Nothombová, Amélie - Můj soukromý nepřítel

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
1. KAPITOLA

Muž si plochou dlaně kosmeticky ulízl vlasy. Potřeboval působit dobrým dojmem, aby setkání s jeho obětí probíhalo podle uměleckých pravidel.

Když hlas hostesky oznámil, že letadlo bude mít z technických důvodů blíže neurčené zpoždění, Jérômu Angustovi už hrály nervy. Tohle mi ještě chybělo, pomyslel si.
Nenáviděl letiště a rozčilovalo ho, že by měl v hale trávit čas čekáním, navíc ještě po blíže neupřesněnou dobu. Vyndal si z tašky knihu a zuřivě se zabral do četby.
"Dobrý den," oslovil ho kdosi obřadně.
Stěží zvedl nos a s mechanickou slušností pozdrav opětoval. Muž se posadil vedle něho.
"Tahle zpoždění letadel dokážou otrávit, co?"
"To jo," zabručel.
"Kdyby aspoň člověk věděl, kolik hodin bude muset čekat, mohl by se nějak zařídit."
Jérôme Angust souhlasně přikývl.
"Čtete něco dobrého?" zeptal se neznámý.
Ale no tak, pomyslel si Jérôme, to mě ještě musí obtěžovat nějaký otrava?
"Hm, hm," odpověděl, jako by říkal: Vlezte mi na záda.
"To máte štěstí. Já na veřejném místě nejsem schopný číst."
Ale obtěžovat ty, kdo toho schopní jsou, to mu jde, povzdychl si Angust v duchu.
"Nesnáším letiště," pokračoval muž. (Já taky, čím dál víc, pomyslel si Jérôme.) "Jenom naivní lidé věří, že se tam potkávají cestovatelé. Romantický omyl! Víte, jaký druh lidí je tady k vidění?"
"Otravové," sykl ten, co dál předstíral, že čte.
"Ne," řekl ten druhý, jako by se ho to netýkalo, "obchodníci na služební cestě. Obchodní cesta je natolik negací cestování, že by se jí tak vůbec nemělo říkat. Tahle činnost by se měla nazývat 'obchodní přesun'. Nezdá se vám, že by to bylo správnější?"
"Já jsem obchodník na služební cestě," pronesl Angust zřetelně a myslel si, že se mu neznámý za svou netaktnost omluví.
"Netřeba to upřesňovat, pane, je to vidět."
"A ještě k tomu drzý!" zahřměl Jérôme.
Jelikož slušnost už vzala za své, usoudil, že se bez ní může obejít i on.
"Tak se mi zdá, že jste to nepochopil, ale já nemám chuť si s vámi povídat."
"Proč?" zeptal se neznámý pohotově.
"Čtu si."
"Nepovídejte."
"Prosím?"
"Vy si nečtete. Možná si jen myslíte, že čtete. Takhle čtení rozhodně nevypadá."
"Tak dobře, poslyšte, vůbec nemám chuť poslouchat nějaké moudrosti o čtení. Lezete mi na nervy. Nechtěl bych se s vámi bavit, ani kdybych si nečetl."
"Když si někdo čte, okamžitě se to pozná. Ten, kdo čte - kdo si doopravdy čte -, je duchem jinde. Ale vy jste byl tady."
"Kdybyste jen věděl, jak mě to mrzí! Hlavně od chvíle, co jste přišel."
"Ano, život je plný nepříjemných prkotin, které se vzpírají rozumu. A právě tyhle nepatrné mrzutosti mají mnohem větší vliv na absurdnost existence než metafyzické problémy."
"Pane, tuhle filozofii za pět padesát si můžete..."
"Nebuďte nezdvořilý, prosím vás."
"Od vás to vážně sedí."
"Texel. Textor Texel."
"Co mi to tu proboha povídáte?"
"Uznejte, že snadnější je bavit se s někým, koho znáte jménem."
"Ale vždyť vám říkám, že se s vámi bavit nechci!"
"Nač ta agresivita, pane Jérôme Anguste?"
"Odkud víte, jak se jmenuju?"
"Je to napsané na cedulce u vaší cestovní tašky. Taky je tam vaše adresa."
"Tak fajn," povzdychl si Angust. "Co chcete?"
"Nic. Jen si povídat."
"Lidi, co si chtějí povídat, mi nahánějí hrůzu."
"To je mi líto. Navíc mi v tom těžko můžete zabránit - není to nic nezákonného."
Obtěžovaný muž se zvedl a šel si sednout o padesát metrů dál. Zbytečná námaha. Dotěra ho následoval a usadil se vedle něho. Jérôme opět vstal a šel se vmáčknout na prázdné místo mezi dvěma cestujícími. Doufal, že se tak dostane z jeho dosahu. Ovšem jeho doprovodu to, jak se zdálo, vůbec nevadilo. Stoupl si přímo proti němu a znovu zaútočil.
"Máte nějaké potíže v práci?"
"Vy mi nedáte pokoj ani před lidmi?"
"V čem je problém?"
Angust se zase zvedl a vrátil se na své původní místo - když už mu má nějaký otrava dělat ostudu, ať je to aspoň bez obecenstva.
"Máte nějaké potíže v práci?" zopakoval Texel svou otázku.
"Zbytečně se namáháte. Nehodlám na nic odpovídat."
"Proč?"
"Nemůžu vám bránit v mluvení, jelikož to není nic nezákonného. Vy mě zase nemůžete nutit odpovídat, jelikož na to nemáte právo."
"Ale právě jste mi odpověděl."
"Abych se tím už potom nemusel zatěžovat."
"Tak vám tedy budu povídat o sobě."
"To jsem si mohl myslet."
"Jak už jsem vám řekl, mé jméno je Texel. Textor Texel."
"Netěší mě."
"To říkáte proto, že je moje jméno neobvyklé?"
"To říkám proto, že vás nerad poznávám."
"Přitom na mém jménu není nic tak divného. Texel je příjmení jako každé jiné a ukazuje na můj holandský původ. Texel, to zní dobře. Co říkáte?"
"Nic."
"S Textorem už to samozřejmě není tak jednoduché. Přitom je to jméno, které se pyšní honosnými literami. Víte, že to bylo jedno z mnoha Goethových křestních jmen?"
"Chudák Goethe."
"Ne, Textor není zas tak špatné."
"Tristní je mít s vámi vůbec něco společného, třeba jen křestní jméno."
"Jméno Textor působí na lidi protivně, ale když se nad tím zamyslíte, nijak zvlášť se to neliší od slova 'text', a tomu se nedá nic vytknout. Jakou by podle vás mohlo mít jméno Textor etymologii?"
"Trest?"
"Připomnělo vám to snad něco, co byste si mohl vyčítat?" zeptal se muž a podivně se usmál.
"To tedy opravdu ne. Na světě není žádná spravedlnost - vždycky všechno odskáčou ti nevinní."
"Vaše vývody se každopádně zakládají na fantazírování. Textor pochází od slova 'text'."
"Kdybyste věděl, jak je mi to fuk..."
"Slovo 'text' pochází z latiského slovesa texere, což znamená 'tkát', 'spřádat'. Pročež text představuje v první řadě spřádání slov. Zajímavé, viďte?"
"Zkrátka a dobře vaše jméno znamená 'tkadlec'?"
"Já bych v něm viděl spíš ten druhý, vzletnější význam 'textaře' - toho, kdo spřádá text. Mrzí mě, že s takovým jménem nejsem spisovatel."
"To je fakt. Místo zasypávání cizích lidí nesmyslnými bláboly byste mohl začerňovat papír."
"Takže mám vlastně docela pěkné jméno. Ovšem spojení mého křestního jména a příjmení, s tím už je potíž. Textor Texel zní nepochybně hrozně."
"Dobře vám tak."
"Textor Texel," pokračoval muž a dal si při tom záležet, aby vynikla obtížnost výslovnosti po sobě jdoucích souhlásek x a t. "Zajímalo by mě, co se mým rodičům zrodilo v hlavě, když pro mě vymysleli takové jméno."
"Měl jste se jich zeptat."
"Rodiče zemřeli, když mi byly čtyři, a jako dědictví mi zanechali tuhle záhadnou totožnost jako nějaké poselství, které bych měl rozluštit."
"Tak si ho luštěte, a mě z toho vynechte."
"Textor Texel... Když si ty složité zvuky časem zvyknete vyslovovat, přestane vám připadat, že vzájemně neladí. Tohle zvláštní jméno má v sobě přece jenom jakýsi zvukový půvab: Textor Texel, Textor Texel, Textor..."
"Hodláte se v tom vyžívat ještě hodně dlouho?"
"Marná sláva, věci, jež lahodí sluchu, zároveň lahodí i duchu, míní lingvista Gustave Guillaume."
"Existuje nějaký způsob, jak si poradit s lidmi jako vy? To má člověk utéct na toalety a tam se zavřít?"
"Milý pane, to by nebylo k ničemu. Jsme na letišti - tady nejsou toalety zvukově izolované. Na ta místa bych vás doprovodil a mluvil bych na vás přes dveře."
"Proč to děláte?"
"Protože se mi chce. Vždycky dělám, co se mi chce."
"Mně by se chtělo rozbít vám hubu."
"To máte smůlu - je to nezákonné. Mě baví ze všeho nejvíc, když můžu škodit legálně. Oběti nemají právo se bránit, a právě o to je to zábavnější."
"To nemáte vyšší ambice?"
"Ne."
"Já ano."
"To je nesmysl."
"Co vy o tom víte?"
"Jste obchodník. Výše vašich ambicí se vyčísluje v penězích. To je přízemní."
"Aspoň nikoho neotravuju."
"Určitě někomu škodíte."
"I kdyby to nakrásně byla pravda, kdo si myslíte, že jste, abyste mi to mohl vytýkat?"
"Jsem Texel. Textor Texel."
"To je slovo do pranice."
"Jsem Holanďan."
"Holanďan letišť. Bludný Holanďan, takových je..."
"Bludný Holanďan? To byl začátečník. Bláhový romantik, který si dovoloval akorát tak na ženy."
"Zatímco vy si dovolujete na muže?"
"Já si dovoluju jen na toho, kdo mě inspiruje. A vy jste velmi inspirativní člověk, pane Anguste. Vy nevypadáte jako obchodník. Ať se vám to líbí, nebo ne, máte v sobě něco, co vyvolává dojem, že jste k dispozici. To mě dojímá."
"Nenechte se mýlit, nejsem k dispozici."
"Rád byste tomu věřil. Přesto se světu, ve kterém žijete, nepodařilo zabít ve vás mladíka s dveřmi dokořán otevřenými světu, ale ve skutečnosti sžíraného zvědavostí. Hoříte nedočkavostí, abyste se dozvěděl moje tajemství."
"Lidé jako vy trpí představou, že se o ně druzí zajímají."
"Nejhorší na tom je, že mají pravdu."
"No tak do toho, pokuste se mě rozptýlit. Aspoň nám to čekání rychleji uteče."
Jérôme sklapl knihu a založil si ruce na prsou. Zahleděl se na dotěrného chlapa asi tak, jako se člověk dívá na profesionálního baviče.
"Mé jméno je Texel. Textor Texel."
"To má být refrén, nebo co?"
"Jsem Holanďan."
"Myslíte si, že jsem to zapomněl?"
"Pokud mě budete neustále přerušovat, nikam se nedostaneme."
"Nejsem si jistý, jestli se s vámi chci někam dostat."
"Kdybyste jen tušil! Když se o mně ví, tak na tom jedině vydělám. Stačí, abych vám vyprávěl několik epizod ze svého života, a přesvědčím vás. Například když jsem byl malý, někoho jsem zabil."

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30447 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Mee, Benjamin - Koupili jsme ZOO
Titul: Mee, Benjamin - Koupili jsme ZOO
Sleva: 20 % (ušetříte 50 Kč)
Cena: 199 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Kouzelný tvarůžek
(2) O jeskyních, vějířích a jiných věcech tohoto světa
(3) Mistr Sun o válečném umění/Mistr Sun o básnickém umění
Sun Wu žil v pohnuté době Válčících států, ve které žili všichni podstatní tvůrci čínské kultury. Sun Wu dosáhl titulu mistra podobně jako Lao-c' nebo Konfucius. Ostatně Oldřich Král ve svém úvodu ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům