pomalé martyrium - dlouhá, fantastická cesta drsné a rozměrné kuličky z ložiska skrz trubici. V minulosti jsem se proto podobných aktivit zcela vzdal. V důsledku toho piju, takže mě při čurání pálí močová trubice: nepříjemný začarovaný kruh.

A diagnóza je pokaždé nekonkrétní. Děsivé novinky o možných venerických chorobách asijského původu se nikdy nepotvrdí. "Nějaká infekce" se pro jistotu nepojmenuje. Zkoušejí se různé léky; jeden nakonec zabere. Encyklopedie Domácí lékař odhalí neurčité a zlověstné příznaky rakoviny prostaty. Doktoři naštěstí vždycky řeknou, že jsem na ni moc mladý. Pokaždé s nimi souhlasím.

A teď se Jean Claude Vigneron vytasí se skleněnou tyčinkou. Konkrétní vrozená vada. Nepřekvapilo mě to - odjakživa jsem měl podezření, že jsem jich zdědil hned několik.

"Vaše močová trubice je uzounký, klikatý tunýlek."

Přijal jsem tu zprávu klidně.

"Co se týče sexu, jsou Američani naivní," prohlásil Vigneron. S ohledem na vlastní zkušenosti jsem se necítil oprávněn s ním polemizovat. "Myslíte si, že všechno jde umýt, ale vagína zůstává tou nejšpinavější věcí na světě. To jste nevěděl? Každý nepříliš přístupný tělesný otvor je semeništěm stovek neškodných bakterií a vagína je naprosto dokonalá hostitelka. Říkám ,neškodných', ale ne pro vás. Normální penis je dokáže odplavit."

"Ale ne můj uzounký, klikatý tunýlek, je to tak?" zeptal jsem se a myslel přitom na všechny ty podivné zátočiny, v nichž mohly vést svůj tajný život stovky bakterií.

"Tak vidíte," řekl Vigneron, "že je to velmi konkrétní neduh."

"Jakou léčbu doporučujete?" Ještě pořád jsem svíral plastové ňadro. Není těžké být statečný, když člověk žmoulá nezranitelnou bradavku.

"Máte čtyři možnosti," pravil Vigneron. "Existují spousty medikamentů a některý nakonec vždycky zabere. Sedm recidiv za posledních pět let - na tom není nic divného, když vezmete v úvahu stav svého močového traktu. Ta bolest nemůže být nijak prudká, co říkáte? To, že se vám občas nepohodlně čurá a šoustá, se dá přežít, ne?"

"Začal jsem nový život," oznámil jsem mu. "Toužím po změně."

"Tak přestaňte šoustat," pravil Vigneron. "Dejte se na masturbaci. Ruku si můžete umýt."

"Po tak velké změně zas netoužím."

"Pozoruhodné!" zvolal Vigneron. Je to hezký chlap, velký a sebejistý. Pevně jsem sevřel plastové ňadro. "Pozoruhodné, pozoruhodné... jste můj desátý americký pacient, kterého jsem postavil před tuto možnost volby. A všech deset vás odmítlo první dvě alternativy."

"Co je na tom pozoruhodného?" namítl jsem. "Nejsou dvakrát lákavé."

"Pro Američany jistě ne!" vykřikl Vigneron. "Když jsem ještě působil v Paříži, tři mí pacienti se rozhodli, že se s neduhem pokusí vyrovnat. Jeden - a nebyl to žádný stařec - se dokonce vzdal šoustání."

"Ještě mi dlužíte ty zbylé dvě možnosti."

"Na tomhle místě obvykle dělám pauzu," řekl dr. Vigneron. "Zkouším hádat, pro co se rozhodnete. U žádného Američana jsem se ještě nezmýlil. Jste tak předvídatelní! Každý z vás chce změnit vlastní život. Nedokážete se vyrovnat s tím, co vám dal osud do vínku. A co se týče vás - cítím v kostech, že si vyberete pitnou kúru!"

Lékařův tón mě urážel. S ňadrem v ruce jsem si předsevzal, že si pitnou kůru nevyberu.

"Není samozřejmě všemocná," pokračoval Vigneron, "ale když nic jiného, je to kompromis. Místo sedmi recidiv za pět let můžete očekávat jednu za tři roky; lepší vyhlídky - nic víc, nic míň."

"Nelíbí se mi to."

"Vždyť jste ji ještě nevyzkoušel. Je to velmi jednoduchá metoda. Vypijete spoustu vody před šoustáním a spoustu vody po šoustání. A nesmíte to přehánět s alkoholem. Chlast bacilům svědčí. Ve francouzské armádě jsme používali důmyslný test na kapavku. Dali jsme chlapům běžnou dávku penicilinu, a když si mysleli, že už jsou zdraví, nechali jsme je na noc vypít tři piva. Když se ráno objevil výtok, dostali další penicilin. Potřebujete jenom kvanta vody. Vaši bizarní trubici je třeba co nejvíc propláchnout. A po styku nezapomeňte vstát a jít se vyčurat."

Prs v mé ruce byl jen z plastu. "Chcete po mně, abych souložil s plným měchýřem? To bude bolet."

"Bude to něco nezvyklého," připustil Vigneron. "Ale dostaví se větší erekce. To jste nevěděl?"

Zeptal jsem se na čtvrtou možnost a on se usmál.

"Jednoduchá operace. Malý zákrok."

Zaryl jsem nehet palce do umělohmotné bradavky.

"Prostě vám ji narovnáme," vysvětloval Vigneron. "Rozšíříme cestu. Ale chvilku to potrvá. Samozřejmě bychom vás uspali."

Svíral jsem v dlani tu evidentní napodobeninu - směšnou syntetickou mléčnou žlázu. Odložil jsem ji. "Určitě to trochu bolí," řekl jsem. "Myslím po operaci."

Vigneron mávl rukou. "Přibližně osmačtyřicet hodin." Podle něj se zřejmě dala snést každá bolest.

"Můžete mě na těch osmačtyřicet hodin uspat?" zeptal jsem se.

"Všech deset!" zvolal Vigneron. "Všech deset z vás mi položilo stejnou otázku!"

"Čtyřicet osm hodin..." meditoval jsem. "Jak mám močit?"

"Co nejrychleji," poradil mi a dloubal přitom do plastové bradavky na vyšetřovacím stole, jako by to bylo tlačítko, kterým se přivolávají anesteziologové a sestřičky přinášející lesklý skalpel určený k tomuto chirurgickému výkonu. Živě jsem si ho představoval: štíhlejší variantu rotačního kartáče na čištění záchodů; dlouhý, trubicovitý nástroj s břitem na konci připomínajícím tlamu miniaturní mihule.

Dr. Jean Claude Vigneron si mne prohlížel tak, jako si malíř prohlíží obraz, s nímž ještě není docela hotov. "Pitná kúra?" zkusil hádat.

"Uhodl jste," řekl jsem jen proto, abych ho potěšil. "Zvolil si někdy některý pacient operaci?"

"Pouze jeden," odpověděl Vigneron, "a já jsem věděl, že to udělá. Byl to praktický, vědecky uvažující, seriózní typ. Jediný, který na vyšetřovacím stole s despektem odmítl ňadro."

"Tvrdý chlap," řekl jsem.

"Solidní chlap," řekl Vigneron, zapálil si odpornou černou gauloisku a bez obav vdechl kouř.

Když jsem pak vyzkoušel pitnou kúru a přemýšlel o jeho čtyřech možnostech, napadla mě pátá: francouzští urologové jsou šarlatáni. Konzultuj to s jinou kapacitou, s co největším počtem jiných kapacit - s jakoukoli kapacitou...

S rukou na skutečném ňadru jsem zavolal Vigneronovi, abych mu sdělil, že by měl pacientům nabízet i pátou alternativu.

Zvolal jen: "Pozoruhodné!"

"Nepovídejte, že jste to zase předvídal."

"Všech deset!" halekal. "Všichni zavolali zhruba třetí den po vyšetření. Ozval jste se v pravý čas!"

Mlčel jsem na svém konci linky. Měl jsem pocit, že její ňadro je z plastu - ale jen po tu krátkou dobu, kdy bylo ticho. Sotva na mne Vigneron houkl, ožila.

"Neklamte sám sebe, tohle není otázka názoru jiných kapacit. Topografie vašeho močového traktu je nezvratná skutečnost. Můžu vám nakreslit jeho mapu v daném měřítku..."

Zavěsil jsem. "Ten Francouz se mi od začátku nelíbil," řekl jsem jí. "Tvůj gynekolog to má u mě schované: doporučit mi takového sadistu! Nenávidí Američany. To je určitě jediný důvod, proč se sem přistěhoval i s těmi svinskými skleněnými tyčinkami..."

"Blbneš," řekla se zavřenýma očima. Ta holka toho moc nenamluví. "Kecy," pokračovala svým typickým způsobem, jako by si odkašlávala. Umí dát posunkem najevo, co si myslí o mých kecech: nadzvedne si prs hřbetem ruky. Má skvělá pevná ňadra, ale potřebují podprsenku. Jsem z nich celý pryč a říkám si, jak mě jen mohl oblbnout ten Vigneronův umělý cecek. Podruhé bych ho odmítl. Nebo spíš ne. Zato ona by takovou pomůcku nikdy nepotřebovala. Je praktická, seriózní, vyrovnaná, solidní. Dejte jí vybrat ze čtyř možností: vybere si operaci. Vím to, ptal jsem se jí.

"Operaci," řekla. "Když lze něco napravit, tak se to má napravit."

"Voda taky není špatná," ujistil jsem ji. "Chutná mi. A taky pomáhá, v celé řadě věcí. Mám například větší erekci. To jsi nevěděla?"

Zvedne ruku hřbetem vzhůru a ňadro stoupá s ní. Mám ji vážně moc rád.

Jmenuje se Tulpen. Německy to znamená "tulipány", ale rodiče, kteří ji tak pokřtili, neměli zdání, že je to německé slovo, ani co znamená. Její rodiče byli Poláci. Zesnuli tiše v New Yorku, ale Tulpen se narodila při jednom náletu v nemocnici RAF kousek od Londýna. Sloužila tam hezká sestřička, která se jmenovala Tulpen. Měli ji rádi, chtěli zapomenout na všechno polské a mysleli si, že sestřička je Švédka. Co slovo Tulpen znamená, zjistili až v okamžiku, kdy dcera začala studovat němčinu na brooklynské střední škole. Přišla domů a sdělila překvapeným rodičům pravdu; nepřivedla je tím do hrobu ani jim nezpůsobila nic podobného - byl to zkrátka fakt. Ne že by něco z toho bylo důležité; jak říkám, jsou to fakta. A to ještě jen tehdy, když hovoří ona. A když jsou nějaká fakta k dispozici. Což nebývá často.

Vzal jsem si z ní příklad a vyšel jsem z faktu: moje močová trubice připomíná uzounký, klikatý tunýlek.

Fakta jsou pravdivá. Tulpen je velmi upřímná osoba. Já tak upřímný nejsem. Ve skutečnosti jsem celkem obstojný lhář. Lidé, kteří mě dobře znají, mi postupně věří čím dál míň. Myslí si, že v jednom kuse lžu. Ale teď říkám pravdu. Ještě mě neznáte dost dobře, nezapomínejte na to.

Když takhle mluvím, Tulpen si zvedne ňadro hřbetem ruky.

Co máme ksakru společného? Budu se držet fakt. Takovými fakty jsou jména. Tulpen i já jsme ke svým jménům stejně lhostejní. To její vzniklo omylem, ale jí to nevadí. Já mám hned několik jmen, která byla stejně jako v jejím případě vybrána náhodně. Otec s matkou mě pojmenovali Fred a zřejmě je nikdy netrápilo, že mi tak kromě nich skoro nikdo neříká. Biggie mě oslovuje "Pseudo". To je vynález mého nejstaršího a nejlepšího přítele, Coutha, který mě tak pokřtil, když mě poprvé přistihl při lži. Ta přezdívka mi zůstala. Převzala ji většina kamarádů a Biggie mě už tehdy znala. Merrill Overturf, který se ještě pořád nenašel, mi říkal Packal. Stejně jako u všech ostatních jmen, i tady byl důvod nejasný. Ralph Packer mi říká Trumbera - tuhle přezdívku nesnáším. A Tulpen mě oslovuje příjmením, Trumper. Vím proč: z celého mého jména se právě příjmení nejvíc blíží faktu. Muži svá příjmení moc často nemění. Takže jsem většinu času Fred "Pseudo" Trumper. Taková jsou fakta.

Fakta ze mne lezou pomalu. Abych neztratil nit, zopakuji je. Teď známe dvě. Za prvé: moje močová trubice připomíná uzounký, klikatý tunýlek. Za druhé: Tulpen a já jsme ke svým jménům stejně lhostejní. Nic víc asi společného nemáme.

Počkat! Napadá mě třetí. Za třetí: věřím v rituály. Myslím to tak, že se v mém životě vždycky vyskytovaly věci jako pitná kúra; vždycky k němu patřily rituály. Žádný z nich netrval dlouho (řekl jsem Vigneronovi, že jsem začal nový život, že toužím po změně, a to je pravda), ale kdykoli jeden skončil, vystřídal jej další. Zrovna teď je to pitná kúra. Historická retrospektiva všech mých rituálů by zabrala trochu času, ale pitná kúra je jasná. Já a Tulpen navíc máme něco jako společný ranní rituál. Lpíme na něm i teď, kdy kvůli pitné kúře musím ráno vstávat trochu dřív - a předtím několikrát za noc. Vstanu, vyčurám se, vyčistím si zuby a vypiju spoustu vody. Tulpen postaví na kávu a připraví hromadu gramodesek. Pak si v posteli dáme jogurt. Každé ráno jogurt. Tulpen má červenou misku, já modrou, ale když si každý z nás dá jogurt s jinou příchutí, často si je vyměňujeme. Pružný rituál je ze všeho nejlepší a jogurt je rozumný, zdravý pokrm, který vám po ránu moc nezaměstná ústa. Nemluvíme při tom. U Tulpen to nepřekvapí, ale mlčím i já. Posloucháme desky a jíme jogurt. Přestože Tulpen ještě moc neznám, řekl bych, že to tak dělala odjakživa. Já jsem k jejímu rituálu přidal něco dalšího: když máme jogurt v sobě, dlouho se milujeme. Mezitím se uvaří káva a my si ji vypijeme. Dokud hrají desky, mlčíme. Pitná kúra přinesla jedinou drobnou změnu, která se vejde hned za milování, do času pití kávy. Vstanu, vyčurám se a vypiju spoustu vody.

Já a Tulpen spolu nežijeme dlouho, ale mám pocit, že i kdybych s ní žil celé roky, neznal bych ji o nic líp.

Přestože nám je oběma dvacet osm, je ve skutečnosti starší než já; už vyrostla z potřeby mluvit sama o sobě.

Byt patří jí a všechny věci v něm taky. Já jsem nechal své věci - i své dítě - první a jediné manželce.

Řekl jsem dr. Vigneronovi, že jsem začal nový život atd.; řekl jsem, že historická retrospektiva všech mých rituálů by zabrala trochu času; a taky jsem řekl, že nejsem moc upřímný. Tulpen upřímná je. Učí poctivosti i mne, když si hřbetem ruky nadzdvihne ňadro. Netrvalo dlouho a naučil jsem se mlčet, dokud hrají desky. Naučil jsem se říkat jen podstatné věci. (Ačkoli ti, kdo mě znají, by řekli, že lžu i teď. Ať jdou do hajzlu, pesimisti!)

Moje močová trubice je uzounký, klikatý tunýlek a právě teď máme čas na jogurt a spousty vody. Budu se držet faktů. Toužím po změně.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30012 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Pachman, Richard; Pachman, František - Tylda
Titul: Pachman, Richard; Pachman, František - Tylda
Sleva: 35 % (ušetříte 112 Kč)
Cena: 207 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
(2) Na jih od hranic, na západ od slunce
(3) Vykládací mystické karty
I díky tomu se na knižním serveru objevuje zaručeně první recenze na karty... Váchalovy vykládací mystické karty. A začněme rovnou zhurta, nakladatelé mohli vytisknout karty na papír, který přísluší ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům