Turstenová, Helene - Porcelánový koník z dynastie Tchang

Více informací k této knize najdete v detailu
Recenzi této knihy najdete zde
Úvod

Jeho let neproniknutelnou listopadovou tmou nikdo nezahlédl. S těžkým tupým žuchnutím dopadl na mokré kočičí hlavy. Přestože ještě nebylo nijak pozdě, na chodníku bylo neobyčejně málo lidí. Chodci se krčili pod deštníky před nápory větru a mačkali brady do zvednutých límců, aby se uchránili před ledovým deštěm. Každý, kdo mohl, jel autem nebo se mačkal v zapařeném teple autobusů a tramvají.
Nejblíže byla starší žena, která na vodítku vlekla vzpírajícího se mokrého jezevčíka. Psí vytí a její křik přesvědčily kolemjdoucí, že se stalo něco vážného. Pospíchající chodci zvolnili krok. Zvědavost převážila a oni se začali shlukovat u místa nehody.
U okraje chodníku nedbale zaparkoval bílý mercedes. Muž ve světlém svrchníku oběhl auto a otevřel zadní dveře ve chvíli, kdy žena se psem začala křičet. Muž se rychle otočil a mezi kapkami zahlédl o třicet metrů dál něco ležet na zemi. Nepřestal držet otevřené dveře auta, ale zvrátil hlavu dozadu a zahleděl se nahoru, do nejvyššího patra honosného činžáku. Z jeho úst zazněl slabý výkřik, ale on sám zůstal stát bez hnutí.

Ze zadního sedadla vyskočila žena, a aniž by se starala o plášť, rozběhla se k nehybnému tělu na zemi. Byla malá a štíhlá, což ještě zdůrazňovaly její přiléhavé šaty od Coco Chanelové. Zdálo se, že umění běhu na vysokých podpatcích dokonale zvládá. Prodrala se hloučkem okolostojících a doběhla až ke středu kruhu.


Kapitola první

Hlídkový vůz byl na místě první. Pět minut poté přijela sanitka, ale lékař mohl jen konstatovat, že už nic nemůže dělat. Dva policisté se snažili udržet v odstupu senzacechtivé diváky, kterým najednou přestal vadit déšť a vítr. Jeden z policistů se vrátil do hlídkového vozu a zavolal si pro posilu.

"Pošlete techniky na roh Aschebergsgatan a Molinsgatan. Nějaký muž tu vyskočil z pátého poschodí. Zdá se, že to byl někdo z vyšší společnosti. Jeho žena a syn jsou tady, oba v šoku. Pro ně potřebujeme tu sanitku. A tak... říkáte von Knecht?"


Komisař kriminálky Sven Andersson stál právě u svého starého Volva 240 a zasunoval klíč do zámku, když zaslechl volání dobře známého ženského hlasu:
"Svene, počkej! Máme práci!"

Otráveně se obrátil a povzdechl:
"Tak co se děje?"

V hlase kriminální inspektorky zazníval nádech senzace, když řekla:
"Richard von Knecht vyskočil z balkonu!"

"Richard von Knecht... ten Richard von Knecht?"

"Ano, zní to úplně neuvěřitelně. To snad zkrachovala burza?"

"Naskoč si. Máš nějakou adresu?"


Hustě pršelo a komisař musel stěrače zapnout na nejvyšší rychlost, aby vůbec viděl ven. Göteborg dělal, co mohl, aby ukázal, že přezdívka "Mokré město" mu sedí. O týden dříve tu byla totální sněhová kalamita s půlmetrem sněhu, který na řadu dní celé město ochromil. Následky se jistě ukážou ve vysoké porodnosti v srpnu příštího léta. Teď bylo několik stupňů nad nulou a po sněhu nebylo ani památky.
Inspektorka Irena Hussová už zavolala domů svým dcerkám a sdělila jim, že dnes přijde později. Po mnoha letech u kriminální policie to už bylo skoro normální. Slíbily, že vyvenčí psa a dají mu jíst a že to vyřídí Kristerovi. Ostatně i on na to už byl zvyklý. Podle zaběhnutého pořádku v rodině uvaří svým dcerám dobrou večeři. Všechno v rodině klapalo plynule i bez Ireniny pomoci.

Asi si povzdechla hlasitě, protože komisař na ni úkosem pohlédl a zeptal se:
"Trápí tě něco?"

"Ne, vůbec ne. Ale to počasí je hrozné. A sebevražda je také hrozná. Hrozná! Hrozná!"

Komisař souhlasně přikývl a zamračeně zíral do černého deště, který v nárazech větru bušil do předního skla. Najednou promluvil do ticha:
"A jak si mohli být na příjmu tak jistí, že vyskočil právě Richard von Knecht?"

"Podle těch policistů stáli vedle něho na chodníku manželka a syn. Zřejmě právě syn zavolal policii."

"Ví se, ze kterého patra skočil?"

"Ne, ale zřejmě to bylo dostatečně vysoko."

Asi dvě minuty seděli úplně tiše. Komisař si nakonec odkašlal a zeptal se:
"Ty o něm něco víš?"

"Jen tolik co všichni. Byl šlechtického původu a boháč. Šikovný obchodník, akcionář a jedna z nejznámějších osobností Göteborgu. Podle jednoho časopisu je to naprostý obchodní génius, ale můj muž tvrdí, že měl jen obrovské štěstí."

"Krister je teď expertem v tomto oboru?"

"Ne. I když vlastní dvacet akcií jedné pojišťovny, které před pár lety dostal jako dar při reorganizaci jejich podniku. Pořád pracuje jako kuchař v Glady's Corner."

"To je asi dobré místo, že? Slyšel jsem, že je to oblíbený podnik."

"Určitě."

Mezi pohybujícími se stěrači teď viděli modré pulzující světlo služebního vozu. Pohotovostní oddíl byl na místě a ohrazoval široké okolí místa nehody. Na tělo dopadalo měkké světlo, pronikající skleněnými tabulkami vstupních dveří a výloh exkluzivního obchodu s pánským módním zbožím. Dveře byly zapuštěné v žulové podezdívce domu. Komisař Andersson si matně pamatoval, že na tomto místě stávala v jeho dětství lékárna. Jistý si ale nebyl, protože vyrůstal v úplně jiné čtvrti.

Nad dveřmi pokračoval roh domu arkýřem. V každém patře byl jeden, s okny do tří stran, kromě nejvyššího patra, které bylo ozdobeno balkonem s věžičkovou střechou. Právě odtud musel Richard von Knecht vyskočit.

Komisař Andersson zabloudil pohledem k jeho pozůstatkům, ale rychle se odvrátil. I inspektorka Hussová se otřásla, když viděla, jak ubožák vypadá. Rozhodně to nebyl žádný hezký způsob, jak zemřít, napadlo ji. Přistoupil k nim jeden z policistů: "Patolog tu bude za chviličku."

"A víš, kdo přijde?" zeptal se komisař.

Policista místo odpovědi jen pokrčil rameny. Komisař se s Irenou v patách vydal k zaparkovanému služebnímu vozu s vysílačkou. Sehnul se k řidiči a pozdravil se s ním.

"Já jsem komisař Sven Andersson z kriminálky."

"A já jsem Hans Stefansson z oddělení PO 1. Oni vás už sem zavolali?"

"Ano, šlo to neobyčejně rychle.
Kontaktovali nás jen o čtvrt hodiny poté, co se to stalo. Podle toho vyskočil asi ve tři čtvrtě na šest. Souhlasí to?"

"Ne, byli jsme tu na místě jako první, a přijeli jsme přesně v sedmnáct třicet pět. Došlo k tomu asi o pět minut dříve. Byli jsme s kolegou u Korsvägen, když nás volali. Podle mě došlo k pádu v sedmnáct třicet."

Jejich rozhovor přerušil příjezd patoložky Yvonne Stridnerové.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30443 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Titul: Autissierová, Isabelle - Náhle sami
Sleva: 35 % (ušetříte 91 Kč)
Cena: 168 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Zpěv Sirény
(2) Osvětim
(3) Malá čarodějnice
Otfried Preussler je uznávaný německý spisovatel českého původu, který se narodil 20. října 1923 v Liberci v německé rodině. Jako mladý voják bojoval za druhé světové války v německé armádě, upadl do ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům