Irving, John - Pravidla moštárny

[ Koupit knihu ]

Více informací k této knize najdete v detailu
První dva týdny poté, co Homer Wells opustil St. Cloud's, se Wilburu Larchovi na stole hromadila pošta, na kterou neodpovídal, sestra Angela zápasila se stále delšími a hutnějšími souvětími Charlese Dickense (což zvláštním způsobem ovlivňovalo pozornost chlapců; viseli jí na rtech, naslouchali každému slovu a čekali, kdy zase udělá chybu) a paní Groganová trpěla při Melonině bezduchém předčítání románu Charlotty Brontëové. Ke konci sedmadvacáté kapitoly paní Groganová zaznamenala v Melonině hlase nepatrný odstín "nezlomného" ducha Jany Eyrové.

"Dokážu se o sebe postarat," četla Melony. "Čím jsem osamělejší, čím méně mám přátel, čím víc musím spoléhat jen sama na sebe, tím víc si sama sebe vážím."

Hodné děvče, pomyslela si paní Groganová, prosím, buď hodné děvče. Dr. Larchovi se svěřila, že ač ji Melonino předčítání deprimuje, bylo by dobře Melony povzbudit; měla by mít víc povinností.

Sestra Angela se nabídla, že se Dickense s radostí vzdá. Dr. Larch všechny překvapil. V době, kdy byl Homer Wells pryč už tři týdny, se dr. Larch nechal slyšet, že prý je mu ukradené, kdo, co a komu bude předčítat. Úplně se také přestal starat o požehnání před spaním, a tak sestra Edna - jakkoliv si na to nikdy úplně nezvykla - vytrvale pokračovala ve večerních zdravicích k imaginárním princům z Maine a "hodným maličkým králům Nové Anglie."

Paní Groganovou Melonin hlas při předčítání doslova hypnotizoval; začala doprovázet Melony do chlapeckého oddělení, kde spolu s nervózními hochy naslouchala, jak Melony předčítá Dickense. Melony podávala Dickense příliš monotónně; prokousávala se jím - nikdy neudělala chybu, ale také se nikdy nepokusila o změnu intonace. Četla-li o rušném reji a zářícím slunci, používala téhož těžkopádného tónu, jako když byla řeč o šeru a mlze. Z jejího nepřístupného výrazu paní Groganová vyrozuměla, že se Melony snaží analyzovat obsah čteného textu - avšak předmětem analýzy pro ni nebyl Charles Dickens; Melony na stránkách jeho díla pátrala po specifických, charakteristických vlastnostech, jež si v mysli spojovala s Homerem Wellsem. Občas její tvář vyzařovala zvlášť intenzivní soustředění, když se Melony zazdálo, že se jí podařilo odhalit cosi o místech, kde by se Homer Wells mohl zdržovat v Anglii minulého století. (Dr. Larch Melony sdělil, že stávající místo Homerova pobytu ji nemusí zajímat.)

Nezáleželo však na tom, že Melonina urputnost zavraždila všechen dickenskovský vtip a její hlas zploštil bohaté, barvité popisy postav i míst do jednotvárné šedi. "To děvče nemá žádný rytmus řeči," stěžovala si sestra Edna. Na tom ale nesešlo: Chlapci měli z Melony hrůzu, a protože se jí báli, věnovali jí mnohem bedlivější pozornost, než jaké se kdy předtím dostalo Homeru Wellsovi. Zájem o literaturu někdy netkví v literatuře samé - posluchači na oddělení chlapců byli obecenstvem, jako je každé jiné: sobecké zájmy, osobní vzpomínky, utajovaná úzkost, to vše ovlivňovalo jejich vnímání příběhu, jemuž naslouchali (bez ohledu na to, co jím mínil Charles Dickens či co s Dickensem prováděla Melony).

Paní Groganová vždycky pociťovala jisté rozpaky, že nechává dívčí oddělení bez dozoru, když se poklusem vydávala k chlapcům, poslechnout si, jak jim Melony předčítá. Vypěstovala si zvyk doplnit předčítaný úryvek z Jany Eyrové krátkou modlitbou. Ta pak ještě dlouho poté, co Melony s paní Groganovou nechaly děvčata o samotě, ulpívala s hřejivou zlověstností na vybledlém, flekatém povlečení postelí, zalévaném paprsky měsíčního světla. Dokonce i Mary Agnes Corková při modlitbě paní Groganové umlkala - i když nelze tvrdit, že by to nějak napravilo její chování.

Paní Groganová by se té modlitbě možná vyhnula, kdyby tušila, že je původem anglická; slyšela ji jednou v rádiu, naučila se jí zpaměti a vždycky ji odříkala dřív, než si dovolila usnout. Modlitbu napsal kardinál Newman. V době, kdy Melony začala předčítat chlapcům, učinila paní Groganové ze své soukromé modlitby veřejnou záležitost.

"Pane náš," odříkávala v otevřených dveřích, kam na ni dopadalo světlo z haly, s nepokojnou Melony po boku. "Pane náš, buď nám oporou po celý den, než se stíny prodlouží, nastane večer, celý rušný svět ztichne, horečnaté hemžení života ustane a naše práce bude hotova. Potom nechť nám Tvá milost dopřeje bezpečný útulek a spravedlivý spánek, ať konečně spočineme v klidu a míru."

"Amen," doplnila pokaždé Melony - sice ne posměšně, ale ani zbožně. Pronesla to stejným tónem, jakým předčítala z Charlotty Brontëové a z Charlese Dickense. Paní Groganovou při tom vždycky zamrazilo, přestože letní noci byly teplé a vlhké a ona cestou do chlapeckého oddělení musela za každý Melonin krok udělat dva, aby stačila jejímu odhodlanému tempu. Melony říkala "Amen" úplně stejně, jako říkala i cokoliv jiného. Její hlas byl hlasem bez duše. Na to paní Groganová myslela vždy, když sedávala na židli na chlapeckém oddělení, poněkud ve stínu, za Melony, zuby jí drkotaly a ona hleděla na její rozložitá záda. Cosi na vytrženém vzezření paní Groganové možná vyvolalo na chlapeckém oddělení klepy v tom smyslu, že paní Groganová nechodila do školy, je negramotná, neumí si ani přečíst noviny - a proto ji Melony úplně ovládá.

Malí chlapci, třesoucí se strachem ve svých postelích, cítili, že i oni jsou Melony ovládáni.

Sestru Ednu Melonino předčítání natolik znepokojovalo, že se nikdy nemohla dočkat okamžiku, kdy už bude moci odříkat svůj slogan o princích z Maine a králích Nové Anglie (i když stále nechápala, co to vlastně znamená). Sestra Edna přišla s názorem, že Melony je příčinou stále častějšího výskytu děsivých snů na chlapeckém oddělení, a že by měla být své povinnosti předčítat zbavena. Sestra Angela však byla proti tomu. To, že Melony kolem sebe i nadále šíří zlé vlny, je jen důsledkem nedostatku povinností. Kromě toho, mínila sestra Angela, možná vůbec nejde o častější výskyt nočních můr. Po tom, co odešel Homer Wells (tou dobou už byl pryč měsíc), jde možná jen o to, že sestry Angela a Edna ty chudáčky stíhané zlými sny mají možnost slyšet - v minulosti je jako první uslyšel Homer Wells a postaral se o ně.

Také paní Groganová podporovala myšlenku, že by Melony měla mít víc povinností; cítila, že se to děvče ocitlo na prahu zásadní změny - buď se jí podaří překonat svoji obvyklou zahořklost, anebo se do ní ponoří ještě hlouběji. S návrhem, že by se Melony měla stát užitečnou, přišla za dr. Larchem sestra Angela.

"Myslíte tím, že by měla být užitečnější?" zeptal se dr. Larch.

"Jasně," přikývla sestra Angela, ale dr. Larchovi se nelíbilo, když někdo napodoboval způsob řeči Homera Wellse. Tak se na sestru Angelu podíval, že už nikdy v životě "Jasně" neřekla. Navíc se mu nezamlouval ten nápad, že by Melony měla nahradit Homera - ani co se užitečnosti týkalo.

Sestra Edna se jala Melony hájit. "Kdyby byla kluk, Wilbure," prohlásila sestra Edna, "už dávno byste jí naložil víc práce."

"Nemocnice je spojená s chlapeckým oddělením," připomněl Larch. "Nic z toho, co se tu děje, nelze před chlapci utajit. Ale děvčata - to je docela něco jiného," uzavřel poněkud nelogicky.

"Melony ví, co se tu děje," namítla sestra Angela.

Wilbur Larch si uvědomil, že ho zahnaly do úzkých. Navíc se zlobil na Homera Wellse - dovolil mu, aby si svoji nepřítomnost v St. Cloud's prodloužil tak dlouho, jak jen to půjde, ale nepočítal s tím, že o sobě Homer nedá vědět (ani slovo!) skoro šest neděl.

"Nemyslím, že bych měl ještě někdy trpělivost pracovat s nějakým teenagerem," namítal mrzutě Larch.

"Ale já myslím, že Melony už je čtyřiadvacet nebo pětadvacet," odtušila paní Groganová.

"Jak to, že někdo v takovém věku ještě pořád žije v sirotčinci?" divil se v duchu Larch. Stejně jako tu žiju já, odpověděl si. Kdo jiný by to na sebe vzal? A kdo jiný by si vzal na starost Melony? "Tak dobrá, zeptáme se jí, jestli by ji to zajímalo," uvolil se Larch.

Setkání s Melony se děsil; nemohl si pomoci, ale kladl jí za vinu všechnu rozmrzelost, jež se kdy vyskytla v Homerově povaze - a také to, jak se proti němu nedávno Homer vzbouřil. Larch věděl, že to od něj není fér, a cítil se provinile. Začal tedy alespoň odpovídat na dopisy.

V poště objevil dlouhý (leč velmi věcný) dopis od Olive Worthingtonové a také šek - dosti štědrý dar sirotčinci. Paní Worthingtonová mu psala, jak ji těší, že jejího syna natolik "uchvátila" prospěšná činnost provozovaná v St. Cloud's, že se rozhodl vzít jednoho z "chlapců" dr. Larche s sebou domů. Worthingtonovi jsou srozuměni s tím, že u nich Homer zůstane celé léto. Často si najímají na výpomoc chlapce "ve školním věku" a upřímně řečeno, je moc ráda, že se jejímu synovi Wallymu naskytla "příležitost stýkat se s vrstevníkem, ač pocházejícím z méně šťastných poměrů než on". Olive Worthingtonová dr. Larche ujišťovala, že ona i její manžel Homera považují za moc milého hocha, zdvořilého a pracovitého, který má na Wallyho očividně "kladný vliv, pokud jde o střízlivý pohled na svět". V závěru vyslovila naději, že "se Wally, bude-li mít Homera na blízku, snad konečně naučí chápat hodnotu každodenní práce". Konstatovala, že se Homerovi "očividně dostalo důkladného vzdělání" - soudí prý tak z toho, jak schopně se Homer vpravil do práce v sadařství; "je vidět, že v minulosti uvykl mnohem náročnějšímu studiu."

Olive dr. Larchovi dále oznamovala, že si Homer pro sebe vyžádal plat ve formě měsíčních finančních příspěvků pro St. Cloud's, plus to, co lze pokládat za jeho oprávněné výdaje. Vzhledem k tomu, že bydlí s Wallym v jeho pokoji, padne mu Wallyho oblečení a také se stravuje s Worthingtonovými, dodávala Olive, jsou jeho výdaje jen minimální. Má opravdu radost z toho, že jeho syn bude mít tak "mužného a slušného společníka" na celé léto a s radostí přispěje svou troškou, aby se sirotkům v St. Cloud's vedlo co nejlépe. "Děcka mě ujišťují" pokračovala Olive (slovem 'děcka' mínila Wallyho a Candy), "že tam u vás odvádíte skvělou práci. Měli opravdu štěstí, že je vítr zavál právě k vám."

Wilburu Larchovi bylo jasné, že Olive Worthingtonová netuší, že o její jabloně pečuje kvalifikovaný porodník. Bručel si něco o tom, že při práci, kterou mu tam dávají, je Homerovi "důkladné vzdělání" na draka, ale nakonec se jakž takž uklidnil a odpověděl paní Worthingtonové srdečným, byť formálně stylizovaným dopisem.

Její dar vděčně přijímá a je rád, že Homer Wells dělá takovou čest výchově, jíž se mu dostalo v St. Cloud's - nic jiného ovšem od toho hocha neočekával. Byl by rád, kdyby mu to paní Worthingtonová laskavě mohla tlumočit. Také by bylo pěkné, kdyby Homer občas napsal. Dr. Larche těší, že se Homerovi podařilo najít si na léto tak zdravé zaměstnání; v St. Cloud's bude ten chlapec chybět, protože zde vždycky byl velmi užitečný; přesto, zdůrazňoval dr. Larch, je moc milé slyšet, že se Homerovi tak daří. Také poblahopřál Olive Worthingtonové ke slušně vychovanému a štědrému synovi a ujistil ji, že ta její "děcka" budou v St. Cloud's vždy vítanými hosty - jaké štěstí pro všechny, že je "vítr zavál" právě do našeho sirotčince.

Se skřípěním zubů se Wilbur Larch pokoušel představit si nepravděpodobnější místo než St. Cloud's, kam by člověka mohl náhodou "zavát vítr"; s maximálním úsilím se mu však podařilo opět se soustředit a pokračovat v dopisu, k jehož napsání se chystal už celý měsíc.

"Musím vám o Homeru Wellsovi něco sdělit," psal Wilbur Larch. "Má srdeční vadu," pokračoval a jal se podrobně vysvětlovat. Vyjadřoval se opatrněji než předtím, když vykládal o Homerově nemocném srdci Wallymu a Candy. Snažil se popisovat jeho stav přesnými a současně vyhýbavými obraty - právě takovými, jakých by musel použít, kdyby o onemocnění informoval samotného Homera Wellse. Dopis Olive Worthingtonové byl pro něj jakýmsi zahřívacím cvičením. Zasíval sémě (tenhle obrat ho vždycky rozzuřil, ale přistihl se, že mu opětovně tane na mysli od chvíle, kdy zdědil přednostovy katalogy); musel to s Homerem koulet polehoučku, jak se říká v Maine.

Olive Worthingtonová se v dopise zmínila o tom, že Wally učí Homera řídit a Candy mu dává lekce plavání ve vyhřívaném bazénu místního klubu. Při té představě - že ho to děvče učí plavat - dr. Larch zavrčel a výstražné upozornění ohledně Homerova srdce uzavřel poznámkou, že by to Homer "s tím plaváním neměl přehánět".

Dr. Larch nesdílel přesvědčení Olive Worthingtonové, že by "každý chlapec měl umět řídit vůz a plavat"; dr. Larch neuměl jedno ani druhé.

"U nás v St. Cloud's," zapsal si do svých poznámek, "je ze všeho nejdůležitější kvalitní porodnická práce a člověk se musí umět ohánět s dilatátorem a kyretou. V jiných částech světa se lidé učí řídit auto a plavat!"

Ukázal dopis od Olive Worthingtonové sestrám Edně a Angele, které si nad ním poplakaly. Vyslovily domněnku, že ta paní Worthingtonová je asi moc "milá" a také "laskavá a inteligentní", zatímco Larch pořád mrmlal, že je to divné, a proč prý pořád ještě nic neví o panu Worthingtonovi; co s ním je v nepořádku? "Proč vůbec řídí farmu ta jeho ženská?" vyptával se Larch svých sestřiček, jenže ty mu ihned vyčinily, že podle něj je vždycky něco v nepořádku, když má někde ženská hlavní slovo. Také mu připomněly, že si musí promluvit s Melony.

Melony se duševně připravovala na setkání s dr. Larchem. Příprava spočívala v tom, že ležela na posteli a znovu a znovu si četla řádky, jež vepsala do ukradeného výtisku Malé Doritky:

HOMERU "SLUNÍČKU" WELLSOVI
ZA TVŮJ SLIB
S LÁSKOU MELONY

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30062 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Sytovský, Josef - Bisoni 001
Titul: Sytovský, Josef - Bisoni 001
Sleva: 35 % (ušetříte 81 Kč)
Cena: 148 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Čaroděj Zeměmoří
(2) Hotel svět
(3) Černá kniha
Příběh načrtnu jen velmi schematicky, abych nevyzradila zbytečně mnoho. Ráchel Steinová, mladá německá zpěvačka židovského původu, utíká se svými rodiči z Hitlerova Německa do Amsterdamu, ale i tam ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům