Matthewsová, Carole - Kompromitující situace

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
PRVNÍ KAPITOLA

Viděli jste některý z těch sentimentálních filmů, kde silně rozrušená a obvykle zhrzená hrdinka tiše a usedavě pláče, slzy jí stékají po dokonalém make-upu Estée Lauder a nezanechávají na něm sebemenší stopu? Taky byste se hned rozplakali, že?
Jenže já takhle nepláču - já vyju. Vyju jako pes na měsíc. Na krku mi naskočí rudé skvrny a oči mi napuchnou tak, jako by mi do nich dal pěstí Lennox Lewis. Ani nos nezůstává pozadu; kape z něj průměrnou rychlostí dvě vědra za sekundu. Nádhera.
A přesně tohle teď dělám. Vyju. Proč? Protože já, Emily Millerová, jsem se po pěti letech rozešla se svým přítelem, jistým panem Declanem Patrickem O´Donnelem, nejhorším mizerou ze všech. Tím, že jsem to udělala, jsem zůstala bez domova.
Mohli byste si myslet, že v ošemetném věku třiceti dvou let bych už měla mít našetřené nějaké peníze. Jenže nemám. Při tom pomyšlení se můj papírový kapesníček pod dalším návalem slz už nadobro rozpadá, protože dosáhl kritického bodu promáčení. Recepční mě pozoruje se směsí lítosti a hrůzy. Och, zapomněla jsem podotknout, že si nevychutnávám tento hysterický záchvat sama. Ne. Sedím v recepci Hampstead Observeru, obklopená nepohodlnými světlehnědými koženými sedacími soupravami z devadesátých let, kovovými stolky kombinovanými s bukovým dřevem a podvyživenými jukami v terakotových květináčích.
Popotáhnu a hlasitě polknu. Recepční si přitáhne telefon blíž a vrhne na mne povzbudivý úsměv, kterým říká: Vzchopte se, ženská! Potíž je v tom, že se mi rty neovladatelně roztřesou pokaždé, když se pokouším potlačit vzlyknutí, a tak to nakonec vzdávám a brečím dál.
"Je tam Cara?" šeptá recepční, předvádějíc jakousi pantomimu. Pohled v jejích očích mi trochu připomíná roztomilého králíčka z animovaného seriálu Daleká cesta za domovem, který se ocitne ve světle reflektorů ošklivého auta. Vyrozuměla jsem z toho, že Cara není ve své pracovně. Recepční ztišuje hlas ještě víc, ale stejně ji slyším. "Mám malý problém." Ha! Ona? Kdyby tak věděla! "Je tu její přítelkyně. Tady v recepci. Teď. Je trochu rozrušená." Usměje se na mne, jako bych byla duševně chorá. A musím připustit, že v této chvíli asi opravdu vypadám trochu vyšinutě. "Řekněte jí, ať přijde dolů," zasyčí. "Rychle!" Zavěsí a podívá se na mne. "Nebude to dlouho trvat," řekne konejšivě.
Beze slova přikývnu.
"Jste v pořádku?" ptá se recepční laskavě, i když trochu nesmyslně, protože každému, kdo má aspoň polovinu zdravého rozumu, musí být jasné, že tak zničenou ženskou určitě v životě neviděla.
"Už je to dobré, děkuji," vydechnu. Ale není to dobré. Pochybuji, že to ještě někdy bude dobré. A tohle pomyšlení způsobí, že se znovu topím v slzách. Není nic horšího, než když je k vám někdo laskavý ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete, že? Samozřejmě kromě situace, když s vámi někdo jedná neuvěřitelně krutě a bezcitně ve chvíli, kdy to nejméně očekáváte.

Nevím, kde vlastně začít. Mám říct něco o Caře, mé nejbližší přítelkyni, důvěrné přítelkyni, která mi jde pořádně na nervy? Nebo do toho mám skočit rovnou po hlavě a říct něco o Declanovi, už půl hodiny mém bývalém milenci, a jeho překvapivé a šokující zradě? Nevím. Jak proboha můžete očekávat, že začnu rozumně uvažovat, když si právě teď stavím svou vlastní papírovou sochu z proplakaných kapesníčků?
Ale dovolte, abych hned na začátku uvedla jednu věc na pravou míru. Je to pouze a jenom Declanova chyba. Stoprocentně. Jistě jste slyšeli, jak lidé komentují rozchody svých známých. Říkají takové věci jako: No, jeden byl za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet nebo Není to ničí vina ... nebo stejně duchaplné Právě se rozešli. Pokud jde o mne, je všechno jinak. Lidé se rozcházejí. Říká se, že i dobrému kocourovi někdy myš uteče. O této konkrétní situaci se to však rozhodně říct nedá. Já jsem neutekla. Byla jsem odstrčena. Buďme upřímní. Kdybych byla známou filmovou herečkou a ne obyčejnou učitelkou angličtiny, byla by ta zpráva na prvních stránkách všech bulvárních plátků. Zapamatujte si má slova. Rozchod nás dvou padá výhradně na vrub toho bídáka - mého přítele. Bývalého přítele. Až si vyslechnete celý příběh, budete se mnou určitě souhlasit.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30447 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
Pachman, Richard - Kdokoliv
R e k l a m a
Jones, Stephen - Deníky dávného prokletí
Titul: Jones, Stephen - Deníky dávného prokletí
Sleva: 25 % (ušetříte 87 Kč)
Cena: 261 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Jak jsem se stal hlupákem
Inteligence - dle slovníku schopnost myšlení, rozumové nadání. Schopnost, kterou by každý chtěl mít, a tím tedy i zdroj závisti (aspoň teoreticky). Prakticky ale dnešní společnost vyznává pouze ...
(2) Pohádky o mašinkách
(3) Kniha o staré Praze
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům