Irving, John - Rok vdovou

[ Koupit knihu ]

Více informací k této knize najdete v detailu
Pokud jde o potenci, je šestnáctiletý chlapec opakovaně schopen neuvěřitelného počtu souloží, jak mohla ve svých devětatřiceti letech Marion dosvědčit, za pozoruhodně krátký časový úsek. "Proboha!" volávala Marion při ustavičných a téměř neustálých důkazech Eddieho erekcí. "To nepotřebuješ aspoň chvilku, aby ses... zmátořil?" Ale Eddie nic takového nepotřeboval. Byl paradoxně snadno na vrcholu a zároveň neukojitelný.

Marion byla šťastnější, než se kdy od smrti chlapců pamatovala. Jednak byla vyčerpaná - spala lépe než kdy dřív - a dále se vůbec nenamáhala skrývat svůj nový život před Tedem. "Neodváží se mi nic říct," svěřila se Eddiemu, který se nicméně obával, že Ted může něco říct jemu.

Chudák Eddie byl pochopitelně z očividnosti jejich napínavého poměru nervózní. Když například v bytě nad garáží zanechalo jejich milování stopy na prostěradlech, býval to on, kdo chtěl prádlo vyprat, aby Ted zrádné skvrny neviděl. Ale Marion se vždycky smála: "Nech ho, ať si dělá hlavu, jestli jsem to byla já nebo paní Vaughanová." (Když zůstaly skvrny na prostěradlech v ložnici pána domu v domě Coleových, kde paní Vaughanová příčinou být nemohla, říkala věcněji: "Ať si dělá hlavu.")

Pokud jde o paní Vaughanovou, ať již věděla o náruživosti Marionina a Eddieho milostného vztahu či ne, její poněkud klidnější vztah s Tedem se změnil. Jestliže kdysi svými nejistými a trhanými pohyby na cestě k domu či zpět k autu symbolizovala tajnůstkářství, přistupovala nyní ke každé nové příležitosti pózovat s rezignací psa, poddávajícího se výprasku. Když Tedovu pracovnu opouštěla nyní, klopýtala s lhostejností, která naznačovala, že její hrdost je tatam. Bylo to jako kdyby ji určitá pozice, jíž ten den zaujala, zcela porazila. Zjevně přešla z fáze poklesku, jak tomu Marion říkala, do závěrečné fáze hanby.

Ted neměl nikdy ve zvyku paní Vaughanovou navštěvovat na jejím letním sídle v Southamptonu častěji než třikrát týdně. Jeho návštěvy však nyní byly méně časté a trvaly zjevně kratší dobu. Eddie to věděl, protože vždycky sloužil jako Tedův řidič. Pan Vaughan trávil pracovní dny v New Yorku. Ted býval v Hamptonech nejšťastnější během letních měsíců, kdy tam bývalo hodně mladých maminek bez svých manželů dojíždějících za prací. Ženám z Manhattanu dával přednost před celoročními obyvatelkami. Tráví na Long Islandu ideálně dlouhou dobu pro jeden z Tedových románků, informovala Eddieho Marion.

Eddieho to rozrušilo. Musel přemýšlet, co Marion považuje za "ideálně dlouhou dobu" v jeho milostném vztahu s ní. Neodvážil se zeptat.

V Tedově případě bylo daleko složitější se rozejít s mladými maminkami, které byly k mání mimo letní sezonu. Ne všechny zůstaly tak přátelské (po ukončení poměru) jako manželka majitele rybárny z Montauku, kterou Eddie doposud znal pouze jako věrnou dodavatelku olihňového inkoustu. Koncem léta se paní Vaughanová vrátí zpátky na Manhattan, kde se může klidně zhroutit. Vezmeme-li v úvahu Tedovu lásku ke džinu a nóbl čtvrtím, skutečnost, že rezidence Vaughanových byla v Gin Lane - ve Džinové ulici v Southamptonu, byla ironií.

"Nikdy nemusím čekat," poznamenal Eddie. "Když je čas, abych ho vyzvedl, obvykle mi jde naproti po silnici. Ale zajímalo by mě, co ona dělá s dítětem."

"Třeba hodiny tenisu," navrhla Marion.

V poslední době však Tedovy schůzky s paní Vaughanovou netrvaly déle než hodinu. "A minulý týden jsem ho tam vysadil jenom jednou," hlásil Eddie.

"Už to s ní brzy skoncuje," pokývla Marion. "Vždycky to poznám."

Eddie usuzoval, že paní Vaughanová bydlí v luxusní vile, i když byl pozemek před pohledem chráněn vysokým živým plotem. Dokonalé oblázky velikosti hrachu na skryté, mizející příjezdové cestě byly vždy čerstvě uhrabané. Ted pokaždé nařídil Eddiemu, aby ho vysadil z auta u vjezdu na cestu. Možná mu dělalo potěšení chodit na dostaveníčka po těch drahých oblázcích.

V porovnání s Tedem byl Eddie O'Hare v milostných záležitostech pouhý nováček - vyložený začátečník. Přesto rychle zjistil, že vzrušení plynoucí z očekávání je téměř rovnocenné vzrušení z milování. V případě Teda měla Marion podezření, že ho očekávání vzrušuje víc. Když svírala Eddieho v náručí, nedokázal si šestnáctiletý chlapec tuto možnost vůbec představit.

Milovali se v domku nad garáží každé ráno. Když přišla řada na Marion, aby tam trávila noc, zůstával tam s ní Eddie až do svítání. Bylo jim jedno, že chevrolet i mercedes parkují na příjezdové cestě tak, aby to každý mohl vidět. Bylo jim jedno, že je lidé mohou spolu vidět každý večer ve stejné restauraci v East Hamptonu. Marion činilo neskrývané potěšení vidět Eddieho jíst. Také se ráda dotýkala jeho obličeje, rukou i vlasů a bylo jí jedno, zda se někdo dívá. Šla s ním dokonce i k holiči, aby rozhodla, o kolik má chlapce ostříhat. Prala mu. V srpnu mu začala nakupovat oblečení.

Eddieho výraz ve spánku občas tak živě připomínal výraz Thomase či Timothyho, že ho budila a vodila (ještě v polospánku) k některé z fotografií, jen aby mu ukázala, jak jí v tom okamžiku připadal. Neboť kdo může popsat výraz, který vzbudí vzpomínky na někoho, koho milujeme? Kdo může předvídat, kdy nám zamračení, úsměv nebo rozcuchaná kadeř připomenou minulost? Kdo a kdy dokáže odhadnout sílu asociace, která je vždy nejsilnější ve chvílích lásky a vzpomínek na mrtvé?

Marion si nemohla pomoct. Při každém činu vykonaném pro Eddieho vzpomínala na všechno, co kdy udělala pro chlapce. A rovněž se starala o ty radosti, kterých si její synové asi nikdy neužili. Třebaže nakrátko, přiváděl Eddie O'Hare její mrtvé chlapce opět k životu.

I když bylo Marion jedno, že Ted určitě ví o jejím poměru, udivovalo ji, že se o tom vůbec nezmiňuje. Choval se k Eddiemu přátelsky jako vždy a v poslední době s ním trávil i víc času.

Ted požádal Eddieho, aby ho s velkou mapou, v níž byly volně zavázané kresby, odvezl do New Yorku. Na dvěstěkilometrový výlet si vzali Marionin mercedes. Ted chtěl odvézt do své galerie, která byla na rohu Thompson Street a Broom Street. Ted nikdy nevěděl v které ulici galerie vlastně je. Když kresby doručili, pozval ho na oběd do restaurace, kam kdysi zavedl Thomase a Timothyho. "Chlapcům se tam líbilo," řekl Ted. Eddiemu se tam líbilo také. Ale poněkud ho vyvedlo z míry, když mu Ted na zpáteční cestě do Sagaponacku řekl, že je mu vděčný, že je tak dobrým přítelem Marion. "Byla tak nešťastná a je skvělé, když ji teď člověk vidí zase se smát."

"Tohle řekl?" zeptala se Marion.

"Přesně tak," hlásil Eddie.

"To je divné. Čekala bych, že řekne něco jedovatého."

Ale Eddie u Teda téměř nic jedovatého nezaznamenal. Jednu poznámku na jeho tělesný stav udělal, ale Eddie nedokázal říct, zda obsahuje narážku na to, že ví o jeho denní a noční atletice s Marion.

Ve své pracovně u telefonu měl Ted vyvěšený seznam několika jmen a čísel. Byli to jeho pravidelní protihráči squashe, kteří (jak řekla Eddiemu Marion) byli jediní Tedovi přátelé mezi muži. Jednou odpoledne, když jeden z pravidelných protihráčů zápas zrušil, nabídl Ted Eddiemu, aby si s ním zahrál. Eddie už dřív hovořil o svém nově objeveném zájmu o squash, ale také se přiznal, že hraje jako začátečník.

Stodola sousedící s domem Coleových byla přestavěná a na půdě nad garáží byl zbudován squashový kurt o rozměrech téměř odpovídajících pravidlům. Ted si stěžoval, že nařízení města mu neumožňuje zvednout u stodoly střechu - proto byl strop squashového dvorce nižší - a střešní okna na straně k oceánu způsobovala, že jedna stěna měla nepravidelný tvar a poskytovala markantně méně hracího povrchu než stěna protější. Výsledný zvláštní tvar a rozměry hřiště skýtaly Tedovi na domácí půdě nespornou výhodu.

Ve skutečnosti neexistovalo žádné městské nařízení, které by mu střechu zvednout zakazovalo, ale jen tak ušetřil značnou částku peněz. Kromě toho mu neobvyklost squashového dvorce podle vlastního návrhu působila potěšení. Mezi místními hráči byl považován ve své zvláštní stodole za neporazitelného. V letních měsících tu bylo strašlivé horko a v zimě bývala hala často nesnesitelně studená - míček se neodrážel o mnoho pružněji než kámen.

Při jejich jediném zápase Ted na zvláštnosti kurtu upozornil, ale Eddie předtím hrál jenom jednou a hřiště ve stodole pro něho představovalo velký problém. Ted ho honil z rohu do rohu. Sám obvykle zaujal postavení ve středu a nikdy nemusel udělat víc než půl kroku na každou stranu. Eddiemu, celému zpocenému a udýchanému, se nepodařilo uhrát jediný bod, ale Ted se ani nezahřál.

"Vypadá to, že dneska budeš dobře spát, Eddie," poznamenal, když dohráli pátou hru. "Možná se ale stejně potřebuješ pořádně vyspat." Ted poplácal šestnáctiletého chlapce po zadku hlavou rakety. Možná byl, možná nebyl "jedovatý", hlásil Eddie Marion, která již nevěděla, co si má o manželově chování myslet.

Daleko naléhavější problém pro Marion představovala Rút. Na způsobu spaní malé holčičky bylo něco téměř prapodivného. Často spala celou noc tak tvrdě, že ji ráno nalézali v naprosto stejné poloze v níž usnula - a stále spala jako zabitá. Ale jindy sebou házela a převracela se. "Cestovala" do dolního rohu postýlky s nohama nasoukanýma až mezi ochranné zábradlíčko, a pak se budila a volala o pomoc. Co bylo horší, její uvězněné nohy se občas staly součástí noční můry, která ji ve spánku právě tlačila, a Rút se probouzela s přesvědčením, že ji napadla nějaká nestvůra a drží ji ve svých strašidelných spárech. V takových případech dítě nejen křičelo, aby je někdo vysvobodil, ale děvčátko bylo rovněž třeba odnést do postele v ložnici pána domu, kde znovu s pláčem usnulo - s Marion nebo s Tedem.

Když se otec pokusil ochranné zábradlí odstranit, Rút z postýlky padala. Byl tam kobereček a pády nebyly zlé. Jednou však dezorientované dítě zabloudilo na chodbu. A noční můry Rút tlačívaly, ať už u postele zábradlíčko bylo nebo ne. Na to, že holčička bude spát nerušeně celou noc, se zkrátka Eddie a Marion při svých sexuálních hrátkách spolehnout nemohli. Dítě se třeba probudilo s řevem, příště se najednou tiše objevilo vedle matčiny postele. Pro oba bylo riskantní se v ložnici milovat. Když se však milovali v pokoji u Eddieho, který byl od ložnice dítěte hodně daleko, měla Marion strach, že neuslyší, když ji Rút bude volat nebo plakat. Nebo že přijde do ložnice a vyděsí se, že tam matka není.

Proto vybíhali střídavě do chodby poslouchat. A když leželi v posteli Marion, při zvuku cupkání dětských nožiček na podlaze koupelny Eddie z postele rychle vystřelil. Jednou ležel nahý na podlaze na vzdálenější straně postele půl hodiny, dokud Rút vedle matky konečně neusnula. Potom se po čtyřech z ložnice vyplížil. Těsně předtím, než otevřel dveře do chodby a po špičkách se odplížil do svého pokoje, Marion zašeptala: "Dobrou noc, Eddie." Rút byla zřejmě pouze v polospánku, protože ospalým hláskem po matce opakovala jako ozvěna: "Dobrou noc, Eddie."

Bylo pak nevyhnutelné, že jedné noci ani jeden přibližující se ťapání nožiček neslyšeli. Proto té noci, kdy se Rút objevila s ručníkem v matčině ložnici (protože dítě bylo přesvědčené, že jeho matka - podle zvuků, které vydávala - zvrací), nebyla Marion překvapená. A protože do ní Eddie pronikl ze zadu a držel ji za prsa, nemohla nic moc podniknout. Podařilo se jí jen přestat vzdychat.

Nicméně chlapec reagoval překvapivě akrobatickým, ale nevhodným způsobem. Odtáhl se od Marion tak prudce, že měla najednou pocit prázdnoty a opuštěnosti, ale stále ještě pohybovala boky. Vyskočil maličko opačným směrem, zůstal chvíli viset ve vzduchu, ale nepodařilo se mu minout noční lampičku a on i rozbitá lampa dopadli s rámusem na podlahu. Spontánní, ale marná snaha šestnáctiletého chlapce ukrýt své genitálie za stínidlem lampy poskytla Marion na okamžik komický pohled.

Navzdory dceřinu křiku pochopila, že tato epizoda bude znamenat mnohem delší trauma pro milence než pro Rút. Toto přesvědčení ji dovedlo k tomu, že dcerce s předstíranou nonšalancí řekla: "Neječ, miláčku. To je jenom Eddie a já. Vrať se do postýlky."

K Eddieho překvapení dítě udělalo, co mu matka nakázala. Když pak znovu ležel v posteli vedle Marion, zašeptala, jako kdyby mluvila sama pro sebe: "Nebylo to tak zlé, viď. Teď si s tím už nemusíme dělat starosti." Ale pak se otočila na bok zády k Eddiemu. Trochu se jí chvěla ramena, ale neplakala - nebo plakala pouze uvnitř. Nicméně na jeho doteky a něžnosti nereagovala. Měl dost rozumu, aby ji nechal být.

Epizoda byla podnětem k první odezvě ze strany Teda. S chladnokrevným pokrytectvím zvolil chvíli, kdy ho Eddie vezl autem do Southamptonu na návštěvu k paní Vaughanové. "Soudím, že to byla Marionina chyba," prohlásil, "ale popravdě řečeno to byla chyba vás obou. Dopustili jste, aby vás Rút spolu viděla."

"Já ti nechci hrozit, Eddie," dodal, "ale musím ti říct, že budeš asi předvolán za svědka."

"Za svědka?" zděsil se šestnáctiletý.

"V případě sporu o dítě, až se bude rozhodovat, který z nás je vhodnějším rodičem," odpověděl Ted. "Nikdy bych nedopustil, aby mě dcera viděla s jinou ženou, zatímco Marion se vůbec nesnažila Rút chránit, aby neviděla to, co viděla. A když budeš předvolán svědčit, doufám, že nebudeš lhát - ne u soudu." Eddie však stále nereagoval.

"Podle toho, co jsem slyšel, to bylo zezadu - víš, ne že bych měl osobně proti téhle nebo nějaké jiné pozici výhrady," dodal rychle Ted, "ale dovedu si představit, že dítěti taková pozice jako u psů musí připadat obzvlášť... animální." Eddie si na okamžik pomyslel, že Marion všechno Tedovi řekla, ale pak si s pocitem tonoucího uvědomil, že mluvila Rút.

Marion došla k závěru, že se manžel určitě Rút celou dobu, od samého počátku, vyptával: Vidělo dítě Eddieho a matku spolu? A když spolu, jak spolu? Najednou všechno, čemu Marion nerozuměla, bylo jasné.

"Proto tě najal!" vykřikla. Věděl, že se stanou milenci. Avšak to, že se Ted domníval, že zná Marion dost dobře, bylo v rozporu se skutečností, že ji neznal natolik dobře, aby pochopil, že s ním nebude o dítě bojovat. Vždycky věděla, že je pro ni ztracené. Nikdy Rút nechtěla.

Pak se jí dotklo, že ji zná tak málo, aby mu došlo, že nikdy nebude tvrdit (dokonce ani při běžném rozhovoru, natož před soudem), že Rút bude lépe u ní než u prolhaného, nespolehlivého otce. Dokonce i Ted bude pro dítě lepším rodičem než ona.

"Řeknu ti, co uděláme, Eddie," oznámila Marion chlapci. "Neboj se. On tě nepřinutí svědčit. Žádný soud nebude. Vím toho o Tedovi dost."

Tři zdánlivě nekonečné dny se nemohli milovat, protože Marion měla nějaký zánět. Soulož ji bolela. Uléhala však stejně vedle Eddieho a tiskla si jeho obličej k prsům, zatímco do sytosti masturboval. Škádlila ho vyptáváním, jestli se mu masturbování vedle ní nelíbí víc než milování. Když to popřel, škádlila ho dál. Vážně pochybovala o tom, že ženy v jeho budoucnosti budou mít stejné pochopení pro jeho zvláštní libůstku jako ona.

Avšak Eddie protestoval. Nedokázal si představit, že by ho někdy mohly zajímat jiné ženy. "Jiné ženy budou mít zájem o tebe," připomněla chlapci Marion. "Možná si nebudou natolik jisté samy sebou, aby tě nechaly masturbovat, a budou místo toho vyžadovat, abys s nimi spal. Jen tě varuji. Děvčata tvého věku si budou myslet, že je zanedbáváš."

"Nikdy nebudu mít zájem o děvčata v mém věku," zavrčel Eddie O'Hare s určitým smutkem v hlase, který se Marion tak líbil. A třebaže tímhle škádlila Eddieho také, časem se to potvrdilo. Nikdy ho nebudou zajímat ženy v jeho věku. (Což nebyla nutně špatná služba, jíž mu Marion prokázala.)

"Jen mi věř, Eddie," opakovala. "Teda se nesmíš bát. Vím přesně, co uděláme."

"Dobře," souhlasil. Ležel obličejem přitisknutý k jejím ňadrům a věděl, že jeho čas s ní se chýlí ke konci. Jak by to mohlo neskončit? Za necelý měsíc bude zpátky v Exeteru. Dokonce ani šestnáctiletý si neuměl představit, jak by si při přísném školním režimu mohl udržet devětatřicetiletou milenku.

"Ted si myslí, že jsi jeho figurka na šachovnici, Eddie," šeptla chlapci Marion. "Ale ty jsi moje figurka, ne jeho."

"To je pravda," souhlasil, ale vůbec si neuvědomoval, do jaké míry slouží jako figurka ve vrcholícím konfliktu dvaadvacetileté manželské války.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30026 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Jaromír 99; Novák, Jan - Zátopek
Titul: Jaromír 99; Novák, Jan - Zátopek
Sleva: 35 % (ušetříte 140 Kč)
Cena: 258 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Russka
(2) Krkavčí brána
Hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Matt Freeman, sirotek vyrůstající u své tety a strýce, kteří mu od počátku opatrovnictví dávali jasně najevo, že v jejich rodině v Ipswichi není oblíbený. Zde asi ...
(3) Hlídka jako symptom
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům