Murakami, Haruki - Konec světa & Hard-boiled Wonderland

[ Koupit knihu ]

Více informací k této knize najdete v detailu
Na takové věci jsem tedy zhruba myslel, když jsem tu tak kráčel chodbou za mladou, krásnou a obézní dívkou. Kolem límce svého kostýmku v chic růžovém odstínu měla přehozený bílý šátek. V uších, buclatých správným způsobem jí visely zlaté obdélníkové náušnice, které se v rytmu jejího kroku blýskaly jako dvě signální lampy. Na to, jak byla při těle, se pohybovala opravdu zlehka. Mohlo to být samozřejmě i proto, že si pomohla nějakým přiléhavým prádlem, aby měla pevnější postavu a vypadala líp, ale i když člověk vzal do úvahy tohle, pořád ještě se jí muselo nechat, že se v bocích pohupuje opravdu pevně a ladně. Byla mi tím sympatická. Její tloušťka byla přesně toho typu, co mám rád.

Nechci tu teď nijak omlouvat sám sebe, ale ženských, vůči kterým pociťuju sympatie, není zas tak moc. Já svými sympatiemi spíš šetřím a proto je taky vždycky zatoužím podrobit zkoušce, jakmile se u nich vůči někomu přistihnu. Osobně se přesvědčit, zda jsou pravé, a v případě že jsou, jak fungují.
A proto jsem přešel vedle ní a omluvil se, že jdu o osm nebo devět minut později, než jsme byli domluvení. "Netušil jsem, že ty procedury u vchodu zaberou tolik času," řekl jsem. "A že ten výtah pojede tak pomalu. U vchodu jsem byl přesně deset minut před domluvenou dobou."
Rozumím, přikývla krátce. Krk jí voněl parfémem. Vůně, jako když stojíte v létě zrána na melounovém poli. Přivedla mě do poněkud zvláštního rozpoložení. Do podivného pocitu nepatřičnosti s nádavkem nostalgie, jako by se slučovaly dohromady dvě různé vzpomínky někde na místě, které neznám. To se mi někdy stává. A nemálo z takových nálad mi navodí právě určité zvláštní vůně. Důvody vám nevysvětlím ani já sám.
"To je ale dlouhá chodba," oslovil jsem ji v naději, že se rozproudí konverzace. V chůzi se na mě zadívala. Nějakých dvacet nebo jedenadvacet, odhadl jsem jí. Rysy výrazné, čelo široké, pleť krásná.
Nespustila ze mě oči a pravila: Prúst. Tedy, ona to přímo neřekla, jen jsem měl dojem, že se jí v takovém tvaru pohnuly rty. Zvuk opět nevydala žádný. Dokonce ani nebylo slyšet její dech. Úplně jako by na mě mluvila zpoza tlustého skla.
Prúst?
"Marcel Proust?" otázal jsem se.
Udiveně se na mě zadívala. A pak zopakovala: Prúst. Nechal jsem toho, vrátil se zpátky a kráčel zase za ní, přičemž jsem si usilovně vybavoval, která slova se dají odezřít stejně jako Prúst. Brus? Plus? Plast? Přeříkával jsem si ty nesmysly tiše jeden za druhým, ale žádný z nich úplně neodpovídal. Měl jsem dojem, že opravdu řekla "Proust". Nedocházelo mi ale, co má chodba dlouhá jako tahle společného s takovým Marcelem Proustem.
Třeba Prousta zmínila v souvislosti s dlouhatánskou chodbou jako přirovnání. Jenže i kdyby to tak nakrásně bylo, připadala by mi taková asociace stejně trochu náhlá a použitý výraz poměrně křečovitý. Dokázal bych ještě pochopit, kdyby někdo nadhodil dlouhou chodbu jako metaforu Proustových spisů, ale v obráceném sledu se mi to zdá dost zvláštní.
Chodba dlouhá jako Marcel Proust...?
Na každý pád jsem tou chodbou kráčel v dívčiných stopách dál a dál. Byla doopravdy hodně dlouhá. Několikrát jsme zahýbali za roh a vystupovali a sestupovali krátkým schodištěm o pěti šesti schodech. Ušli jsme toho tak asi za pět nebo šest běžných kancelářských budov. Taky jsme ale mohli chodit dokola v prostoru, jaké bývají na Escherových grafikách se zrakovými klamy. Okolní scenérie se každopádně neměnila, ať jsme pochodovali sebevíc. Mramorová podlaha, zdi v barvě vaječné skořápky, prapodivné číslování místností a řady dřevěných dveří s klikami z nerez oceli. Okno ani jedno jediné. Dívčiny vysoké podpatky zněly dál a dál v neměnném, pravidelném rytmu chodbou a za ní jsem ťapal já ve svých joggingových botách, které vydávaly zvuk, jako když se taví guma. Znělo to doopravdy tak podezřele měkce, že jsem si skoro začal dělat obavy, jestli se mi podrážky vážně nerozpouští. Nedokázal jsem posoudit, jestli takhle znějí normálně nebo ne, bylo to totiž úplně poprvé, co jsem šel v běžeckých botách po mramoru. Napadlo mě proto, že nejspíš znějí napůl normálně a napůl doopravdy podivně - v docela stejném poměru jako zbytek celého tohohle místa.
Když se konečně zastavila, byl jsem tak soustředěný na zvuk svých bot, že jsem si toho nevšimnul a zezadu do ní vrazil. Záda měla příjemně měkká jako nadýchaný sněhový mrak a krk jí voněl po té melounové kolínské. Nárazem přepadla dopředu a já ji vzal oběma rukama za ramena, abych ji zachytil.
"Pardon," omlouval jsem se. "Jenom jsem se trochu zamyslel."
Tlustá dívka se trochu začervenala a podívala se na mě. Nedalo se to tvrdit na sto porocent, ale zdálo se, že se na mě nezlobí. Tacusel, řekla a docela maličko se usmála. Pak pokrčila rameny a dodala: Sela. Doopravdy to samozřejmě neřekla, jen, jako už po tolikáté, pohnula v takovém tvaru pusou.
"Tacusel?" řekl jsem si, spíš sám pro sebe. "Sela?"
Sela, zopakovala s jistotou ona.
Znělo mi to tak trochu jako turečtina - což ovšem trochu komplikuje fakt, že jsem zatím turečtinu v životě neslyšel. Takže to nejspíš turečtina ani nebyla. Byl jsem čím dál zmatenější a radši jsem se rozhodl, že se s ní už ani nebudu dál bavit. V odezírání ze rtů jsem byl stejně jen naprostý začátečník. Odezírání je delikátní činnost, na kterou vám slabé dva měsíce v kursu pro veřejnost budou stačit jen sotva.
Vytáhla z kapsy u saka malý oválný elektronický klíč a přitiskla jej na zámek dveří s tabulkou číslo 728. Klaplo to a bylo odemčeno. Opravdu dosti kvalitní zařízení.
Otevřela. A pak se ve veřejích otočila ke mě, přidržela mi dveře a pravila: Somuto, sela.
Samozřejmě, že jsem jí poslechl a vešel.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1005 ohodnocených)
1076 knih
  (956 ohodnocených)
a celkem 30095 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Veselá, Miloslava Erika - Strůjce snů
Titul: Veselá, Miloslava Erika - Strůjce snů
Sleva: 35 % (ušetříte 88 Kč)
Cena: 161 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Primitivní astronauti
(2) Kniha o Blanche a Marii
Představovaná kniha mne zaujala názvem a krátkou anotací. Jako dítě jsem kdysi četla knihu Tvrdohlavá Marie, kterou napsal Antonín Zhoř , a moc se mě tenkrát líbila. MATURITA.CZ - Zhoř, Antonín - ...
(3) Šinjú
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům